Až do chřtánu sopky Pacaya
Tak tohle by v Evropě okamžitě zakázali. Na velice aktivní sopku Pacaya pořád lezou nenechaví turisté, jako by se nechrlilo. Ale ono se chrlí. Monumentální vulkán, který se tyčí nad středoamerickou Guatemalou, vybuchl jen za poslední čtyři roky třikrát. Vedle velkých erupcí navíc sopka každodenně doutná a sem tam si odplivne lávu.
Bohorovní Guatemalci z toho ale nedělají žádnou vědu. Zato z toho dělají byznys. Jestliže v Evropské unii by zřejmě podobné místo úřady nekompromisně oplotily v okruhu deseti kilometrů a k hoře by pustily nanejvýš vulkanologa v tanku, v Guatemale vás místní průvodce za pár dolarů ochotně doprovodí až přímo do sopečné kaldery. Tam se smí užaslý výletník přiblížit až na vzdálenost pouhých decimetrů k žhnoucí lávě. Přitom neustále lapá po dechu, protože všude kolem víří sirnatý dým. Slabším jedincům se může v takovou chvíli udělat nevolno z výhně. Silnějším jedincům z těch jedů ve vzduchu.
Hlavně nezaspat
Slovo „bezpečnost“ lze zkrátka v případě výstupu na Pacayu skloňovat jen v různých kombinacích se slovem „nedostatek“.
Kondici návštěvníka prověří už sám pětihodinový výstup na masiv, který z nížiny strmě roste až do výšky 2,5 tisíce metrů nad mořem. V tomto případě doslova nad mořem. Sopka je totiž jen kousek od pobřeží Tichého oceánu, na nějž je při dobré viditelnosti pěkný výhled.
I proto se má na trek vyrazit ještě před rozedněním, protože už kolem poledne vrchol hory zahalí mlha a je po výhledech. Přes den také rychle roste teplota – a na vulkánu dvojnásob – takže nejlepší je absolvovat náročný výstup v ranním chladu. Přestože na pochod nepotřebujete žádné speciální vybavení ani horolezeckou průpravu, stejně je to výzva. Hlavně poslední úsek blízko kráteru totiž musíte lézt drolivým sopečným štěrkem, do nějž se boří nohy a po němž lezec pořád sklouzává zpátky.
Jako Hora osudu
Je to úmorné a cestovatel se začne cítit jako hobit lezoucí na Horu osudu v Mordoru. Tahle sopka opticky klame. Zdálky působí nevinně jako poklidně dýmající vánoční františek uprostřed Guatemaly. Teprve při štrapáci na vrchol si uvědomíte, že jste Pacayu podcenili. Každý milovník hor zná onen klam, kdy se zdá kopec daleko menší, než je ve skutečnosti.
Lezete a lezete a vrchol jako by se pořád nepřibližoval. Na kuželu Pacaya, kde nejsou stromy ani jiné měřítko, je odhad vzdálenosti o to zrádnější.
Bandité jsou v ceně
Pokud by snad někomu nestačila pro pocit dobrodružství žhavá láva, jedovaté plyny a padající kamení, lze ještě nabídnout poměrně solidní šanci být přepaden bandity. Touto atrakcí byla Pacaya v minulosti pověstná. Bílí gringové jsou nejoblíbenějším terčem. Na rozlehlých nepřehledných svazích docházelo dřív k přepadení pravidelně. Ale protože si Guatemalci uvědomují význam cestovního ruchu, začali dávat cestovatelům jako doprovod ozbrojené policejní patroly. V poslední době se prý bezpečnost na sopce velmi zlepšuje a podle některých internetových diskuzí už prý vyprávěnky o banditech šíří hlavně místní průvodci, aby podpořili v turistech strach a pak se mohli nechat najmout jako ochrana. Opatrnost je ale každopádně zcela na místě.
Guatemala patří z hlediska násilné kriminality stále mezi pět nejnebezpečnějších zemí světa. Na sto tisíc obyvatel tam připadá v průměru 40 vražd ročně. Pro srovnání, v Česku je to zhruba jedna vražda.
