Premiérou hry Hordubal odstartuje v sobotu 6. září v Divadle Husa na provázku nový dlouhodobý projekt dramatizovaných próz od Karla Čapka. Té první se ujal Josef Kovalčuk, který zároveň cyklus vymyslel.
Je Čapek na provázku nástupcem předchozích cyklů Perverze v Čechách a Dostojevského Sto roků kobry? Ano, už když jsem na podzim 2008 začal spolupracovat s divadlem, navrhnul jsem adaptaci Čapkových románů. S Vladimírem Morávkem jsme pak vymysleli sérii tří inscenací, z nichž každou připraví jiný režisér.
Co tedy čeká diváky? Hordubal má v sobotu premiéru, režie druhého dílu, kterým bude nejspíš Krakatit, se ujme Jan Mikulášek. Třetí část bude režírovat Vladimír Morávek a mělo by jít o Život a dílo skladatele Foltýna. Chceme se dotknout Čapkova díla, které v divadlech poslední dobou není tak často uváděné. Naší novinkou je, že se nezaměříme na jeho divadelní hry, které už nahlodal zub času, ale zpracujeme prózy, které se nám jeví myšlenkově velice obsažné a inspirativní pro nekonvenční uchopení v divadle.
Jak vypadá vaše dramatizace Hordubala? Příběh z Podkarpatské Rusi je sice situován do třicátých let, ale inscenace chce být nadčasovou, aby to mohl být příběh i dnešních lidí, kteří byli někde za prací. Stejně tak se to může odehrávat někde v Česku nebo na Slovensku. Důležité je, že inscenaci režíruje znamenitý režisér a divadelní mág Jan Antonín Pitinský. Představení se bude odehrávat na téměř prázdné scéně, všechny situace budou vytvářet a rozvíjet sami herci svým pohybem.
Budou mít všechny tři hry něco společného? Společný je hlavně intenzivní zájem o vnitřní život člověka, a to považuji v dnešní době za velmi podstatné.
Kdy se diváci dočkají dalších dílů? Za rok by měl vzniknout Mikuláškův Krakatit. O premiéře Morávkovy inscenace zatím není rozhodnuto, jestli bude hned rok poté, anebo tam bude pauza. Nicméně do čtyř let bude zcela určitě projekt naplněn.
