Mýtus trojúhelníku dal vzniknout stovkám knih, filmů, televizních seriálů, pořadů, článků a diskuzí. Přežívá i v 21. století, i když díky satelitům a další technice jsou hlášená zmizení mnohem vzácnější.
Neobvyklé anomálie a podivné úkazy tu zaznamenal už Kryštof Kolumbus v roce 1492. Podle jeho deníku se kompas choval divně a nad mořem přelétl ohnivý pás, námořníci viděli pohybující se světlo a neobvyklé záblesky.
První čtyři historicky zdokumentovaná zmizení v této oblasti se stala v letech 1782 až 1812. Ale až případ americké letky z 5. prosince 1945 vzbudil větší pozornost.
Pětice bombardérů letu se za jasného a klidného dne vydala na cvičný let. Velitel letky Charles Taylor začal náhle v komunikaci s věží hovořit o zhoršení viditelnosti, divné barvě moře a podivném chování obou palubních kompasů. Pak se spojení přerušilo a letadla v oblasti trojúhelníku zmizela, aby se již nikdy nenašla, ke všemu se ztratil i pátrací letoun Martin Mariner s třináctičlennou posádkou.
Zbytky letadel, která mohla patřit letu 19, objevila údajně v květnu 1991 společnost, která na dně Atlantského oceánu hledala ztroskotanou španělskou galéru. Svědectví a popis objevených letadel ale z neznámých důvodů během času změnila.
První článek, pojednávající o tajemném mizení lodí a letadel, se v tisku objevil v roce 1950. A o dva roky později byla poprvé vytyčena tajemná oblast v Atlantiku jako trojúhelník mezi body, které se užívají dodnes - Bermudy, Portoriko a Miami.
Dnešní název dostala oblast až v srpnu 1964, v článku Vincenta Gaddise Smrtící Bermudský trojúhelník. V časopise Argosy rekapituloval všechna dosavadní zmizení a dal vzniknout legendě.
Všechna zmizení měla stejný průběh. Počasí bylo krásné, letadla a lodi nehlásily ohrožení ani nežádaly o pomoc.
Tak jako loď Cyclops s nákladem manganové rudy, která zmizela začátkem března 1918 při plavbě z Barbadosu do Norfolku ve Virginii. Anebo loď Marine Sulphur Queen v únoru 1963 s nákladem síry na cestě z Beamontu v Texasu rovněž do Norfolku. Ani její radista nevolal o pomoc a nebylo objeveno nic. Vznikla řada hypotéz včetně únosu Kubánci.
Podle jedné z teorií mají bermudské záhady mimozemský charakter. A podle jiné se zase dají vysvětlit přirozeným způsobem. Oblast trojúhelníku je totiž mimořádně frekventovaná a také se v ní vyskytuje spousta hurikánů a tornád, která zvedají do velkých výšek obrovské masy vody. Mohou smést malou loď nebo i nízko letící letadlo.
Podél západního okraje oblasti navíc proudí Golfský proud a styk jeho teplých vod s chladnou vodou Atlantiku vyvolává řadu neobvyklých jevů, jako jsou náhlé mlhy či vzdušné turbulence.
V oblasti je také velmi členité mořské dno s hloubkou místy šest až osm kilometrů, takže hledat vraky lodí a trosky letadel je téměř vyloučeno. Navíc tu skutečně existuje magnetická anomálie. Kompas selhává, střelka chaoticky kmitá a ukazuje ke geografickému severnímu pólu, nikoli k magnetickému.
V posledních letech přibyla hypotéza o vybuchujícím metanu. Hydrát metanu leží na dně a v pevném stavu ho udržuje vysoký tlak vody, občas se však kus oddělí a stoupá k hladině, kde se za nižšího tlaku přeměňuje na plyn. U hladiny může mít koule plynu průměr stovky metrů. Kdyby nad takovým místem plula loď, mohla by se najednou potopit - díky snížené hustotě vody.
A pak je tu zpráva od slavné pojišťovny Lloyd v Londýně, která pojišťuje i značné množství lodí. Podle ní není oblast trojúhelníku o nic nebezpečnější než jiná místa.
Ale všechny přirozeně znějící argumenty nemění nic na skutečnosti, že se ve většině případů příčinu zmizení lodí a letadel zjistit nepovedlo. A tak nadále zůstává prostor pro fantazii novinářů, spisovatelů, filmových tvůrců, ale i pro vědce. A záhada trojúhelníku stále čeká na své odhalení.
