V minulých dnech se po devíti letech otevřela cesta k realizaci projektu brněnského Edison centra jako první výrazné realizace organické architektury v Brně. Jeho příprava trvala devět let a nebyla pro jeho autory Davida Titze a Martina Krále jednoduchá.
Brno, kde se má stavět váš projekt Edison centrum, je silně poznamenáno funkcionalismem. Jak vnímáte napětí mezi těmito koncepty?
David Titz: Brno je sice do jisté míry v područí funkcionalismu, byli jsme ale velmi překvapeni, když jsme se během přípravy projektu v podstatě na všech kompetentních místech setkali s pozitivním ohlasem. Přesto to nebyla jednoduchá cesta - první šok zažili investoři, když náš návrh uviděli poprvé. Nakonec se ale pro tuto cestu rozhodli s podmínkou, že budeme schopni takový projekt prosadit. Na brněnském odboru územního plánování i u památkářů jsme se pak překvapivě setkali s pozitivním přijetím.
Martin Král: Představa, že funkcionalismus je protikladem organické architektury, podle mě v tomto případě tak úplně neplatí. Organický tvar vychází plně z funkce stavby, reaguje totiž na požadavky a lokální omezení plynoucí z daného území, tvaru parcely a dalších praktických požadavků. Organický tvar je tak v dané lokalitě a při aktuálním zadání jediný možný. Funkcionalismus je zde vlastně dvakrát podtržený, organika není manýristická potřeba se zviditelnit, ale vychází čistě z funkce.
Jak jste argumentovali při komunikaci s investorem, než jste jej přesvědčili?
David Titz: Mezi developery se vedla debata, jestli je vůbec tato lokalita z komerčního hlediska dobrá. A než řekli definitivní ano, všechny aspekty se musely zdůvodnit. Investoři se totiž často dívají jen na kalkulace a na to, jak zaplnit prostor a jak jej zobchodovat. Prvořadý cíl - ekonomika - je legitimní, my ale chceme vytvářet stavby, které ovlivňují své okolí a dávají charakter veřejnému prostoru. Taková stavba pak může sloužit jako PR a udělat zadavateli pozitivní reklamu. Museli jsme proto našemu investorovi stále dodávat informace a argumenty, aby si mohl potvrzovat své rozhodnutí pro naše řešení stavby.
Martin Král: Na začátku, ještě kolegou Titzem a Augustýnovou, byla navržena kubická hmota, ta však nebyla úřady přijata. Paradoxně až organické řešení přineslo konsenzus s úřady, i když jeho první varianta působila asi až příliš provokativně a museli jsme ji upravovat. Organický tvar nám umožnil lépe řešit funkční požadavky jako hluk, zastínění i velikost obchodovatelné plochy. Cílem taky nikdy nebylo zle provokovat, provokaci nechápeme jako snahu se pyšně zviditelnit, ale jako žádoucí kontrast, konfrontaci a komunikaci, jejichž cílem je vtahovat lidi do prostoru svého města.
Projekt tedy od počátku prošel značnými změnami, ke kterým jste museli přistoupit. Vnímáte tyto tlaky jako útok na autory, nebo to patří k přirozenému procesu vzniku díla?
David Titz: Měnit projekt tolik nevadí, do vlastní koncepce nikdo příliš nezasahoval a vždy se daly prosadit myšlenky, které jsme považovali za důležité. Drtily nás ale lhůty administrativního procesu spojeného s povolováním stavby. Na Edison centru pracujeme devátý rok, to je podle mne dost šílené. Povolovací martyrium trvá dlouho a na jeho konci se často jen dozvíte, že je legalizováno něco, co je už tři roky jasné.
Pokud vzniká neobvyklá stavba, vyvolá často emoce a odpor. Jaké je podle vás současné vnímání architektury u nás? Do jaké míry je česká veřejnost poučená?
Martin Král: Čím je společnost bohatší, tím víc potřebuje architekty, kteří by hlídali vkus. Bohatý investor totiž může postavit i úplnou příšernost a jde o to, aby se aktivizovala hlavně odborná veřejnost, která pozná, co je kýč nebo manýra. Často vidím nehoráznosti, když některé řetězce budují obchodní centra jako bunkry nebo továrny na nakupování. Z tohoto pohledu je dobře, že sousedíme s Německem a s Rakouskem, kde mají tuto výstavbu dost kultivovanou. Příklady pak lze srovnávat. Přesto u nás lidé málo vstupují do procesu vzniku takových staveb. Je to velká výzva pro architekty a samosprávy.
David Titz: Architektura je podle mne především užitné umění. Cokoli, co v jejím rámci vzniká, musí plnit dobře svou funkci. Architektura by neměla zajímat lidi jen proto, že vznikne něco nevšedního, ale měli by vnímat, že každá stavba musí být dobře vymyšlená a stát odpovídající prostředky. Veřejnost je vychovatelná s množstvím kvalitních realizací.
Nejde ale jen o obchodní centra a hypermarkety… Narazili jste někde?
Současným trendem jsou úspory, zelené stavby, ekologické stavění. Jak to zohledňujete ve své práci?
David Titz: Mým vzorem je architekt Norman Foster, který ve svých projektech vždy zohledňuje fyzikální jevy a současně řeší ekonomické a ekologické aspekty a souvislosti. O to se snažím také - vnášet je do každého, byť malého projektu. Jde o to mít povědomí o těchto souvislostech a snažit se používat zdravý rozum. Ne vždy je každá z tzv. ekologických koncepcí namístě. Zajímavou kombinací různých technologií a stavebních konstrukcí můžeme vytvořit objekty, které mají vynikající vlastnosti, nejsou extrémně předražené, je v nich příjemné bydlení a mohou být i architektonicky zajímavé.
Martin Král: Z ekologických a energetických požadavků se může stát i určitá modla, ale smysl se ztratí. Postaví se například rodinný dům, který má nejrůznější zelené technologie, ale výsledkem je nonsens. Například pasivní dům, který je vybaven bazénem, má fitness, čtyři garáže apod. Hlavní smysl, kvůli němuž se začalo o pasivním konceptu uvažovat, to je šetrnost k přírodě, se vytrácí. Paradoxem je také fakt, že i energeticky výhodné rodinné domy jsou z tohoto pohledu náročnější než bytové domy. Proto bych třeba vůbec nezatracoval sídliště.
