Berlu, paruku, vousy a hurá mezi děti

V minulosti pětatřicetiletý Aleš Musil pracoval s drogově závislými a Romy, teď učí na vyšší odborné škole sociální. Na jeden večer v roce však už deset let pravidelně své povolání mění. Nalepí si plnovous, nasadí mitru, do ruky vezme berlu a stane se z něj Mikuláš. Hodný stařeček, který dětem dává balíčky se sladkostmi. Jako malý kluk se přitom 5. prosince bál vystrčit nos ze dveří. „Utíkal jsem ze školy rovnou domů. Bál jsem se, aby mě venku nezastihla tma. Pak jsem seděl v pokoji a poslouchal zvonění a blekotání čertů, kteří procházeli pod oknem,“ vzpomíná na dětské zážitky Musil (na snímcích v převleku i bez něj).
Z Mikulášů a čertů měl respekt, i když v nich poznal členy rodiny. „Jednou za mnou přišla v přestrojení za Mikuláše moje sestra. Hned jsem ji poznal, ale stejně jsem se bál,“ směje se Musil.

Mikuláš, anděl i čerti

Do mikulášského přestrojení, ušitého přímo na míru, se převléká v loutkovém divadle. „Musím si obléct bílou řízu, nasadit paruku, plnovous, stříbrně zdobené roucho a mikulášskou čepici. A nesmím zapomenout berlu. Celý kostým mi ušila šikovná paní Tamfalová z Opavy,“ pochvaluje si Musil převlek svatého Mikuláše, patrona námořníků, obchodníků, dětí, studentů a vězňů.
Na mikulášských představeních jej doprovází jeho přítelkyně Vratislava Holčáková coby anděl a dva neposední čerti. Dárky dětem nadělují po zhruba dvacetiminutovém loutkovém představení. Zájem je velký, každý rok naděluje dvakrát v sobotu a dvakrát v neděli.
Dnešní děti podle jeho zkušeností z hodného Mikuláše a usměvavého anděla strach nemají. Když se však na scéně objeví čerti, nejednomu rošťákovi ztuhne úsměv na tváři.

I tatínci musejí do pekla
„Vylézají na pódium rovnou z pekla, které je pod jevištěm. Za zvuku z mikrofonů, mlhostroje a efektů světel,“ popisuje Musil atmosféru mikulášských představení.
Někdy zlobivé dítko musí i do pekla. „Párkrát jsme odvlekli tatínka některého z dětí nebo rovnou malého zlobivce přímo do pekla,“ říká Musil. Pláči se však snaží předejít a nejmenší děti chodí k nadpřirozeným bytostem na pódium s rodiči.
Mikuláš přesně ví, kdo, kdy a jak zlobí. Řekne mu to anděl, který listuje v andělské knize. Tam má seznam dětí a volá si je k sobě po skupinkách. Pak s nimi jejich prohřešky pěkně probere. Děti zazpívají nebo přednesou básničku a upalují k Mikulášovi pro sladký balíček.
Práce Mikuláše však nespočívá jen v opírání se o berlu a předávání nadílky. „Je to fůra práce. Starat se celý rok o bělouše, přes léto dát do kupy sáně. Věřte, že jenom přečíst obrovské množství přání od dětí a připravit balíčky je pořádná dřina,“ usmívá se nad svými povinnostmi Musil.
Děti jsou bezprostřední a každé představení je díky tomu originální. Někdy návštěvníky z nebe i pekla také potrápí technika. „Jednou si třeba anděl nestihne zapnout mikrofon a musí se improvizovat,“ říká Musil, který také zpívá v pěveckém sboru Slezské univerzity a moderuje soutěže Roma Miss, v níž si Romové volí nejkrásnější dívku.
Za deset let v kostýmu Mikuláše Musil zjistil, že si jej některé děti pletou se Santou Clausem. Oba mají kulaté bříško a bílý plnovous.
„Může za to dnešní konzumní styl, kterým si lidé svátky připomínají. Santovi se prostě nevyhnete. No, a to je vlastně jedním z důvodů, proč zůstávám u Mikuláše,“ popisuje Musil.

Ááách, přišel Mikuláš

Pro nadílku si každý prcek chodí rád, některé děti doslova hoří nedočkavostí. A Aleš Musil-Mikuláš jim ji rád dává.
„Nejkrásnější je to ááách, které se ozve z hlediště, když se ve ztemnělém sále rozsvítí bodovky a my s andělem stojíme v plné kráse na jevišti. Také práce v divadle mě velmi baví,“ vyznává se Musil, který bude od ledna zkoušet s jedním z místních divadelních souborů novou hru.