Sierra XR4i
Zřejmě nejblíže standardním Sierrám měl model Ford Sierra XR4i. Ten se představil již v roce 1983 a pod svojí kapotou hostil vidlicový šestiválec „Kolín“ s objemem 2,8 l a nepřímým vstřikováním, tedy stejnou jednotku, jež tehdy poháněla třeba kupé Ford Capri. Typ XR4i dostal upravenou třídveřovou karoserii s poněkud komplikovaně vsazeným dodatečným sloupkem.
Zvenčí se Sierra XR4i vyznačovala podobnou přídí jako Ghia a opatřena byla plastovými obklady boků karoserie, zdvojeným spoilerem na zadním okně a čtrnáctipalcovými litými ráfky známými jako „pepřenky“. V USA se tyto vozy prodávaly pod jménem Merkur XR4Ti, ovšem o jejich pohon se staral čtyřválec Lima s objemem 2,3 l, přeplňováním turbodmychadlem a výkonem až 175 koní (130 kW).
Právě s verzemi XR4Ti se závodilo i v Evropě (zejména tým Andyho Rouse dosáhl vynikajících výsledků v Britském šampionátu cestovních vozů), ale samotná řada XR4i se nikterak oslnivých prodejních výsledků nedočkala. Pro zajímavost, vozy Ford Sierra XR4i byla v Jihoafrické republice nabízena také s třílitrovým šestiválcem, ale také v provedení Sierra XR8. To vzniklo v sérii 250 kusů pro homologaci v místním šampionátu závodů cestovních vozů.
Speciální motory
Do pětidveřové karoserie tehdy byl vsazen mohutný vidlicový osmiválec Ford 308 (4,9 l) Windsor s karburátory Holley, výkonem 151 kW (205 koní) při 4 800 ot./min. a točivým momentem 330 Nm při 3 400 ot./min. V Evropě se však Sierra XR4i neprosadila a v roce 1985 byla nahrazena provedením XR4x4.
To dostalo standardní pětidveřovou karoserii a pohon všech kol a v roce 1987 navíc také větší šestiválec Kolín 2,9 EFi. Sierra XR4x4 byla v letech 1990 až 1993 k dostání alternativně s novým čtyřválcem 2,0i DOHC a model XR4i dočkal krátkého vzkříšení v podobě pětidveřového hatchbacku se čtyřválcem DOHC namísto původního šestiválce.
Vozy Ford Sierra byly oblíbeným tématem ladičských společností, z nichž některé pro ně připravily také sady s přeplňováním turbodmychadlem. Například firma Turbo Technics nabízela pro Sierru XR4i 2,8 V6 turbodmychadlo zvyšující výkon až na 200 koní (149 kW), přičemž v případě verze Sierra XR4i 2,9 V6 dosahovala díky dvojici dmychadel až 280 koní (209 kW).
Zajímavostí jsou také práce finského dealerství Ford Stockmann, jež osazovalo základní Sierry s motory 1,3 l dmychadly, což umožnilo dosáhnout slušného výkonu, ovšem při zachování přítomnosti v nízké sazbě daňového zatížení. Ford Stockmann podobnou „kúru“ nabízel také pro motory Pinto 1,6 a 2,0 l.
Cosworth nastupuje
Skutečně výjimečnou kapitolou v dějinách modelové řady Sierra se však stal typ Sierra RS Cosworth. Jeho vývoj byl zahájen již na jaře roku 1983 a záměrem bylo vyrobit sérii automobilů pro homologaci do evropské kategorie FIA Group A. Za základ byla zvolena Sierra, zejména pro klasickou koncepci s pohonem zadních kol a karoserii s nízkým aerodynamickým odporem (záhy se však ukázalo, že Sierra ve vysokých rychlostech trpí výrazným vztlakem, což si vyžádalo rozsáhlé úpravy na aerodynamice).
Hlavní postavou tohoto projektu se stal Start Turner z oddělení Ford Motorsport a záhy pro svoji myšlenku získal Waltera Hayese, šéfa Fordova oddělení pro styk s veřejností. A to byla velmi vlivná postava. Byl to totiž právě Hayes, kdo stál za báječným vítězstvím Fordu GT40 na Le Mans v roce 1966 i vývojem legendárního motoru Cosworth DFV, který značce Ford v seriálu Formule 1 přinesl v průběhu 60. a 70. let plných 12 titulů a 154 samostatných vítězství.
Ke spolupráci pak Turner s Hayesem přizvali dlouhodobého partnera v podobě britské společnosti Cosworth, jež na základě požadavků připravila motor Cosworth YAA. Šlo o agregát využívající osvědčeného sériového bloku „dvoulitru“ Pinto a doplněný novou šestnáctiventilovou, dvouvačkovou hlavou válců.
Zatímco Turner pro svůj záměr žádal 5 000 motorů, Cosworth za minimální objem požadoval 15 000 agregátů. Upravená verze Cosworth YBB (motor YAA doplněný turbodmychadlem) však budila ve vedení Fordu takové nadšení, že tato podmínka byla přijata (velký počet motorů je také důvodem, proč se verze RS Cosworth vyráběla až do samotného konce modelové řady Sierra, v jejímž závěru se dokonce muselo přiobjednávat…).
