Bárbínky jsou její velká radost

U posledně jmenované Olgy Kaňokové z Plzně to platí doslova. Panenka jako hračka i zdroj naplnění volného času ji pohltila už od dětství. „Jako holka jsem si s panenkami nejen hrála, ale už jsem na ně i šila. Napřed pomáhaly maminka a babička, pak jsem začala šít na bárbíny sama,“ vzpomíná na začátky s celoživotní radostí Olga Kaňoková.

První metrová panenka díky malým možnostem polohování hlavy a končetin Kaňokovou ještě zcela neuspokojila. Pak přišly sedmdesát centimetrů velké „slečny“ od německé návrhářky Elisabeth Lindnerové.

„To už bylo ono, i když nebyly zrovna levné. Jedna stála okolo deseti tisíc korun, každá byla prakticky originál a měla své číslo,“ vysvětluje Kaňoková.

Teď je spokojená

Postupem času Lindnerová měnila styl, a ten se Kaňokové tak moc nelíbil. „Po devíti panenkách jsem skončila a přesedlala na úplně jiné. Jsou trošku podobné bárbínkám od amerického návrháře Roberta Tonnera. Jsou vysoké čtyřicet centimetrů, plně kloubové, mají ještě větší polohovatelnost. Jsem teď nadmíru spokojená,“ konstatuje Kaloňová, která svým panenkám šije i nové šaty. Svým miláčkům domácí vězení neuděluje. Spolu s dalšími kolegyněmi z branže uspořádala Olga Kaňoková řadu výstav v Plzni, Praze i na dalších místech.

„Asi nejzajímavější jsme měly v Německu, kde trvala dva měsíce. Nyní bych ráda dokončila kolekci vývoje svatebních šatů od nejstarších až do současnosti a pak ji někde prezentovala,“ naznačuje Olga Kaňoková další plány. Mámo, mámo, nepřišla jsem domů spát, teď se rána bojím, už si s panenkama nesmím hrát. . . Olga Kaňoková v žádném případě slova textu skupiny Marsyas nenaplňuje. Panenky jsou stále její velká radost, i když ji dělí mezi ně a rodinu.