Bočanová: Na Starém Městě si připadám jako ve francouzském filmu

Malá Strana, Staré Město, Nové Město. Pro mnohé adresa snů. Jak to ale vidí lidé, kteří zde skutečně žijí?

Centrum Prahy, to jsou starobylé budovy, významné památky a nezaměnitelná atmosféra. Ale také spousta cizinců, obchody se suvenýry, drahé restaurace, bezdomovci a narkomani. Jací lidé si vybírají pro život tuto lokalitu a proč? Jaká vidí hlavní pozitiva a negativa na bydlení v srdci hlavního města?

Grafik Greg Németh

„Malá Strana? To je skanzen,“ říká mladý grafik Greg Németh. Jeho bydliště má plusy i velké minusy.
„Je to tam krásné, ale úplně odstřižené od infrastruktury. Žádné velké potraviny, kadeřnictví, obchody s oblečením, nic. Samé večerky s omezeným výběrem poměrně drahého zboží. Vše je tam zařízeno pro turisty,“ vysvětluje, proč musí za většími nákupy jezdit do obchodního domu na Anděl.
„Vozili jsme zboží na zádech. Auto jsem si nepořizoval. Všude jsou tam modré zóny, a protože tu nemám trvalé bydliště, nemám nárok na rezidentskou parkovací kartu,“ stěžuje si tmavovlasý muž původem ze Slovenska.
Téměř dva roky bydlel s přítelkyní nedaleko Valdštejnské zahrady. Náhodou se jim podařilo výhodně si pronajmout byt v této atraktivní lokalitě. „Líbilo se nám to místo, zvláště v zimě je to tam kouzelné. A cena byla jen o dva tisíce vyšší, než co bychom dali někde jinde. Celý ten dům patřil jedné rodině, která tam žila již po generace. Byl to asi pět set let starý dům, nádhera. Vše bylo původní, ale funkční,“ říká Németh. Přesto přiznává, že narazili na technické problémy, se kterými stavitelé nepočítali. „Například jsme se nemohli připojit k internetu. Signál tak silnými zdmi neprojde. Takže jsme museli složitě řešit zavedení kabelu,“ vyčetl mladík. Před nedávnem se přestěhoval na Prahu 7 a jeho srovnání je poměrně nemilosrdné. „V Holešovicích to žije, vše se rozvíjí. Je tam všechno, co člověk potřebuje. Můžete si tam normálně zajít na večeři, je tam báječné kino. A v centru jsem dřív než z Malé Strany,“ říká Németh.
Ačkoli je Malá Strana poseta řadou barů a hospůdek, na rušení nočního klidu či výtržnictví si místní obyvatelé nestěžují. „Tím, že je tu spousta vládních budov, je tu každých sto metrů policajt,“ vysvětluje Németh.

Důchodce Luboš Horák

Připojuje se k němu i důchodce Luboš Horák. „V noci je tu klid, cizinci nevyvádějí,“ říká Horák. Naopak mu vadí až přehnaná míra ostražitosti. „Dříve tu měli kamery, které snímaly jen chodníky, ale teď sem dali takové, které se nám dívají přímo do oken. Jinde by to bylo považováno za omezování osobní svobody, a my to tu máme dvacet čtyři hodin denně,“ myslí si důchodce.
I v jiných případech se mu zdá, že se měří dvojím metrem. „My když si chceme vyměnit kliku u domu, tak se čtrnáct dní taháme s památkáři, jestli má být mosazná, nebo pozinkovaná. A podívejte se na Malostranskou kavárnu, teď tam dali velké skleněné dveře. Do historické budovy! A to nikomu nevadí,“ rozhořčil se muž.
Luboš Horák se na Malou Stranu nastěhoval před čtrnácti lety, protože tu žili jeho rodiče. Ze současného stavu je ale velmi rozhořčen.
„Nikdo by si nemyslel, kam až to dojde. Vláda si zabírala další a další domy a celé rodiny vystěhovala na sídliště. Všichni naši známí takhle odešli. Tady už nikdo nežije,“ hodnotí Horák. Na úbytek obyvatel upozorňují i dvě pošťačky. „Lidí je tam míň a míň. Všechno skupují cizinci a mění obytné domy na hotely,“ spílá pošťačka.

