Fotbal, lyžování, hokej, basketbal, kanoe, tenis. To jsou sporty, kterým se Stanislav Ehnert věnoval. Ale jméno ústecké sportovní legendy spojuje především klub ústeckého Spartaku. V jeho barvách odehrál v průběhu čtrnácti sezon téměř šest set zápasů.
Ústecký fotbal sleduje i dnes. Po skončení letošní podzimní části první fotbalové ligy ale má na současný kádr Army smíšené názory.
„Nelze upřít fotbalistům snahu. Ale i když si na hřišti vypracují šance, chybí klíčový hráč, který by ty šance proměnil. Na první ligu technicky fotbal nestačí a nedá se to dohnat za jednu sezonu,“ říká poslední žijící pamětník prvoligových sezon ústeckého fotbalu z let 1952, 1957 a 1958.
Masopust jako záloha
Rodák z Bystřan začínal za války s fotbalem v Praze. Za svou kariéru odehrál přes tisíc zápasů, z toho polovinu za ústecký Spartak, kde nastupoval v týmu společně s Bílkem, Lamačem, Svobodou nebo Slezáčkem.
„V týmu SK Hlubočepy jsem byl s Láďou Kardou, pozdějším dlouholetým prezidentem pražské Sparty. Po válečných letech jsem ale zamířil domů do Bystřan,“ popisuje své fotbalové začátky.
Po angažmá v Trnovanech následoval v roce 1949 společně s Lamačem, Slezáčkem a Klofáčkem přesun do Ústí nad Labem. „V té době byl o fotbal zájem, na stadion chodily tisícovky diváků, na venkovní zápasy se vypravovaly vlaky a autobusy,“ přibližuje sportovec.
Z armádního tělovýchovného klubu Praha, pozdější Dukly, přešel na Strahov, kde se setkal s vynikajícími fotbalisty.
„Pod trenérem Kolským se mnou hrály jména jako Novák, Masopust, Pluskal, Hertl nebo Pavlis. Sehrál jsem řadu dobrých zápasů, trenér Kolský ale míchal sestavou. Já například dal čtyři branky a další zápas šel namísto mě poprvé na zálohu útočník Masopust. A ten na tomto postu zůstal do konce kariéry,“ uvádí pamětník.
Ve vojenském klubu skončil a dal přednost civilu. Po jeho návratu do Ústí už Severočeši hráli první ligu. Ústeckým fotbalistům se ji ale udržet nepodařilo. „Přišel jsem na posledních sedm zápasů, ale to už byl jasný sestup. Navíc Armaturka měla katastrofální zázemí, jen ti diváci byli ohromní,“ podotýká bývalý hráč Army.
Po reorganizaci a přejmenování na Spartak začínal s Ústím od nuly v krajském přeboru. Tehdy sestoupily například i třetí Teplice. Dva Spartaky v nejvyšší soutěži být nemohly.
Skvělá ústecká parta, která se v týmu vytvořila, opět vykopala v Ústí ligu. Ta ale měla v ročníku 1958/1959 krátký život, navíc konec soutěže měl dramatickou dohru.
„Získali jsme dvacet bodů, ale na udržení to nestačilo. Revizní komise potrestala náš tým, když zjistili rozkrádání socialistického vlastnictví ve výši 293 956 korun. Tresty byly vysoké, mužstvo se rozpadlo a já odešel jako neperspektivní do Chemičky, kde jsme stejně jako Arma hráli později druhou ligu,“ vzpomíná.
Sportovec i redaktor
V roce 1965 byl Stanislav Ehnert u zrodu fotbalového celku populární skupiny Fešáci v čele s Michalem Tučným. Hráčské nadšení jim vydrželo patnáct let.
Kromě fotbalu si ale ústecký sportovec vyzkoušel basket, mihl se v hokeji, jako háček zasedl do kanoe na Lužnici a chytlo ho i lyžování.
„Na sjezdovkách v Zadní Telnici jsem začal poctivě trénovat. Několikrát jsem zajel Jizerskou padesátku a naši Krušnohorskou,“ podotýká.
Závodil i v zahraničí. Na oslavu svých padesátin startoval ve Finsku, Rakousku, Itálii, Německu a ve Švýcarsku. Celkem závody dělaly tři sta třicet sedm kilometrů. Formu si ještě udržoval na kole nebo na kolečkových lyžích.
Posledním koníčkem ústeckého sportovce se stal tenis. „Strávil jsem třináct let v tenisovém oddíle TC Weiskirchen, kde se stal tenis mou pracovní profesí,“ uvádí.
Po návratu domů pečoval o dvorce strojní průmyslové školy a od roku 2009 se stará o hladký provoz na kurtech v novém sportovním areálu ve Všebořicích. Navíc skoro třicet let pracoval jako nezávislý sportovní reportér. Na svém kontě má i publikaci o slavné éře ústeckého fotbalu.
