Člen kapely Mirai utratil milion za kytaru. Hudební nástroje jsou stále častěji investicí

Asi není nic zvláštního na tom, když si profesionál pořídí pracovní nástroj za milion korun. Třeba když je to bagrista a kupuje si menší zánovní rypadlo nebo pilot průmyslového dronu, který provádí geodetická měření. Zubař snadno utratí milion za plně vybavené stomatologické křeslo včetně RTG. Ale investovat milion korun do kytary?

Tomáš Javůrek, člen kapely Mirai, to udělal. Přitom si nekoupil žádné složité zařízení, které by disponovalo nejnovějšími technologiemi nebo bylo jejich výsledkem. Naopak, jeho Fender Stratocaster z roku 1959 je stará, odřená a docela ošklivá věc. Ukazuje ale na fenomén růstu hodnoty nástrojů, které stály na počátku moderní populární hudby a dnes jsou investičním artiklem. Podobně se zvyšují ceny limitovaných edic některých nových nástrojů nebo zakázková produkce tradičních kytarových značek. Zájem na českém trhu je.

„Bavíme se o nástrojích ze zlaté éry, z padesátých a šedesátých let minulého století, které se zapsaly do hudební historie a povědomí hráčů, skladatelů, slavných muzikantů. Mají svoji hodnotu i proto, že jich bylo vyrobeno jen pár kusů,“ přibližuje svou investici Javůrek.

Kdo má nejlepší kytaru? Javůrek trumfl své kolegy z kanálu na YouTube 

Kytarista z Mirai a zakladatel youtubového kanálu o kytarovém vybavení Kdo má nejlepší gear Tomáš Javůrek se loni narychlo vypravil do kytarového butiku Matt’s Guitar Shop v Paříži hned poté, co zjistil, že sběratel Matt Lucas právě přivezl z Chicaga muzikantský poklad. Pařížský butik se specializuje na prodej nástrojů, jež patřily celebritám hudebního světa, a Javůrka zajímal Fender Stratocaster Joshe Klinghoffera, kytaristy, který se proslavil zejména svou desetiletou érou u Red Hot Chili Peppers nebo svým působením v Pearl Jam.

„V době, kdy jsem Red Hot Chili Peppers nejvíc poslouchal, byl právě Josh Klinghoffer jejich kytarista. V pražské O2 aréně jsem si vystál frontu, abych byl v první řadě před ním. Zařadil bych ho mezi velikány jako Eric Clapton, Jimi Hendrix, John Mayer, Angus Young. Ti mě formovali a Josh k nim rozhodně patří. Mít možnost vlastnit po něm kytaru je pro mě nepopsatelné,“ líčí Javůrek.

Na jednu stranu přiznává, že jde o emoce. Jenomže při našem povídání v nahrávacím studiu v pražském sídle vydavatelství Universal Music, které kapelu Mirai zastupuje, vychází najevo, že emoce jsou tady překvapivě až v druhém plánu.

Staré elektrické kytary? Žádná raketová věda, jen raketový růst ceny

Podívejme se na to od začátku. První masovou produkci elektrické kytary s pevným tělem, tedy takové, která nestojí na dutém těle akustického nástroje, spustila americká společnost Fender v roce 1950. Model Stratocaster, o kterém je řeč, byl jejím druhým designem a vznikl v roce 1954. Jeho tvar i zvuk jsou kulturní fenomény, které se zapsaly do podvědomí většiny posluchačů populární hudby, aniž by o to usilovali. Bez nadsázky lze tvrdit, že většina populární hudby byla nahrána na kytary amerických značek Fender a Gibson. Už proto, že v 50. až 70. letech pro studiovou práci téměř neexistovaly vhodné alternativy, které by tak dobře sloužily nahrávce v mixu s ostatními nástroji. Fender Stratocaster a Gibson Les Paul vytvořily dva zvukové standardy, které se další muzikanti a další výrobci nástrojů snažili a dodnes snaží napodobit a dále rozvíjet.

„Konstrukce elektrických kytar je stále velice konzervativní, od začátku výroby se nezměnila. Leo Fender, zakladatel stejnojmenné značky, to trefil moc dobře i se všemi lehkými neduhy jako například brumem snímačů, které k této kytaře patří. Dnešní kytary si tenhle základ stále nesou,“ popisuje Vladimír Myslík, spolumajitel a CEO největšího tuzemského prodejce hudebních nástrojů Kytary.cz. Firma se vedle své hlavní činnosti věnuje i prodeji historických kytar s investičním potenciálem a loni do střední a východní Evropy přivedla nejvyšší možnou produkci značky Fender, když se stala oficiálním partnerem jejího Custom Shopu.

