Sověti stvořili továrnu na talenty, kteří děsili Západ. Čína recept převzala, ale přidala bohatství
- Čína vybudovala masový a vysoce selektivní systém výchovy talentů ve STEM, inspirovaný SSSR, ale propojený s možností kariéry a bohatství.
- Výsledkem jsou miliony absolventů, silná pozice ve výzkumu (včetně AI) a rychle rostoucí univerzity.
- Zpomalení ekonomiky ale přineslo přetlak absolventů, strukturální nesoulad a rostoucí nezaměstnanost mladých, píše 11am.
Dcera jednoho mého známého vystudovala finanční matematiku na elitní americké univerzitě „summa cum laude“, tedy mezi pěti procenty nejlepších absolventů v ročníku. Když je někdo takhle dobrý, může si vybírat zaměstnavatele, a tedy neměla nouzi o zajímavé nabídky.
Nastoupila na pozici vývojářky obchodních algoritmů v Goldman Sachs, tehdejší bezkonkurenční jedničce mezi investičními bankami. První den v centrále na Dolním Manhattanu jí ukázali její stůl ve velkém open spacu, kde byla představena budoucím kolegům s tím, že je původem z Československa. Jako jeden muž vzhlédli od obrazovek a sborově ji pozdravili „zdravstvuj děvuška“.
Newsletter 11 am
Redakce e15 vám zde přináší článek z nabídky newsletteru 11 am. Newsletter přichází každý všední den v 11:00 s pěti zásadními analýzami a komentáři z byznysu a ekonomiky, které šetří čas, pomáhají v rozhodování a nabízejí vhled tam, kam ostatní nevidí.
Dnes by řekli spíš „ni chao“. Nic to nemění na tom, že výběr nadaných dětí na matematiku, fyziku a další přírodní vědy a umísťování na internátní „fyzmat“ školy je něco, co Číňané kompletně opsali od Sovětského svazu, byť to dimenzovali na poměry nejlidnatější země.
Úvodní historka se odehrála v devadesátých letech, ale většina postsovětských republik, přinejmenším těch evropských, dodnes dopadá v mezinárodních testech PISA v matematice nadprůměrně, absolventi fyziky a matematiky z Lomonosovovy státní univerzity v Moskvě patřili a patří ke světové špičce.
Z internátů do akaděmgorodků
Děti ve věku 14–16 let byly vybírány většinou na základě výsledků na různých školních olympiádách a po složení přijímacích zkoušek. Úplně nejlepší byly internátní školy při univerzitách v Moskvě, Leningradě, Kyjevě, na Sibiři v Novosibirsku, ale třeba také v gruzínském Tbilisi, aby obří země dokázala posbírat i talenty z odlehlých regionů.
Výuka šla do extrémní hloubky; nevychovával se tam renesanční člověk, ale budoucí specialista, který se potom přesunul na prestižní fakulty a pak do nějakého „akademgorodku“. Pro toto zařízení u nás za komunistů neexistoval ekvivalent. V podstatě se jednalo o často utajená, veřejnosti uzavřená výzkumná střediska se separátním a vysoce nadstandardním zásobováním a dalšími službami, kde se vědci zabývali výzkumem vojenských nebo vesmírných technologií. Cestovat do kapitalistické ciziny tihle odborníci samozřejmě nemohli (až na pár zvlášť prověřených špiček), ale bádání v oboru bylo podporováno a životní úroveň byla se zbytkem populace nesrovnatelná.
Vysoce selektivní systém výběru a výchovy technických elit sice nedokázal udělat ze SSSR vyspělou zemi se slušnou civilní infrastrukturou a životní úrovní obyvatel, ale dokázal ve vojenském a kosmickém výzkumu dost na to, aby Američany na začátku šedesátých let děsil, což trvalo s mírně klesající intenzitou až do nástupu Ronalda Reagana do Bílého domu počátkem osmdesátých let.
Kombinace technologického zaostávání a nízkých cen ropy pak způsobila, že Sovětský svaz přestal být schopen držet tempo ve vojenských výdajích a nakonec se jeho impérium rozpadlo. Svými špičkovými matematiky i vědci z jiných oborů potom dokázal léta zásobovat nejen Goldman Sachs. Přesně v duchu jejich vtípku: „V SSSR jsme se naučili myslet. V USA jsme se naučili, k čemu to je.“
A co jinde?
Spojené státy se skvělými výzkumnými univerzitami jako Massachusetts Institute of Technology (MIT) nebo kalifornský Caltech či Berkeley neodchytávají nadané děti, aby je daly do veřejných internátních středních škol. Z vlastní zkušenosti však vím, že nadaným dětem se na státních školách v bohatých okresech věnují a snaží se je identifikovat už v nultém ročníku („kindergarten“). Hodnocení kognitivních schopností v rámci písemných testů probíhá pravidelně a zvláštní schopnosti a potřeby dítěte jsou s rodiči speciálně probírány. Pro nadané děti jsou sestavovány individuální plány rozvoje.
A ve 120milionovém Japonsku je zase více než dvě stě „Super Science High Schools“.
Popravdě řečeno, speciální síto a velmi vysoké nároky pro výchovu budoucí elity ve veřejném školství jsou historicky uplatňovány ve Francii s jejím supernáročným drilem na dvouletých přípravkách „prépas“. Na těch se biflují matematiku a další předměty adepti na studium na některé z „grandes ecoles“, s náročnými přijímačkami, na rozdíl od „normálních“ francouzských vysokých škol a univerzit. Absolventi, které jsem měl možnost poznat, byli bez výjimky mimořádně chytří a kompetentní, ale také skoro stejně arogantní.
