A to není nic záhodného, když si uvědomíte, že ve skutečném světě jazyk představuje moc a že je jedním z nejběžnějších způsobů, jak získáváme nebo ztrácíme respekt těch druhých. Jestli vaše srdce touží po tom, aby se na vás angličtí mluvčí dívali spatra, jen si poslužte. Pokud ne, čeká nás perná práce.
Ne že bych s vámi nesoucítil. Soustava členů je pro češtinu cizí koncept. Ale nejde jen o to. O soustavě členů už příliš dlouhou dobu celá spousta lidí kázala holé nesmysly. Jak dlouho? V Národní knihovně jsem narazil na učebnici anglického jazyka z roku 1895. Co jsem zjistil? Že základní metodika výuky členů se nezměnila už přes sto let!
Teď uvažte, jaký pokrok za poslední století prodělaly obory lékařství, fyziky, geologie… doplňte si, jaký chcete, všechny do jednoho se vyvíjejí. Jazykověda ostatně také.
Jenže jsou mezi námi šarlatáni, kteří celkové zmatení jen zhoršují: zažil jsem, jak byly členy popisovány jako přídavná jména, zájmena, dokonce snad jako nějaká záležitost rytmu věty.
A k tomu všemu panuje všeobecné zmatení vycházející z často rozporuplných pokynů, které jste obdrželi patrně od řady mylně informovaných učitelů, od blonďaté Australanky šlapající si na jazyk přes bývalého ruštináře, co byl o pouhé dvě lekce před vámi, až po Američana, kterému bylo jen něco málo přes dvacet a vyučoval za pivní útratu.
Není pak divu, že tolik vašich základních představ o anglické soustavě členů je spektakulárně chybných.
To, co potřebujete, je přístup, který vám umožní nahlédnout, že se členy se děje opravdu něco systematického. Potřebujete nějaké základní pravidlo. Takové existuje. Ale i tak se budeme členům věnovat delší dobu. Tohle bude celá série sloupků. Čas od času budu mluvit i o něčem jiném, abych vám nabídl pestřejší výběr. Připoutejte se! Bude to pořádná jízda! Příště: Proč vůbec potřebuje angličtina členy?
Ptejte se a diskutujte s autorem sloupku na crown@sfinvestment.cz
