Aikido učí jen obraně. Útoku se zříká

Netradiční bojové umění pracuje s energií útočníka. Nelpí na fyzické přípravě, trénuje soustředění a koordinaci.

Cvičení v univerzitní tělocvičně začíná. „Soustředíme se jen na vlastní dech. Teď jsme zkameněli jako socha, máme zavřené oči,“ zní povely do naprostého ticha. Pak trenér předvádí cvičení s mečem. Efektní náznaky úderů jsou ale především nácvikem správného dýchání a zpevnění se – před očekávaným úderem. „Nejtěžší je asi přemýšlet, abych to udělal správně,“ přemítá dvanáctiletý Tomáš Kasl, který se věnuje aikidu čtvrtým rokem.

„Aikido vlastně není sport. Je to životní styl,“ představuje netradiční druh bojového umění z Východu plzeňský trenér aikida Stanislav Tolinger. Na první pohled je podobný judu, trenér ale vysvětluje nejdůležitější rozdíl. „V judu nebo karate se síly kříží, aikido se ale všech útočných technik zříká, je to čistě systém sebeobrany,“ objasňuje Stanislav Tolinger. Josef Kopřiva sleduje při cvičení svoji osmiletou dceru. „Chodila na zápas, byli tam hlavně kluci a nedělalo to dobrotu. A tak jsme přešli na aikido. Je to inteligentní sport, tréninky se nezaměřují jen na fyzickou sílu, ale i na soustředění,“ pochvaluje si.

V zásadě se využívá energie útočníka. „V aikidu není třeba žádná velká fyzická síla. Je to systém úhybů. Útočník má až do poslední chvíle možnost přerušit útok,“ popisuje Tolinger. Dětem přináší tento druh bojového umění zvýšení obratnosti, umění soustředění a koordinace pohybů. A také se učí v dnešní době neobvyklé heslo: Pomáhat je víc než vyhrát.