Pro Javůrkův Stratocaster z roku 1959 tedy platí to, co pro první modely i jakékoli následující: Jde o konstruk­čně velice jednoduchý nástroj. V roce 1959 sice Američané dokázali dostat na oběžnou dráhu Země živou opici, ale ve stavbě kytar žádná raketová věda nebyla potřeba: Stratocaster sestává ze dvou kusů dřeva, tří elektromagnetických cívek, tří potenciometrů, přepínače, plastového krytu a z několika kovových součástí, jako je kobylka a ladicí mechaniky. Nic, co by mělo stát milion. A popravdě nic, co by dnes firmy nedokázaly vyrobit, dopravit přes půl světa, opatřit reklamou a s výdělkem prodat za sotva pět tisíc korun.

„Když to podáte takto, tak ano, dá se to teoreticky takhle zjednodušit,“ reaguje na strohý konstrukčně-účetní závěr Javůrek. „Ale tyhle kytary jsou historické kousky, které už nikdy nevzniknou. Z hlediska materiálu a komponentů si člověk může říct, že jsou zaměnitelné a dají se vyrobit znovu, to ale není pravda. Tahle kytara je z roku 1959 a použité dřevo bylo už v té době velmi staré. V továrně Fenderu tehdy navíc pracoval malý tým a například snímače se vinuly ručně. Dnes kytary vyřezávají CNC mašiny a ve fabrice Fender pracují stovky lidí.“

Za jméno slavného kytaristy dal (jen) sto padesát tisíc kourn

Namítnout se dá, že ručně stavěnou kytaru z velmi starého dřeva si můžete objednat od mistra kytaráře i na zmíněném Custom Shopu. Kytarista z Mirai se ale snaží nasvítit další rozměr, který dává nástroji hodnotu a nasimulovat se nedá. „Když si koupíte kytaru třeba z roku 1955, ještě to neznamená, že bude znít skvěle. Na kytary je potřeba hrát, dřevo potřebuje rezonovat. Zachovalý kousek ze stejného roku s lakem jako novým má sice svoji sběratelskou hodnotu, ale nemusí znít tak dobře jako ohraná kytara. Protože pokud nástroj ležel čtyřicet let ve futrálu někde ve sklepě, je to poznat na tom, jak reaguje. Je nevyhraný, toporný,“ popisuje muzikant. A s pohledem na svůj léty opotřebovaný nástroj dodává: „Takhle vypadá kytara, na kterou někdo dennodenně hrál, cestoval s ní a koncertoval.“

Smlouvu pro kapelu bych sepsat uměl, ale řeším radši písničky, říká Mirai Navrátil

Domácí

Na části této hodnoty zapracoval Josh Klinghoffer, jeho obrovská role však byla také v tom, že si konkrétní nástroj, který už prošel rukama možná i několika hudebníků, vybral, že ho objevil. Tomáš Javůrek Joshovu kytaru odřenou až na dřeň, se zbytky laku, který transformoval do velmi zvláštních odstínů, dobře znal z koncertních záznamů Red Hot Chili Peppers.

„Když jsem ji uviděl na fotce na instagramu, kde ji Matt inzeroval na prodej, hned jsem mu psal. Odpověděl: Jasně, přileť, ale pospěš si, už mi psali lidé z Jižní Ameriky a z Japonska,“ vypráví Javůrek. Objednal letenky a vypravil se do Paříže spolu s Lukášem Chromkem a Adamem Krofiánem, profesionálními kytaristy a spolutvůrci kanálu Kdo má nejlepší gear. „Opravdu mě odzbrojilo, nakolik ta kytara byla lepší oproti jiným Stratocasterům z té doby, na které jsem hrál,“ vzpomíná Javůrek.

Na porovnání si do Paříže při­vezl svůj Stratocaster z roku 1964, který byl do té doby jeho hlavním nástrojem. „Joshova kytara byla zvukově o deset patnáct procent lepší. To byl důvod, proč jsem se ji rozhodl koupit. Samozřejmě ta emoční stránka věci, to, že na ni hrál můj hrdina, k mému rozhodnutí velmi přispěla, nebudu lhát. Ale hledali jsme na internetu podobné kytary z roku 1959 a srovnávali jsme, kolik mě stál samotný fakt, že ten nástroj patřil Joshi Klinghofferovi. Najít můžete Fender Stratocaster z roku 1959 za cenu okolo 750 až 800 tisíc korun. Moje kytara stála přibližně 930 tisíc korun, takže to, že na ni hrál Josh, přidalo na hodnotě plus minus sto padesát tisíc korun. Ale to pro mě jako pro kluka, který vyrůstal na Red Hot Chili Peppers, byla částka, kterou jsem byl ochotný dát,“ říká otevřeně Javůrek.

