Ztratit práci většinou znamená prožít těžké životní trauma.
Milena Macáková z Rožďalovic začala po druhé mateřské dovolené pracovat jako plastikářský výrobce v třísměnném provozu.
Jenže na práci v noci doplatila zdravotními potížemi a v roce 2004 dostala plný invalidní důchod.
Pomohla rekvalifikace
„Dva roky na to mě přijali do podniku Semena Veleliby. Jenže po třech měsících začala firma propouštět a já šla jako jedna z prvních,“ vzpomíná Macáková.
Zůstal jí jen invalidní důchod a téměř nulové šance na zaměstnání.
„Byla jsem z toho zoufalá. Tolik kurzů a pohovorů jsem absolvovala a všechno bez úspěchu,“ popisuje nelehkou dobu Macáková, které navíc vážně onemocněla matka.
S pomocí nymburského úřadu práce postupně prošla rekvalifikacemi. Má za sebou čtyři kurzy. Základy účetnictví, obchodní zástupce, všeobecný sanitář a sociální pracovník.
„Nakonec se na mě usmálo štěstí a od 15. října zase pracuji jako sanitářka v nymburské nemocnici. Jsem šťastná, že mám práci, ale pro všechny případy jsem dokončila i ten poslední kurz sociální pracovnice. Člověk nikdy neví,“ uzavírá svůj příběh Milena Macáková.
Nabídky na rekvalifikaci přinášejí nezaměstnaným jistou naději. Nemusí to vždycky vyjít, ale i popsaný případ ukazuje, že rekvalifikační kurzy mohou zvýšit šanci najít zaměstnání.
Dobrá zpráva z Poděbrad
Jedinou dobrou zprávou pro trh práce na Nymbursku je otevření poděbradských skláren.
„Podařilo se nám většinu uchazečů o práci, kteří dřív pracovali ve sklárnách, umístit zase zpět,“ říká Pavel Krpálek z nymburského úřadu práce.
Zřejmě i proto se na Nymbursku konečně podařilo snížit míru nezaměstnanosti alespoň na celostátní průměr, který je aktuálně osm a půl procenta. Středočeská míra nezaměstnanosti je ovšem na velmi přijatelných šesti procentech a čtyřech desetinách.
„Ceníme si, že automobilka TPCA stále zaměstnává zájemce z nejbližšího okolí Kolína,“ říká ředitel kolínského úřadu práce Josef Blecha.
„Kdyby však automobilka měla problémy, bylo by to pro region tragické,“ tvrdí Blecha.
Politikům chybí odvaha
Ředitel úřadu práce pak přidal nadčasovou úvahu o zaměstnanosti.
„Problém je, že vždy budou ve společnosti nemakačenkové. Proč já, nebo někdo jiný je má svou prací živit?“ ptá se Blecha.
„Sociální zajištění být musí, ale příčí se mi podporovat lenochy a grázly. Jenže bez politické odvahy se nic nezmění,“ dodává.