Výchova géniů
Obraťme list a věnujme se Číně, jež se zjevně inspirovala, ale dovedla to na jiný „level“. Podle některých údajů prochází jejich „experimentálními“ třídami zaměřenými na předměty STEM (matematika, fyzika, biologie, chemie, počítače) asi 100 tisíc studentů ve věku 14–18 let ročně.
Ještě vyšší úroveň výběrovosti představují programy pro „geniální“ neboli výjimečně talentované děti, jimiž prochází zhruba 11 tisíc žáků. Dřou od večera do rána, ale díky talentu v kombinaci s pílí mají umetenou cestičku na výběrové čínské univerzity. Z těchto univerzit se pět dostalo do první světové čtyřicítky a v horní tisícovce zabírají čínské instituce čtvrtinový podíl.
Dostat se na nejlépe hodnocené školy, jako jsou Univerzita Čching-chua, Pekingská univerzita nebo šanghajský Fu-tan, znamená podstoupit neuvěřitelnou dřinu v přípravkách na přijímací zkoušky („kao-kchao“). Pokud ovšem nepatříte mezi vítěze některé z mezinárodních vědeckých olympiád, kteří podstoupili ještě mnohem náročnější filtr a jsou za odměnu „kao-kchao“ ušetřeni.
Výchova „géniů“, kteří posunují vývoj dopředu, musí být založena na tom, že se povzbuzuje schopnost samostatného myšlení a kombinuje se to s rigorózní odbornou průpravou. Jde se do hloubky, daleko za rámec běžných osnov jednotlivých stupňů vzdělávací soustavy.
Je jasné, že tihle lidé se pak dostávají do vysokých pozic ve vědeckých institucích, centrálních úřadech i byznysu. Právě schopnost uplatnit se a zbohatnout (často neuvěřitelně) díky vlastní píli a nadání je to, čím se čínský model nepoměrně liší od sovětského.
Je setsakra velký rozdíl, když nesmíte kritizovat politiku předsedy Si Ťin-pchinga, musíte poslouchat vedoucí úlohu strany, strpíte komunistické buňky ve vlastní soukromé firmě, ale smíte být miliardářem a cestovat po světě podle libosti, jako je tomu v Číně. V SSSR jste se k smrti báli Stalina, museli jste chválit Brežněva a za odměnu jste mohli jezdit v licenčním fiatu a rekreovat se maximálně v Soči nebo Karlových Varech.
To, že lidé, kteří excelovali na školách, se následně dostávají mezi čínskou elitu, je asi tak překvapivé, jako že ve Francii vládnou „énarkové“ (absolventi ENA), v Británii absolventi Oxbridge či v USA ti, kdo prošli „Ivy League“.
Talentový substrát
Zvláštní režim pro špičky je jedna věc, ale má-li rozvoj k něčemu vypadat, musí se dařit motivovat i kvalitní průměr, jenž se opírá o co nejširší „talentový substrát“.
Byla už řeč o tom, že se úroveň čínských vysokých škol a univerzit značně zlepšila. (A tamní úřady také velmi usilují, aby prestižní západní školy otevíraly svoje kampusy v Číně.) V posledních pěti letech podle oficiálních údajů čínského ministerstva školství „vyprodukovaly“ 55 milionů absolventů, v zemi existují více než tři tisíce vysokých škol s celkovým počtem 47,6 milionu studentů v různých formách vysokoškolského vzdělávání (čtyři miliony jsou na postgraduálním studiu).
S velkým akcentem na „tvrdé“ STEM (věda, technika, inženýrství, matematika) a každoročním přílivem více než pěti milionů absolventů těchto oborů na pracovní trh Čína v této oblasti suverénně vede. V roce 2023 tvořily magisterské studijní programy v oblasti vědy, inženýrství, zemědělství a medicíny 60 procent z celkového počtu studentů, zatímco doktorské programy více než 80 procent.
Polovina lidí, kteří se věnují výzkumu v oblasti umělé inteligence (AI), byla vyškolena čínskými univerzitami. K tomu si připočtěte ještě vysoký podíl Číňanů, kteří studovali vědecké obory na západních univerzitách, a také jejich zastoupení mezi doktorandy a „postdoky“ tamtéž. V Číně je šest milionů vědců a výzkumníků a výdaje na tyto účely jsou z hlediska absolutního objemu druhé na světě po USA a rychle rostou.
Donedávna uměla Čína zajistit absolventům rovněž odpovídající zaměstnání, byť o dobré pozice v prestižních firmách, výzkumných institucích a centrálních úřadech byla vždycky tlačenice. Zhruba od vypuknutí covidu a krachu nemovitostní bubliny, jež přinesly celkové zpomalení čínského růstu, se objevuje fenomén nezaměstnaných vysokoškoláků. Po promocích loni v létě byla ve městech nezaměstnanost mezi mladými lidmi (16–24 let), kteří zároveň nestudovali, vysokých 17,8 procenta.
Absolventi STEM oborů měli dosud lepší možnosti uplatnění, nicméně i v Číně existuje fenomén strukturálního nesouladu nabídky s poptávkou, absolventi jsou nepolíbení praxí a přetlak uchazečů o nejvyhledávanější místa v prestižních společnostech a institucích je obrovský. Mnozí tak skončí jinde, než si vysnili, příliš kvalifikovaní na pozice, jež zastávají, a pořádně frustrovaní. Nic nového pod sluncem.