Sierra RS Cosworth se rýsuje
Na motor, naladěný nakonec na 204 koní (150 kW), navazovala osvědčená pětistupňová převodovka Borg Warner T5 používaná třeba v americkém Fordu Mustang, nicméně vyšší výkony a otáčky motoru působily skříni problémy. Proto byl Borg Warner nakonec nucen vyrábět pro Sierru Cosworth upravené převodovky T5 na zvláštní lince. Potíže zmizely takřka úplně až se zavedením zcela nové, robustní pětistupňové skříně MT75 v roce 1989, jež nalezla uplatnění v celé škále vozů Ford v průběhu celých devadesátých let.
Co se naladění podvozku, výztuží karoserie a aerodynamiky, využívali v oddělení Ford Motorsport při vývoji Sierry RS Cosworth zkušeností závodních týmů Jacka Roushe (USA) a Andyho Rouse (GB) startujících s řadou úspěchů s vozy Merkur XR4Ti, o nichž byla řeč výše.
Za tvarování karoserie byl ve vývoji odpovědný Lothar Pinske, jehož tým v průběhu let 1983 a 1984 intenzivně testoval prototypy Sierry RS Cosworth (vycházely ze standardní Sierry XR4i s provizorními úpravami) v aerodynamickém tunelu a na italské zkušební trati Nardo. Výsledky byly dobré, tvarování přední masky umožnilo dostatečný přístup vzduchu k chladičům a mohutné přítlačné křídlo na zádi zajišťovalo potřebný přítlak i při rychlostech přes 300 km/h.
Počáteční nedůvěra
Díky tomu dostal projekt definitivní souhlas nejvyšších míst FMC a ještě během roku 1984 začal Walter Hayes objíždět evropská dealerství s dotazem, kolik si troufnou prodat vozů typu Sierra RS Cosworth. Výsledek tohoto průzkumu byl tristní: přivezl si necelých 1 500 předběžných objednávek, přičemž k homologaci pro skupinu FIA Group A bylo třeba alespoň 5 000 vozů.
Hayes se však nevzdal a nejdůležitější dealery pozval k testování prototypů. Prodejci nešetřili nadšením a situace náhle vypadala lépe. Bylo však třeba ještě přistoupit k razantnímu snížení odhadované prodejní ceny, takže vozy Sierra RS Cosworth měly být nakonec dodávány pouze ve třech barvách (černá, bílá a modrá) a jediném provedení interiéru, do nějž si zákazník mohl přiobjednat prakticky jen centrální zamykání a elektrické ovládání oken.
Třídveřový Ford Sierra RS Cosworth oslavil premiéru na ženevském autosalonu v roce 1985 a záměrem bylo do léta následujícího roku vyrobit a prodat 5 000 vozů, a tím uzavřít homologační řízení. Nakonec výroba naběhla až v červnu 1986 a do konce roku 1987 bylo prodáno 5 042 vozů, čímž byl splněn plán.
Edice Ford Sierra RS500 Cosworth
Samostatnou kapitolou v rámci původní řady Sierra RS Cosworth se pak stala série 500 vozů edice Sierra RS500 Cosworth, jež celkovou produkci Sierry RS Cosworth navýšila na 2 542 a vozu umožnila startovat i v britském šampionátu cestovních vozů. Výroba proběhla v dílnách Aston Maritnu v Tickfordu a auta větší dmychadlo Garrett T31/T04, účinnější chladič stlačovaného vzduchu, výkonnější zapalování a upravené chlazení a mazání.
Série RS500 Cosworth se na první pohled vyznačovala hlavně doplněním o menší spoiler v úrovni odtahové hrany výklopné zádi a upravenou přídí s nárazníkem bez mlhovek, jež nahradily otvory pro přívod vzduchu k brzdám. Silniční vozy řady RS500 Cosworth disponovaly pouze řízením vpravo a staly se výhradně britskou záležitostí.
V roce 1988 byla v belgickém Genku zahájena výroba vozů Ford Sierra RS Cosworth druhé generace, jež dostala čtyřdveřovou karoserii typu sedan s ohledem na údajně větší prodejní potenciál, přičemž motory Cosworth YBB byly do váženy z Anglie. Adaptovala změny provedené v rámci faceliftu řady Sierra z roku 1987 a s počtem 13 140 vyrobených vozů šlo o prodejně vůbec nejúspěšnější generaci.
„Čtyřkolka“ na rozloučenou
Na samém počátku roku 1990 byla představena generace poslední a v pořadí třetí, jež se dočkala zástavby převodovky MT75, ale především pohonu všech kol, čímž byly konečně naplněny požadavky oddělení Ford Motorsport na vůz schopný homologace pro šampionát WRC (rallye). Jeho sen o třídveřovém hatchbacku však padl, nová Sierra RS Cosworth 4×4 si zachovala čtyřdveřovou karoserii svého předchůdce.
U silničních vozů narostla díky zástavbě pohonu všech kol a komfortnější výbavě o 100 kg a o pohon se staral důsledně přepracovaný motor Cosworth. Dostal označení YBJ pro verze bez katalyzátoru a YBG pro varianty s katalyzátorem (ventilové víko je zde zelené, nikoli rudé). V obou případech dosahoval výkonu zvýšeného na 220 koní (162 kW).
Závodní verze Sierra RS Cosworth 4×4 na nejvyšších úrovních příliš úspěšné nebyly a na jejich místo záhy nastoupily lehčí a hbitější stroje Ford Escort RS Cosworth.