Šest strun do vašeho investičního portfolia

Svůj nákup bere jako investici a věří, že Klinghofferova kytara bude růst na hodnotě. „Pokud se nedostanu do nějakých potíží, chci si tuhle kytaru nechat do konce života a třeba ji jednou zdědí moje děti,“ plánuje.

Vášeň ke kytarám přetváří Javůrek se svými kumpány v rozjíždějící se byznys. Vedle kanálu na YouTube založili také malý kytarový on-line butik. „Prodáváme nástroje, které nám prošly pod rukama ve studiu nebo na pódiu. Jsou to všechno kytary, které jsou vyhrané a podle nás opravdu stojí za to. Zatím je to spíš zábava, ale máme představu, jak do toho začneme víc šlapat. Myslím, že je k tomu na českém trhu příležitost,“ líčí Javůrek a dodává, že z devíti kytar, které nabídli v prosinci, se pět prodalo během dvou týdnů.

O téhle příležitosti na trhu vědí i majitelé značky Kytary.cz, která svůj butik s výběrovými nástroji provozuje už několik let. „U nás v Česku to není segment, který by byl prozkoumaný a naplněný tak jako třeba na Západě, a hlavně v USA, protože u nás nemáme tak dlouhou tradici elektrofonické hudby. Ale postupně se tam dostáváme. Lidé, pro které byla rocková nebo bluesová hudba naplněním v jejich mládí, přicházejí do let, kdy mají finance, které chtějí investovat. A mohou je investovat právě do kytar,“ říká Štěpán Drábek, produktový manažer Boutique pod značkou Kytary.cz.

Podle něj je na českém trhu docela běžné prodat nástroj za půl milionu korun. „Ve srovnání s mistrovskými nástroji pro klasickou hudbu to není zas tolik. Je to ale zajímavé vzhledem k tomu, že elektrická kytara se dá vyrobit velmi levně, a přitom je to nástroj dotažený k dokonalosti.“ Drábek to ilustruje příklady rapidních růstů cen kytar, které jejich butikem prošly. „Velmi zajímavé bylo vyšplhání ceny signature modelu Davea Grohla, frontmana Foo Fighters. Jde o kytaru od firmy Gibson, která vychází z modelu Trini Lopez, a důležité bylo, že šlo o takzvaný First Run, tedy první vydání tohoto signovaného nástroje. Byl starý deset let a za tu dobu jeho cena stoupla na čtyřnásobek. A pravděpodobně dál poroste,“ popisuje Drábek kytaru, kterou Boutique prodal přibližně za pět set tisíc korun.

Mistři kytaráři z Fenderu přijeli otevřít pražské zastoupení divize Custom Shop

CEO Kytar.cz Vladimír Myslík vysvětluje, že právě po zkušenostech s butikem s výběrovými nástroji a zároveň díky provozování internetového hudebního bazaru, který značce patří a kde může dobře sledovat pohyb ceny starších nástrojů, se společnost rozhodla dovézt do Česka nejvyšší řadu kytar Fender a stát se distributorem jejich Custom Shopu. „Postupně jsme si trh s investičními nástroji osahávali, když jsme začínali před třemi čtyřmi roky po pár kouscích. Postupně přidáváme a teď je tu možnost přidat i ty nejlepší z nejlepších na zakázku stavěných kytar,“ pochvaluje si Myslík. „Loni to bylo 25 let, co prodáváme hudební nástroje. Na úplném začátku jsme s Honzou Pilsem měli malou prodejnu, kde jsme nabízeli hlavně levné kytary, a tohle byl náš sen. Etalon, kam jsme vzhlíželi,“ říká ke Custom Shopu.