Makléř Jason Cahill

Zato realitní makléř Jason Cahill, který tu žije dva roky, bydlení na Malé Straně miluje. „Vybral jsem si tohle místo kvůli výhledu na Hrad. Navíc je to nádherná čtvrť, lidé jsou tu přátelští a je to kousek na Kampu, kam můžu chodit se svým pejskem,“ pochvaluje si Cahill.
Stejně jako Némethovi a Horákovi mu ale vadí malá občanská vybavenost.
„Tohle místo by potřebovalo více obchodů zajišťujících potřeby lidí, kteří tu žijí. Například dobrý obchod s potravinami, lékárnu nebo třeba drogerii. Kaváren a zábavy je tu všude dost,“ všímá si makléř. Občas mu vadí i množství turistů. „Ale to je dané lokalitou, když už se člověk rozhodne žít na místě, jako je Malá Strana, musí počítat s všudypřítomnými skupinkami turistů,“ povídá Cahill.

Student Karel Řepa

Karel Řepa je studentem práv a loňský školní rok strávil na koleji Jednota v Opletalově ulici mezi Masarykovým a hlavním nádražím. Letos se přestěhoval na privát na Anděl. Může si tedy dovolit srovnání.
„Bydlení v centru je fajn jen na první pohled. Měl jsem to sice blíž do školy, ale zase dál do obchodu. Potraviny, které byly tady na rohu, neměly moc zboží a byly předražené. Navíc je kolej v centru dražší než ostatní,“ vadí Řepovi. Potvrzuje, že na Novém Městě je hodně hospod a barů, ale dodává, že jen málo takových, kam by si mohli zajít i studenti. „Nakonec jsme našli jednu levnou hospůdku nahoře na Václaváku, ale na Andělu je ten výběr daleko větší,“ soudí Řepa. Až potud se zkušenosti obyvatel Malé Strany a Nového Města shodují, zásadní rozdíl je však v bezpečnosti. „Jít tudy večer není nic příjemného. Kamaráda v parku před nádražím okradli o všechno,“ vzpomíná Řepa.

Herečka Mahulena Bočanová

Docela jinak mluví obyvatelé Starého Města. Například herečka Mahulena Bočanová si užívá spokojeného života na Staroměstském náměstí už téměř rok a nemůže si ho vynachválit. „Dlouhá léta jsme s dcerou žily na vesnici, a když jsme se pak musely přestěhovat, tak jsem chtěla, aby to byla co největší změna. Taková trochu bojovka a dobrodružství - z vesnice přímo na Staromák.“ Herečka přiznává, že jsou zde problémy s parkováním, i když máte parkovací kartu, nebo že je občas náročné dostat se domů přes davy turistů či hokejových fanoušků.
„Ale na to všechno si člověk hrozně rychle zvykne. Já jsem tu strašně spokojená. Je to nejkrásnější místo v Praze. Třeba v zimě stačí sjet pár pater výtahem a jste hned u vánočního stromu, můžete popíjet svařák a procházet se trhy. Má to tu své kouzlo a duši,“ věří Bočanová. Podle jejích slov jí tu nic nechybí.
„Připadám si trochu jako v nějakém francouzském filmu. Všichni se tu znají a slyší na sebe. Víte, kdy přivážejí čerstvé kytky a kde mají nejlepší pečivo nebo kdy otvírá vaše oblíbená kavárna,“ líčí herečka.

Žákyně Anna Sichrovská

Podobně to cítí i žákyně osmé třídy Anna Sichrovská. „Jsem tu spokojená a nic mi tu nechybí,“ říká Sichrovská. Žije tady od narození, ale ani jako malá neměla problém, kam si chodit hrát. „Je tu celkem hodně hřišť a parků. Hlavně u řeky,“ říká Sichrovská.
A kdyby se odtud chtěla někdy přestěhovat, tak prý jedině do Paříže.