Adam našel ráj, Blesk hlídá letiště

Byl prvním obyvatelem nově otevřeného útulku ve Strakonicích. Malý, hnědý, zuřivý kříženec. „Jaké mu dáme jméno?“ ptaly se v prosinci 2007 ošetřovatelky, když pojmenovávaly psí nalezence. „Přece Adam, je první,“ ozvalo se z hloučku novinářů. Čtyřletý pes se s kotcem těžce smiřoval. Několikrát si ho odváděl nový majitel, ale zase ho vrátil. Postupně se stal Adam stálicí útulku.
„Jako štěně prodělal psinku. To ho poznamenalo. Na návštěvy zuřivě cenil zuby, bez ustání štěkal a hrůzu naháněl i přes dveře kotce. Občas se točil kolem dokola,“ popisuje vedoucí útulku Alexandra Auterská. U lidí i zvířat většinou platí, že starého psa novým kouskům nenaučíš. „Je to proti všem pravidlům, ale Adam změnil své chování. Zvykl si na režim, krmení, vycházky i na lidi. Zklidnil se a záchvaty ho přešly,“ říká Auterská.
Možná mu psí andělé našeptali, že když bude hodný, dostane svého páníčka. Rájem pro Adama je už několik dní soukromý azylový dům Sirius v Záhoří. Majitelka Ivana Gašparíková z Písku tam poskytuje domov psům a kočkám, které nikdo nechce. „Když jsem se dozvěděla o Adamovi, bylo mi hned jasné, že to s ním zkusím. Je to zdravý, hezký pes a bylo mi ho líto,“ říká.
První den psí přistěhovalec pozoroval svůj nový domov. Druhý den už se vydal na průzkum a očichal si zahradu i sousedy. „K ostatním zvířatům není agresivní, ale nevyhledává je,“ dodává majitelka azylu.
I ona postupně získává důvěru křížence. „Nejdřív jsem ho vzala na vodítku na procházku. Teď už si za mnou sám přijde pro piškot a pohlazení. Myslím, že si budeme rozumět,“ usmívá se Gašparíková.
útulku udělal dvouletý Blesk, kříženec pitbula s labradorem. Řečeno s nadsázkou obléká vojenskou uniformu na americkém letišti.
Začátkem listopadu 2008 ho zbídačeného a vychrtlého přivezli písečtí strážníci. Měsíc trvalo, než se zotavil. Psa si vytipoval cvičitel a naučil ho vyčenichat drogy a výbušniny. „Na jeho schopnosti mě upozornil bývalý vedoucí útulku Emil Cedl. Blesk uměl dobře aportovat, byl bystrý a neúnavný. Když má pes zájem o práci, probudí se v něm i další vlastnosti,“ popisuje cvičitel Roman Šmatlák. Dodává, že výcvik služebního psa začíná přinášením míčku. Později si zvíře přivyká na pachovou stopu drogy nebo výbušniny a zafixuje si spojitost míčku s pachem. Psa nesmí cvičitel do ničeho nutit, ale naopak jeho snahy odměnit pamlsky.
„Hodně záleží také na povaze. Když se mu podaří najít vybušninu, nesmí u toho radostí jančit. U drogy to tolik nevadí,“ podotýká cvičitel.
Bleska si našla přes internet americká armáda. „Jak se mu za mořem vede, nevím. Mám jen zprávy, že chrání letiště,“ uzavírá Šmatlák. Fena německého ovčáka Babča tolik štěstí jako Adam a Blesk neměla. Za svůj život poznala lásku, ale i lidskou bezcitnost. Do Strakonic ji převezli z píseckého soukromého útulku. Už tam se dostala s kůží popálenou od kyseliny. Od kohoutku až do půli zad. „K adopci jsme ji pro její potíže a stáří nenavrhovali. Byla to už stará dáma. Dopřáli jsme jí izolaci, aby měla větší klid a co nejlepší péči. Měla ráda procházky, vyhřívání na sluníčku nebo vyčesávání huňaté srsti. Užívala si tu psího invalidního důchodu,“ říká vedoucí strakonického útulku. Po roce odešla Babča do psího nebe.