Jen málo věcí je tak lákavých pro tvorbu politických hesel, jako je bezpečnost. Volte nás a my vám z Plzně uděláme bezpečné město. Vlastně Bezpečné město. Tak se jmenuje projekt, na který radnice své voliče láká už rok. Ale co pro to magistrát skutečně udělal?
Je leden 2009 – v Plzni se rozjíždí projekt Bezpečné město, jehož obsahem je harmonická spolupráce státní a městské policie a politiků. Do Plzně přichází Petr Kubis, odborník s mnohaletou praxí u policie, který už stejně „bezpečný“ projekt, úspěšně rozjel v Sokolově. Ze začátku vše vypadá na výbornou. Plzeň rozděluje do okrsků, za každý nesou odpovědnost konkrétní lidé – strážník, policista a politik. Policista a strážník vše vyřeší, politik se postará, aby se to příště neopakovalo.
Jednoduché, možná i geniální. Voliči musí být spokojeni. Přestříhávají se pásky, tehdejší ministr vnitra Langer chválí Plzeň před celou republikou. Politici jsou spokojení. Střih – je říjen a Kubis z Plzně znechuceně odchází. „Městská policie projekt bojkotuje. Žádal jsem politiky o nápravu, ale vždy mi řekli, že to nejde,“ vypráví Petr Kubis. Občanské sdružení Společně k bezpečí, které mělo strážníky proškolit v komunikaci, spolupráci s magistrátem předčasně přerušilo. „Strážníci přicházeli otrávení, jejich vedení jim řeklo, že nebudou školení potřebovat. Je to pro nás nejnepříjemnější zkušenost,“ říká Kateřina Pospíšilová, místopředsedkyně sdružení. O problému už vědí i na ministerstvu vnitra.
