Mexický výběrčí daní Gonzalo de Salazár byl vyhlášený svou nenasytností. Aztékové, kteří se po dobytí jejich říše Cortésem v první polovině 16. století dostali do Salazárových spárů, dělali, co se dalo, aby dokázali nespravedlnost jeho „daňových výměrů“. Pomáhali si i mapami, kterými strčili španělské kartografy hravě do kapsy.
Kniha protestem proti daním
Gonzalo de Salazár byl všemi mastmi mazaný intrikán a navíc úžasný lakomec. Zkusil svrhnout dokonce i samotného vládce dobyté říše Aztéků Hernána Cortése. Využil k tomu Cortésovy výpravy do Hondurasu v letech 1525 až 1526. Salazár, kterému se pro korpulentní postavu za jeho zády posměšně přezdívalo „El Gordo“ čili „tlusťoch“, bez skrupulí utiskoval poddané. Kritiky či odpůrce svých praktik nemilosrdně likvidoval. Kupodivu mu všechno procházelo a dožil v blahobytu na svých mexických panstvích.
Aztéčtí obyvatelé Tepetlaoxtocu, ležícího kousek na sever od dnešní mexické metropole Ciudad de México, už toho měli dost a pokusili se prokázat nespravedlnost a neúnosnost Salazarem vybíraných daní. Tak vznikl Codex Vergara – na papíře napsaná a namalovaná kniha, která zahrnuje soupis všech obyvatel Tepetlaoxtocu včetně jejich vyobrazení a také mapy 386 farem. Aztéčtí indiáni změřili velmi přesně své pozemky a spočítali jejich výměru.
Odvedli při tom neuvěřitelně dobrou práci. Vše sepsali do kodexu a chtěli tím Salazára přimět ke snížení nespravedlivě vysoké daně. Salazár dosáhl celou řadou špinavých triků toho, že indiáni platili daně z mnohem větší plochy polí, než jaká ve skutečnosti obdělávali a sklízeli.
Chyba do 10 procent
Mexičtí vědci pod vedením matematičky Clary Garza-Humeové kontrolovali, jestli se indiáni při výpočtech plochy farem nezmýlili. Pozemky nebyly vždycky pravoúhlé a Aztékové neznali trigonometrii. Hrozilo, že jejich chyba bude v případě pozemků nepravidelného tvaru opravdu veliká. Ve skutečnosti spočítali plochu ve více než 85 % případů s chybou menší než 10 procent.
Vědci mohli provést dokonce i dílčí zkoušku, zda se indiáni nepokusili Salazára podfouknout. Poblíž města Texcoco našli místo, kde se dochovaly hranice pozemků tvořících 38 farem zachycených v Codexu Vergara. Hranice jednotlivých farem už nelze nalézt. Vědci však mohli změřit celkovou plochu všech 68 farem. Došli k číslu 135 577 metrů čtverečních. Indiáni spočítali, že plocha těchto farem zaujímá 124 072 metrů čtverečních. Rozdíl je jen něco málo přes 9 procent.
Pětidílný dokument o aztécké říši
Gonzalo de Salazár si mohl těžko mapy a údaje indiánů překontrolovat. Srovnatelně přesné mapy a kalkulace ploch pozemků přinesli v Evropě až osvícenci v 18. století. Jak se dalo předpokládat, na výměře daní pro okrsek Tepetlaoxtoc se ani po předložení důkazů „černé na bílém“ nic nezměnilo. Aztékové však měli s tvrdým výběrem daní zkušenosti už před příchodem Španělů. Přesné metody pro zeměměřičství byly v aztécké říši vyvinuty právě pro účely stanovení odvodů z úrody.
