Přerov / „Nebojte se překážek. Ať žádná hora není pro vás dost vysoká, ať žádný cíl není dost vzdálený, ať žádná řeka není dost široká,“ říkával legendární plavec František Venclovský z Přerova. První československý přemožitel kanálu La Manche těmito slovy uzavíral besedy, na něž byl po úspěchu zvaný.
Než se ovšem dotkl v pátek 30. července 1971 po patnácti hodinách a šestadvaceti minutách v chladné a slané vodě kanálu La Manche břehu pod bílými Doverskými útesy, a mohl vyjádřit své pocity pověstnou větou „Já su tak šťastnej“, prošel Venclovský spoustou utrpení.
Boxování ukončil úraz
K dálkovému plavání a otužování se dostal smutnými náhodami. Jeho život měl patřit boxu. Kromě toho zápasil a vzpíral. V roce 1955 se stal boxerským přeborníkem armády v polotěžké váze. O rok později vyhrál Velkou cenu letectva. Snil o olympiádě v Římě, ale po těžkém úraze v roce 1957 se ocitl na začátku své cesty.
Tehdy si zlomil dva krční obratle a ochrnul na horní část těla. Bylo jasné, že s boxem skončil. A stála před ním i hrozba invalidního vozíku. Rok strávený na sádrovém lůžku ho ale nezlomil. Začal posilovat a po návratu z nemocnice trénovat chůzi. Při jednom takovém tréninku přišla další rána. Utržený výfuk z projíždějícího motocyklu ho praštil do hlavy. Z nemocnice se vrátil po měsíci s osmnácti stehy a s doporučením lékařů, aby se věnoval rehabilitačnímu plavání.
Venclovský se pustil do boje a dokázal, že lidská vůle, touha a vytrvalost zdolají překážky, které se zdají nepřekonatelné. Bylo mu šestadvacet let a on si zamiloval vodu a začal budovat svou novou kariéru otužilce a dálkového plavce.
V šedesátých letech se seznámil se svou manželkou. „Tehdy už se otužoval a trénoval plavání. Zažil přitom i spoustu veselých příhod. Jednou se například vracel jen v trenýrkách z tréninku a zastavil u něj autem cizí muž. Nabídl mu, že ho sveze, že se mu taky stalo, že ho překvapil u milenky její manžel,“ směje se Pavlína Venclovská, se kterou se oženil v roce 1968.
Nikdy nebyl u moře
Koncem šedesátých let se legendární plavec setkal s režisérem Josefem Valchářem, který natočil jeho životní příběh. Reportáž končila snem, že chce přeplavat kanál La Manche. A na tuto plavbu Venclovský pilně trénoval. „Nikdy nebyl u moře, nevěděl, do čeho půjde, nedokázal si ani představit vlny,“ vzpomíná vdova.
Plavec se pokouší v roce 1964 získat povolení od státních orgánů k plavbě přes kanál. Marně. Naděje mu svitla až v roce 1968, kdy Přerovské strojírny jeho cestu devizově kryly. Jako voják z povolání však nedostal povolení z ministerstva obrany. Ale nevzdával se. Dál trénoval. „Bydleli jsme tehdy v Bochoři, hodně tam také běhával kolem trati a jezdil na kole na Donbas,“ vypráví manželka.
Po všech byrokratických potížích nakonec v roce 1970 stanul před průplavem. „Musel čekat na lepší počasí. To ale ani po třech týdnech nepřicházelo, peníze mu docházely a on se nemohl vrátit bez toho, aby se pokusil kanál přeplavat,“ pokračuje manželka.
Napoprvé Venclovský neuspěl. Své udělalo špatné počasí, zdravotní problémy a navíc se mu pod skla plaveckých brýlí dostala slaná voda, která ho oslepila.
Fáma se solí
„Když se manžel v roce 1971 připravoval na druhý pokus, potřeboval pořádné brýle. Takové, které by mu nerozleptala slaná voda. Vyrobil mu je jeden pán a manžel je chtěl vyzkoušet tak, že je na noc ponoří do vany se slanou vodou. Režiséra Valcháře, který právě u nás natáčel dokument, napadlo tuto scénu zdokumentovat. Koupila jsem kilo soli, další donesla asistentka z televizního štábu a další pan režisér. Doma se nám tak sešlo několik kilo soli a záběr na ni se objevil ve filmu. Z toho pak vznikla fáma, že jsem v Přerově vykoupila všechnu sůl,“ směje se Venclovská.
Brýle solnou koupel vydržely. „Byl pátek 30. července. Přišla sousedka, která měla kontakty na média, a říká, že manžel už kanál zdolal. Nechtěla jsem tomu věřit, říkala jsem, vždyť teď odjel. Myslela jsem si, že to není možné, ale v pět hodin odpoledne to pak hlásili ve zprávách. Manžel totiž přijel k průplavu a šel se domluvit za lodivodem. Kdy na to půjdeme? zeptal se. A lodivod odpověděl: Hned. Že jestli chce přeplavat kanál, tak teď je příhodné počasí. Franta na něj vyvalil oči, dal na jeho radu a půl hodiny po půlnoci vstoupil do vody z francouzského břehu. Předtím mu rozhodčí namazali celé tělo lanolinem (mast, která chránila plavce před studenou vodou - pozn. red.),“ upřesňuje Venclovská.
Po mimořádném úspěchu, kdy se Venclovský stal prvním československým plavcem, který zdolal Lamanšský průliv, začal chodit na besedy. Rodinu plavce čekala také změna. „Dostali jsme od armády, kde manžel pracoval, byt v Přerově,“ upřesňuje manželka.
