Bojuje proti rakovině. Přístroji i fotkami
Radioterapeut léčí rakovinu ozařováním. Proud elektronů a fotonů dokáže nádor zcela zničit. Pavel Šlampa z brněnského Masarykova onkologického ústavu patří v léčbě ozařováním k nejlepším v Česku. Dobře si uvědomuje, jak je radioterapie účinná, přesto chtěl moderní léčbě přístroji přidat ještě lidský rozměr.
„Našel jsem na internetu, že v Americe vyzdobují ozařovny a chodby prosvícenými panely s fotkami přírody. Chtěl jsem to udělat i u nás. Ozařovny mají totiž holé stěny. Chtěl jsem je polidštit, udělat je barevnější,“ objasňuje devětačtyřicetiletý Šlampa.
Svůj nápad nakonec uskutečnil. Pacienti s rakovinou, kteří tráví dlouhé chvíle nehnutě pod paprsky ozařujícího přístroje, nyní nekoukají na holý strop, ale na koláž z detailů květin či stromů.
„Jeho lékařské kvality jsou zřejmé. Já si na něm ale cením právě toho, že se navíc snažil zkulturnit a zpříjemnit technické prostředí nemocnice. To se mu povedlo,“ míní fotografka Irena Armutidisová, která se na vzniku neobvyklé výzdoby nemocnice také podílela.
První přednosta
Kromě pocitů nemocných lidí není Šlampovi lhostejná ani budoucnost jeho oboru. Výrazně se zasadil o to, aby v Masarykově onkologickém ústavu vznikla klinika radiační onkologie, jíž se v roce 2007 stal historicky prvním přednostou. Z původního oddělení se tímto krokem stalo pracoviště, kde se radioterapie nejen provádí a vědecky zkoumá, ale také vyučuje.
„Je to jeho zásluha. Radiační onkologie se na vysokých školách učí v malém rozsahu a vznik kliniky má proto velký význam pro další vzdělávání onkologů,“ uvědomuje si ředitel Masarykova onkologického ústavu Jiří Vorlíček. Uvědomoval si to i Šlampa, proto usiloval o zařazení radiační onkologie do učebních osnov Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Nakonec se mu to povedlo a svůj obor na fakultě sám vyučuje.
„Učení považuji za svou povinnost. Navíc mě to i baví. Neustále vylepšovat kliniku a vzdělávat studenty a doktory je mým profesním cílem. Chci, aby radioterapie v Brně byla na špičkové úrovni,“ říká autor první učebnice radioterapie v České republice.
Jako onkolog se Šlampa zaměřuje na léčbu dětí. Ta má podle něj několik zvláštností.
„Onemocnění postihuje nejen dítě, ale celou rodinu. Rodiče jsou vždy zaskočení a prožívají léčbu často intenzivněji. Onkolog proto musí být dobrý psycholog pro dítě i dospělého. Musí se umět vžít do depresivní nálady rodičů, což je někdy složité. Přístup je vždy individuální a lékař tohle musí mít v sobě,“ myslí si Šlampa.
Lidskou stránku věci podle něj doktoři občas podceňují. Příliš se zaměřují na teoretické poznatky.
„Proto lidé se zhoubným nádorem chodí k léčiteli. Kdyby psychologická stránka vztahu mezi doktorem a pacientem byla na lepší úrovni, nikdo by se k těm podivným individuím léčit nešel,“ domnívá se Šlampa.
Relax s vínem
Každodenní styk s pacienty, kteří jsou mnohdy smrtelně nemocní, je zátěž pro každého doktora. Rodilý Kyjovan Šlampa se s ní ale dokáže vyrovnat. Rád si zaběhá a čas tráví i ve svém vinném sklípku.
„Svoji práci beru hodně profesionálně. Když odcházím z nemocnice, už na ni nemyslím. Jsou ale doktoři, kteří se se zátěží nedokážou vyrovnat. To se mě naštěstí netýká,“ tvrdí Šlampa, otec dvou synů.
Příště: ředitelka nadace Niké Miloslava Vepřeková.