Chceme být v celé Evropě, čekáme jen na vhodný okamžik, říká spolumajitel Kytary.cz Jan Pils

Rozhovory

Tato divize Fenderu je exkluzivní alternativou k masové produkci, jak vysvětluje Andy Hicks, jeden z mistrovských kytarářů společnosti, který přijel pražské zastoupení otevřít. Produkce Custom Shopu je rozdělená do dvou linií, Teambuilt a Masterbuilt. „Teambuilt je nejpřesnější obnovou původního výrobního procesu, který vyvinul Leo Fender v raných padesátých letech, když společnost založil. Vyrábí výjimečné kytary ve velmi malém objemu. Masterbuilt je výroba na zakázku, kdy je zákazník v kontaktu s jediným člověkem, který se o kytaru postará od jejího konceptu k hotovému nástroji,“ upřesňuje Andy Hicks.

Sám je masterbuilderem, jedním z pouhých třinácti, kteří pro společnost pracují. Zvládnou tak vyrobit jen omezené množství nástrojů a na jejich práci se stojí fronta počítaná na roky. Pokud čekací doba přesáhne pět let, pořadník se uzavře a daný kytarář nepřijímá další zakázky. „Byly to právě staré investiční kytary, které nás vedly k tomu, abychom se stali dealerem Custom Shopu,“ říká Štěpán Drábek z obchodu Kytary.cz. A vysvětluje, že kytary Custom Shop a zejména Masterbuilt jsou těmi nástroji, které dál rostou na ceně – i vazbou na svého tvůrce. „Například když jde oblíbený kytarový mistr do důchodu a přestane vyrábět, stává se sběratelsky velmi zajímavým. Takovým příkladem je Ron Thorn, bývalý šéf Custom Shopu.“

Mít stejnou kytaru jako Jimi Hendrix na Woodstocku? Custom Shop plní přání

Masterbuildeři vyrábějí skutečně unikátní nástroje. Jedním z typů zakázek je vytvořit přesnou kopii konkrétní kytary některého z kytarových velikánů. Hicks stavěl repliku kytary Isabella Jimiho Hendrixe, známou například ze záznamů z festivalu ve Woodstocku. „Byla za tím spousta práce a rešerší, podle fotografií a filmových záznamů jsem vytvářel všechny možné oděrky laku a další detaily. Zároveň jsem si musel vyžádat souhlas od rodiny Jimiho Hendrixe, aby mohla kopie vůbec vzniknout,“ popisuje Hicks. Tohle mistrovské dílo si u něj objednal David Navaro, kytarista kapely Jane’s Addiction.

Hicksův kolega Austin MacNutt stejným způsobem vytvořil repliku nástroje jménem Alligator kytaristy Jer­ryho Garcii z legendární kapely šedesátých let Grateful Death. Ta nevznikla jen v jednom kuse, ale má sto šťastných majitelů. „Udělal jsem sto Alligatorů a to mi zabralo tři roky. Ale během té doby jsem pracoval i na dalších kytarách,“ přibližuje MacNutt exkluzivitu práce masterbuilderů.

Hicks i MacNutt věří, že kytary z Custom Shopu mohou dobře posloužit jako investiční artikl. „V kytarovém světe je Custom Shop, a zvláště Masterbuild unikátní právě tím, jak kytary drží svou cenu. Je to světoznámá značka, které lidé věří, dědictví Lea Fendera. A když stavíte kvalitní nástroje takové značky, které se produkují v malém množství a zdaleka ne každý obchod s hudebními nástroji může byť jedinou takovou kytaru mít, pak je velice přirozené, že je to produkt, který si udrží svou cenu,“ připomíná Hicks.

Co dělá kytarista, když nechce tahat vzácný nástroj po koncertech?

K zákazníkům Fender Custom Shopu patří podle Drábka také majitelé historických kytar, aktivní muzikanti, kteří nechtějí hodnotný nástroj vozit po koncertech a nechají si tedy vyrobit jeho repliku. „Je to věc obvyklá v západním světě, a hlavně v USA, ale i u nás takové zákazníky už máme. Na spoustě českých pódií můžete vidět právě takovou kytaru, jako je Fender vyrobený v Custom Shopu,“ dodává Drábek.

Takovým potenciálním zákazníkem by mohl být i Tomáš Javůrek. Jenže kytarista Mirai razí jiný přístup: jeho milionový Stratocaster se stal jeho skutečným pracovním nástrojem. „Naivně jsem si říkal, že na tu kytaru nebudu hrát, budu ji mít doma a budu se k ní modlit, má pro mě nevyčíslitelnou hodnotu. Pak jsem ji ale vytáhl na koncert a pochopil, jak se mi na ni hraje dobře, jak si našla přesně to potřebné zvukové spektrum. Je to hodně pronikavý nástroj, dokonalý do kapely. Odehrál jsem na ni loni polovinu našich summerfestů a už jsem ji nedal z ruky.“