A všimli jsme si rovněž, že tato slova bývají jednoslabičná, jako třeba ‚work‘, ‚give‘ nebo ‚take‘; k nim se přidávají sem tam nějaké složeniny – třeba ‚understand‘, ‚become‘ a tak dále – asi aby to bylo zašmodrchanější. (Až budete chtít ohromit, může se hodit tato velmi vzrušující skutečnost: ze 157 nejčastěji používaných anglických nepravidelných sloves je jenom 13 víceslabičných).
Vlastně můžete od oka odhadovat, že pokud je v angličtině nějaké slovo jednoslabičné – a je fakt jedno, jestli je to sloveso, podstatné nebo přídavné jméno – tak je s největší pravděpodobností germánského původu, nebo v angličtině zevluje už tak nějakých nejmíň 800 let – jako třeba ‚place‘ (místo, umístit), které pochází z řečtiny a dostalo se k nám přes středověkou latinu a starou francouzštinu. A naopak to většinou platí také: slova s více slabikami velmi pravděpodobně pocházejí z latiny nebo řečtiny a do angličtiny se dostala přes francouzštinu.
Proč by vás to mělo zajímat? Protože angličtina, díky své historii, je vrstevnatý jazyk, a germánská slova tvoří domácí vrstvu – důvěrně známou, snadno pochopitelnou, přímou, čestnou. Používáme tato slova, když mluvíme od srdce, bez příkras a předstírání. Jsou to slova, která se naučíme už v raném dětství a jsou s námi až do smrti. Víceslabičná slova jsou často více vzdělaná, formální nebo prostě arogantní. Normální člověk ‚works‘ během dne; okázalý snob ‚labors‘. ‚I get an SMS‘ (dostanu SMS), zatímco egoista ‚receives‘ SMS (obdrží). Vy prostě podáte zprávu (give a report), ale váš šéf ji prezentuje (presents). Měli byste umět rozeznat ten rozdíl. Ba co více, měli byste se naučit důvěřovat jednoslabičným slovům, zařadit si je do zvláštní kategorie ve vašem mentálním slovníku. Jsou to slova, se kterými jste doma.
Názory a připomínky pište na angličtina@e15.cz
