To je případ Barryho a Joyce Tayových, milovníků vína a vlastníků vinic Bluebell, kteří se pustili do vlastní produkce božského nápoje. V roce 2004 přebudovali svou prasečí farmu v Uckfieldu v hrabství Sussex, nedaleko přímořského letoviska Brighton, na vinice. V roce 2005 zasadili první keříky, především chardonnay, pinot noir a pinot meunier.
Jejich první lahve šumivého vína dozrály ve sklepích v roce 2008. Dnes produkují víno na šesti hektarech a dalších 19 bylo osázeno loni, uvádí vinař Kevin Sutherland, s nímž se spojili. S amatérismem, který charakterizoval britskou vinařskou produkci počátkem 50. let, je totiž konec. Tehdy bylo pro gentlemana vhodné, aby měl jako koníčka svou farmu. Od té doby se vinařství značně zprofesionalizovalo.
„Dnes producenti řídí celý proces, od marketingu po produkci,“ vysvětluje Julia Trustramová-Eveová ze sdružení Britských výrobců vína, které se zabývá propagací. Samozřejmě se setkáme s jedinci, kteří se pouštějí do vinařství jen z lásky k vínu, ale vinaři dnes už přemýšlejí o tom, jak víno co nejlépe prodat.
Britští vinaři našli mezeru na trhu šumivých vín, která představují třetinu národní produkce: z loňských celkových 6,3 milionu lahví vína byly čtyři miliony naplněny šumivým vínem.
„Když jsem v roce 1988 přijel z Bordeaux, dělali vína německého stylu, jako je Müller Thurgau, a to mě překvapilo,“ říká Chris Foss, šéf katedry vinařství na Plumpton College, jediné instituci, kde se ve Velké Británii vyučuje věda o vínu.
„Podporovali jsme výměnu s oblastí Champagne a pro některé producenty to byl objev,“ uvedl Foss. Sussex, Kent nebo Surrey mají stejnou vápenitou půdu jako zmíněný region na východě Francie a podobné teploty. Nabízejí tak ideální podmínky pro produkci šumivého vína.
„English sparkling wine“ tak v posledních letech získalo několik ocenění na mezinárodní úrovni. To neuniklo investorům hledajícím výnosné umístění kapitálu, především když je známo, že šumivé víno, mezi Brity zvláště módní, může stát až kolem 25 liber (950 Kč) za lahev.
Počet osázených hektarů se během sedmi let zdvojnásobil na více než 2000. V zemi bylo loni 135 vinařství a 500 vinných sklepů a roční obrat činil 82 milionů liber (3,1 miliardy Kč). Šeptá se, že zájem projevili i Francouzi, ale zatím nebylo nic podepsáno.
Avšak pozor: půda je drahá, mzdy vysoké, a protože Británie není vinařskou zemí, pocházejí všechny stroje ze zahraničí, varuje Kevin Sutherland. „Kvalita by tu byla, ale sektor je malý a není k dispozici půda,“ říká Francouz Julien Lecourt, který vede vinařský výzkum ve středisku East Malling Research v Kentu.
To však nebrání některým pěstitelům ve snaze o export. Vinařství Bolney v Sussexu založené počátkem 70. let vyrobilo loni 120.000 lahví. „Vyvážíme do Japonska, do Skandinávie, do Rakouska a brzy budeme exportovat do Kanady,“ chlubí se jeho obchodní ředitelka Aimee Knightová.
Hlavním cílem místních vinařství, která chtějí využívat tendence ke konzumaci místních potravin, však zůstává britský trh. A jejich příštím cílem je produkce tichého vína, které po otevření lahve nedělá bublinky: především jde o červený pinot noir a bílé chardonnay. „Díky oteplování klimatu je to možné,“ říká Colette O'Learyová z Bluebellu.
