Teď by vám patrně bodla nějaká ta dobrá zpráva. Tady je: v běžné konverzaci velice často nebudete potřebovat obě části věty.
Tak například vaše kolegyně přijde s tím, že vašemu šéfovi hodlá vytmavit, jak je hloupý. Jsa člověk opatrný, vy na to jen řeknete „I wouldn’t do that“, čímž naznačujete svůj rozumnější přístup k věcem. Mohl byste se rovněž zeptat „What if he fires you?“ a tím poukázat na přítomné riziko. Kdyby vám řekla, že to udělala už den předtím, mohl byste ji pokárat slovy „I wouldn’t have done that“, čímž naznačíte pošetilost jejího jednání předešlého dne. Upozornit na riziko, které podstoupila, byste ostatně mohl také otázkou „What if he’d fired you?“ Ona by se mohla obratem zeptat „Well, what would you have done?“
Chci tím říct, že v běžném hovoru je velice často oběma mluvčím známo, o čem je řeč, a bylo by ztrátou času rozpitvávat to do mrtě nánosem nadbytečných řečí. To je ta dobrá zpráva. Tou špatnou zprávou je, že byste někdy mohli kvůli problému, který má kolegyně, hledat radu u kamarádky. Jelikož ale vaše kamarádka nebude do situace zasvěcená, budete svou podmiňovací větu potřebovat změnit na otázku „What would you do if you had an idiot boss?“ (Všimněte si, že had užité v otázce předpokládá, že vaše kamarádka patří k těm několika málo šťastlivcům, kteří NEMAJÍ za šéfa idiota.)
A nadešel zdá se čas k dalšímu procvičování tvarů! What will you do if you have an idiot boss? What would you do if you had an idiot boss? What would you have done if you’d had an idiot boss? Vybavíte-li si tvary, které jste už dříve procvičovali, není tu nic nového pod sluncem. (No nejste rádi, že jste předtím cvičili?) Pouze přidáme nějaká ta tázací slova, vložíme je do téhož nezáživného vzoru a hned to ze sebe všechno chrlíme ven.
Myslím, že dokážete uhádnout, jaký vás čeká domácí úkol: Nacvičte si i tyto tvary s otázkami.
Ptejte se a diskutujte s autorem sloupku na crown@mf.cz