Do té doby pracoval její muž na letišti v Přerově. „Byl nadpraporčík, staral se o výcvik nováčků. Poté, co přeplaval kanál, udělal si masérský kurz a začal se živit jako masér boxerů, šermířů a košíkářů v Dukle Olomouc,“ dodává vdova.
Další rekordy
Venclovský dál trénoval, pravidelně se zúčastňoval silvestrovského plavání v přerovské Bečvě, plaveckých akcí v Punkevních jeskyních, zimních v Praze i v Bratislavě. A měl spoustu snů. Třeba znovu přeplavat kanál. Na jeho další výjezd k Lamanšskému průlivu v roce 1975 dostala povolení odjet s ním i jeho žena. „Musela jsem si ale zaplatit letenku. Stála tenkrát deset tisíc. A mohla jsem tam zůstat jen dvacet dní. Mrzí mě, že jsem musela odjet předtím, než šel manžel na kanál, protože jsem tam chtěla být s ním,“ vzpomíná Venclovská.
Její manžel má na svém kontě několik rekordů. Například v roce 1981 v Maďarsku přeplaval při teplotě tři stupně Celsia Dunaj. V roce 1989 v chladné sibiřské řece Angaře uplaval štafetovým způsobem s Janem Novákem pětačtyřicet kilometrů za 11 hodin a 45 minut. Další zářez má z roku 1990, kdy s Janem Novákem jako první na světě přeplavali jezero Bajkal.
K plavání vedl také své dcery. „Už prvního května vyrážely plavat do Laguny, aby se otužily na závod Máchovo jezero, můj osud. Pavla ho vyhrála čtyřikrát, Petra dvakrát. Plavaly závodně a byly dost otužilé,“ dodává jejich matka.
Dcery později závodění nechaly. Ze čtyř vnuků Venclovského se aktivně sportu věnuje šestnáctiletý Jakub. „Hraje v Přerově hokej,“ upřesňuje jeho babička. Prozradila, že ona sama moc neplave. „Pár temp udělám. A studená voda? To už vůbec ne,“ dodává žena.
Zálibou Venclovského byly i silácké kousky. Známé jsou jeho stojky na zábradlí nad propastí Macocha či na střeše hotelu Moskva v tehdejším Gottwaldově. Toužil udělat stojku i na Eiffelovce, to mu ale Francouzi nepovolili.
O svých zážitcích si vedl deníky. „Denně si ve zkratce zapisoval, co prožil. Napsal pak knihu La Manche, můj osud, která vyšla v roce 1974,“ upřesňuje manželka. Kromě toho o něm vyšla i kniha od Drahoslava Pajůrka Muž, který zaujal.
Kanálníci
S Janem Novákem plánoval zdolání řeky Niagary těsně pod vodopádem. Tento sen si už nestihl splnit. Zemřel 13. prosince 1996 na embolii.
Od dob Venclovského se rozrostly řady „kanálníků“ z Česka, jak si říkají plavci, kteří Lamanšský průliv zdolali. Na seznamu je už téměř dvacet jmen. „Druhým mužem byl Jan Novák. Toho Franta trénoval,“ říká vdova. První ženou, která kanál přeplavala, byla v roce 1988 Ludmila Jelínková. Nejrychlejší ženský rekord všech dob vytvořila Yvetta Hlaváčová v roce 2006. Kanál přeplavala za 7 hodin a 25 minut. Z mužů z Česka byl zatím nejrychlejší Rostislav Vítek v roce 2009 časem 7 hodin a 16 minut. Nejstarším pokořitelem byl v roce 2005 pětapadesátiletý operní zpěvák Richard Haan a nejmladším v roce 2004 osmnáctiletý David Čech.
„Druhou Češkou, která La Manche přeplavala, byla Dana Zbořilová. Bylo to v roce 2001, třicet let po Frantovi, a tehdy přijela do Přerova na odhalování pamětní desky,“ připomněla Venclovská.
FRANTIŠEK VENCLOVSKÝ
• Narodil se 25. dubna 1932 v Lipníku nad Bečvou, zemřel 13. prosince 1996 v Přerově.
• V padesátých letech patřil k předním boxerům v Československu. V roce 1955 se stal armádním přeborníkem v polotěžké váze, o rok později vyhrál Velkou cenu letectva. Kvůli úrazu v roce 1957 musel s boxem skončit a začal se věnovat otužování a dálkovému plavání.
• V roce 1968 se oženil a s manželkou Pavlínou vychovali dvě dcery, Pavlu a Petru.
• První pokus o přeplavání kanálu La Manche uskutečnil 6. září 1970, kanál se mu tehdy nepodařilo zdolat.
• Uspěl o necelý rok později, 30. července 1971, kdy jako první Čechoslovák překonal průliv mezi Anglií a Francií. Uplaval při tom 56,5 kilometru v čase 15 hodin a 26 minut.
• Podruhé přeplaval La Manche 30. srpna 1975 za 13 hodin a 42 minut, uplaval 47 kilometrů.
• Evropský plavecký výkon vytvořil 8. března 1981 v maďarském Pakšu, kde při teplotě tři stupně Celsia přeplaval Dunaj. V ledové vodě strávil hodinu.
• Společně s Janem Novákem uplavali 21. srpna 1989 v sedm stupňů Celsia chladné sibiřské řece Angaře štafetovým způsobem 45 kilometrů. Časem 11 hodin a 45 minut vytvořili světový rekord.
• S Novákem jako první na světě přeplavali 15. srpna 1990 sibiřské jezero Bajkal. Trasu 21 kilometrů zvládli za 7 hodin a 27 minut.
• Od roku 2001 má v Přerově u Sokolovny, na soutoku potoka Strhance a řeky Bečvy pamětní desku.
