Několikahodinová show, obrovský aplaus hvězdě večera a očekávaný zážitek z koncertu oblíbeného zpěváka či skupiny je u konce. Fanoušci občas vyprosí ještě podpis na památku a už přemýšlejí, na koho si koupí lístek příště. Organizátorům velkých koncertů tím končí obrovská dřina. I oni si ale tak trochu plní své sny. „Přivézt Bobbyho McFerrina do Ostravy bylo mé celoživotní přání,“ nechala se slyšet Zlata Holušová, ředitelka Colours of Ostrava, na jejíž pozvání tento čerstvý šedesátník přijíždí do Ostravy. Desetinásobný držitel Grammy měl Ostravanům zazpívat 24. dubna. Sopečný mrak ale jeho koncert odložil na květen.
Zajistit pohodlí světoznámému zpěvákovi někdy není snadné. Každý má své požadavky. McFerrin patří k těm skromnějším. „Žádné zvláštní nároky nemá. Obvykle jezdí pouze ve dvou, on a jeho manažer, který je zároveň zvukař. Jediným jeho přáním bylo, nemít na hotelovém pokoji televizor,“ říká jeden z organizátorů Petr Sedlák. Koncert autora jedné z nejpopulárnějších písní dvacátého století „Don´t Worry, Be Happy“ je ve srovnání s jinými megahvězdami skromný.
Elán není Rammstein
„Maximální kapacita haly je dvanáct a půl tisíce lidí, ale zabezpečit před každým koncertem ji musíme vždycky,“ říká Jan Kostecký, vedoucí obchodního oddělení ČEZ Arény. Má na starosti produkci a organizaci všech akcí po technické stránce, tedy požární ochranu, bezpečnost účinkujících, diváků a samotnou úpravu haly. „Není rozdíl, jestli to děláme pro pět nebo pro dvanáct tisíc lidí. Pro nás je to práce pořád stejná. Samozřejmě, že při menším počtu lidí v hale potřebujeme nasadit méně lidí od ochranky, venku nevyužíváme všechna parkoviště, nicméně úsilím se to nijak neliší,“ dodává Kostecký. Každá akce je jiná. Koncert skupiny Elán nebyl pro pořadatele tak náročný jako třeba nedávný koncert německé kapely Rammstein. „Na Elán si lidé přijdou spíš zazpívat a pobavit se. Hudba skupiny Rammstein už trochu vzbuzuje agresivitu a to se projevuje na chování návštěvníků. Je to živelnější, náročnější na spolupráci pořadatelů, hasičů i zdravotníků. Musíme zdvojovat ochranku, únikové východy, dvojnásobná je kontrola u vchodů,“ vysvětluje Kostecký. Při zcela vyprodané hale na koncertu Rammstein hlídkovalo v ČEZ Aréně více než sto pracovníků bezpečnostní agentury a desítky zdravotníků. I tak se občas přihodí, že někdo z diváků zkolabuje, způsobí si výron nebo nějakou zlomeninu, někdy se i popere. S tím pořadatelé počítají. Tecznická příprava haly na hudební vystoupení trvá průměrně šestnáct hodin. V případě Rammsteinu potřebovali pořadatelé na přeměnu ledové plochy v koncertní pódium třicet hodin. Kapely s sebou přivezla velké množství techniky, z toho velká část se musela zavěsit pod střechu. Likvidace pódia po koncertu už bývá podstatně jednodušší a rychlejší. „Sundá se palubovka, upraví se led a druhý den po koncertu se může bruslit,“ říká Kostecký.
Sting a ti druzí
Pořadatelé mají na svých bedrech nejen zapezpečení haly, ale i splnění požadavků samotných umělců. Ne vždy jsou celebrity tak skromné jako Bobby McFerrin. Specifické požadavky mívá například Sting, který v Ostravě koncertoval v roce 1997. „Na pití vyžaduje pouze vodu Evian, pak jednu láhev kvalitního červeného vína, jednu sklenici medu, dvanáct čerstvých citrónů a čerstvě nastrouhaný oloupaný zázvor,“ říká Kateřina Ungrová, předsedkyně českého oficiálního fann klubu Stinga. Nechává si dovážet kávu z Itálie, stejně jako čerstvé mátové lístky na čaj, vždy chce mít po ruce čerstvé ovoce. Některé suroviny se přivážejí přímo z jeho sídla v Toskánsku. „Před koncertem vždy cvičí jógu, medituje ve tmě za světla svíček a nechce, aby ho kdokoli rušil. Osobně jsem se s ním setkala dvakrát, i když není jednoduché se k němu dostat. Je obklopený dost nepříjemným managementem a fanoušci jdou trochu stranou,“ dodává Ungrová. Každý z umělců posílá před koncertem takzvaný „rider“, kde uvádí všechny své osobní požadavky. „Je to součást smlouvy a splnit se musí,“ vysvětluje Kostecký. Vyjít celebritě vstříc už dnes naštěstí není tak těžké jak bývalo kdysi. „Někdy se s tím přesto musíme hodně poprat. Třeba když členové Deep Purple chtěli hodně staré francouzské víno a nepodařilo se nám sehnat přesně to, co požadovali. Nakonec si vzali jiné, ale jenom proto, že v Čechách prostě nebylo k mání,“ vzpomíná Kostecký. Kuriózní podmínku si vymínil zpěvák Serj Tankian, který striktně požadoval, aby se po jeho koncertu ekologicky vytřídily všechny odpady. Těžko říct, jak by to zkontroloval, ale splnit to pořadatelé museli. Ostatně dnes to dělají i bez podmínky Serje Tankiana. To s legendárním Bobem Dylanem dorazil do ČEZ Arény tým dalších čtyřiceti lidí. Pět z nich po jeho boku jako doprovodná kapela, zbytek bylo technické a produkční zázemí - zvukaři, osvětlovači, technici, produkční. Také jeden lékař, tři kuchaři, ochranka, účetní, kostymérka a devět řidičů autobusů a kamiónů. Výpravu přivezlo do Ostravy celkem pět kamiónů a čtyři autobusy. „Koncert Dylana, to byla strašná pruda. Ani ne tak kvůli jeho požadavkům, ty byly standardní. Ale přístup jeho doprovodného týmu, to byla neskutečná arogance, jednoduše řečeno na facku. I s tím se musí umět člověk smířit,“ vzpomíná Bořek Jiřík z pořádající agentury Charm Music. I mezi světovými hvězdami se najdou takoví, kteří utkví v srdci nejen návštěvníků koncertů, ale i jejich pořadatelům. „Rád vzpomínám na Jose Carrerase. Sám jsem ho vítal na letišti a byl jsem mu po boku celé tři dny. Když mu praskl opasek a jeli jsme koupit nový, povídali jsme si o fotbale nebo o koláčcích, které mu moc chutnaly,“ usmívá se Kostecký.
