Československý sport reprezentoval na olympiádě v Moskvě i v Coloradu, odkud si přivezl titul mistra světa ve stíhacím závodě družstev. Theodor Černý zná dokonale všechny stezky a silnice na Karlovarsku. Kraj brázdí nejčastěji na silničním kole, společně se svým přítelem lékařem. „Agresivita řidičů je někdy strašlivá,“ říká Černý, který s kariérou vrcholového cyklisty skončil v roce 1991.
Proč jste si vybral zrovna cyklistiku?
Vyzkoušel jsem víc sportů, ale na kolektivní hry, které mě bavily, jsem nikdy neměl příliš toho správného talentu. Měl jsem v sobě však vytrvalost, tak jsem si vybral kolo. Motivací mi byl pochopitelně Závod míru, jako u každého kluka, který kolo měl.
Předpokládám, že po skončení kariéry ve vrcholovém sportu jste na něj nezanevřel.
To víte, že ne. Každý rok ujedu deset až čtrnáct tisíc kilometrů. Jen nemám čas na horské kolo. Je časově náročné na údržbu. Letos si říkám, že si nějaké ty svoje okruhy dám. To je ale na celý den, protože jezdím osmdesát až sto kilometrů. Takovou trasu musím vždycky spojit s nějakým pivkem na Kladské nebo na Jelení.
Jaké máte rád stezky na horském kole?
Rád si vyjedu do Krušných hor. Jedna z mých oblíbených stezek začíná ve Staré Roli, pokračuje na Novou Roli, do Nejdku, pak do Nových Hamrů a nakonec na Chaloupky. To jsou nádherné scenérie. Musím předeslat, že miluji běžky. Jsem na tom s nimi stejně jako s kolem. V zimě mám v obchodě minimum práce, takže když se ráno dostanu do lesů a stopy jsou upravené, je to nádhera, která za to stojí. Další krásná trasa je na Loket. Můžete z něj pokračovat až do Poříčí a napojit se na slavkovské lesy. O tuhnických lesích nemluvím. Tam jezdí lidé, kteří se bojí šplhat do kopce. To je další krásná možnost. Další z nich je trasa na Ostrov. Na trekingovém a horském kole je jich spousty.
A na silničním kole?
Těch není tolik. Protože je na silnicích strašlivý provoz. Já už uznávám pouze jednu trasu, a to jsou Damice, Kyselka, Vojkovice a pak na Klínovec. To je moje nejoblíbenější trasa, tu jezdím čtyřicetkrát za rok.
Když jste mluvil o provozu na silnicích, nemáte strach, že vás někdo srazí?
To má každý. Já mám strašný strach. Po dlouhé době jsem vyrazil na Bečov v půl sedmé večer a musím říct, že tam tolik aut nejelo. Přes den bych tam ale nejel. Motorky se tudy řítí dvousetkilometrovou rychlostí, o autech ani nemluvím. Je to hodně frekventovaná silnice.
Jací jsou z vašeho pohledu dnešní řidiči?
Je to tak půl na půl. Najdou se mezi nimi i strašlivá zvířata. Za kariéru se mi stalo asi pětkrát, že proti mně jela kolona aut a jeden z řidičů začal ostatní předjíždět tím způsobem, že najížděl přímo na mě. Dnes se mi to stane jednou týdně. Kdybych nedával pozor, byl by to čelní střet.
Dělají řidiči i naschvály? Například, že si schválně ostřikují přední sklo, když vás předjíždějí?
Znám dokonce jedno číslo auta, které mě takto ostřikuje pravidelně. Nemůžu ho ale nikdy dojet. Je to zelený off road.
A není to váš známý, který vás chce jen pozlobit?
Není. Už jsem u něj jednou stál, ale ujel. To je spíš taková legrace. Horší je, když vás řidič předjíždí a mine vás o půl metru. Nezkušeného cyklistu může takhle zachytit za řídítka, roztočit a dostat pod auto. Když vidím cyklistu já, objíždím ho obrovským obloukem. Když proti mně jedou auta, počkám. Přeci neohrozím toho cyklistu. Kdyby to bylo auto, tak ho také nebudu předjíždět.
Mezi rekreačními cyklisty je nejpopulárnější horské a trekingové kolo. Souvisí to s nárůstem dopravy na silnicích?
No pochopitelně. Lidé se bojí. Kolik je úrazů na silnicích, slyšíme denně. Není ovšem úraz jako úraz. Když se člověk vyválí v lese a má přilbu, většinou to dobře dopadá. Odnese si třeba zlomenou klíční kost nebo nohu. Horší je, když vás někdo sestřelí čelně na silnici. Lidé utíkají k horskému a trekingovému kolu, protože mají upravené stezky. Například na Loket nebo Novou Roli.
Takže jste jednoznačným příznivcem budování nových cyklostezek?
Ano, ale ne vyhazování peněz. To znamená, aby byly stezky asfaltované. Jako třeba z Tuhnic do Doubí. Takový nesmysl! Jsou to vyhozené peníze. Je to spojnice z Tuhnic do Doubí s přepychovým asfaltem a padesát metrů nad tím vede tradiční asfaltka. Na tyto stezky patří horské nebo trekingové kolo. Jakákoli investice do asfaltování je pro mě holý nesmysl.
