Už za pár let by mohl do Budějovic lákat nový slogan: Vítejte ve městě panen. Ač se to zdá jako protimluv, panny se v jihočeské metropoli množí. Dřív tu bývala jen Železná, dnes mohou lidé obdivovat další – Zazděnou. Místní o ní příliš nevědí. A nejen o ní.
1. Tramvajový sloup
„Budějčáci jsou patrioti a jejich znalosti o městě jsou v porovnání s jinými regiony nevídané. Ale překvapilo mě, že jen málo z nich ví o zapomenutém tramvajovém sloupu na Mariánském náměstí,“ říká Milan Binder, který vydává knihy o zdejších dějinách.
Největší památka na slavnou éru tramvají se skrývá mezi stromy. Ocelový sloup s litinovou hlavou z roku 1925 stojí mezi Mlýnskou stokou a Mariánským náměstím blízko kašny. Najít ho není jednoduché. Cesta k němu vede po chodníku od přechodu u kasáren kolem hlavní silnice směrem ke Krajinské. Chvíle hledání stojí za to, na člověka dýchne atmosféra zašlých časů.
2. Portál obchodu
Něco podobného platí o výloze na náměstí Přemysla Otakara II. Bohatě zdobený, dřevěný portál krámu se nachází nedaleko mapového a informačního centra. Lidé si podle něj udělají představu, jak na začátku dvacátého století vypadala většina obchodů ve vnitřním městě.
V horní části zůstal i nápis Masarykovo náměstí. Právě tak se centrální plocha jmenovala za první republiky, konkrétně v letech 1934 až 1939. Dnes v domě funguje trafika a směnárna. Výloha s roletami je stále funkční. „Mříže každý den zatahujeme, není s tím problém,“ říká žena, která pracuje ve zdejší směnárně.
3. Věž jako mrakodrap
Na náměstí ještě chvíli zůstaneme. V rohu s Krajinskou třídou stojí takzvaný Puklicův dům. Je zajímavý nejen proto, že tam bydlel zavražděný primátor Ondřej Puklice ze Vztuh, zaujme ale také svou věží. Jinou, než je v Budějovicích obvyklé.
„Současná podoba vznikla na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Nárožní věžička pochází z roku 1902. Její tvar má připomínat americké mrakodrapy,“ přibližuje ředitel českobudějovického okresního archivu Daniel Kovář.
Věž málem nepřežila komunistickou éru, možná i pro svůj „zápaďácký“ styl. Skupina lidí v osmdesátých letech při opravách domu požadovala uvést budovu do „původního stavu“. „Jenže vrátit ji do původního stavu není jednoduché. Byla totiž s velkou pravděpodobností dřevěná,“ shodují se Milan Binder se svým kolegou, historikem Janem Schinkem.
4. Nejmenší orloj na světě
Největší zajímavost nabízí samotná Černá věž. Na její jižní straně je zařízení, které přechodem od zlaté do černé ukáže, v jaké fázi se právě nachází Měsíc. Přestože se ze země zdá plechová koule menší, má průměr šedesát centimetrů. „Ukazatel se točí s velkou přesností jednou za 29,531 dne, tedy v intervalu od jednoho úplňku k druhému,“ napsali Daniel Kovář a Pavel Koblasa v Knize o Černé věži.
Zařízení je podle nich nejmenším orlojem na světě. Ukazatel Měsíce zřejmě vznikl ručně. Na věži se ocitl v sedmnáctém nebo osmnáctém století. Postupem času ale chátral a už v roce 1890 nefungoval. Opravy se dočkal při generální rekonstrukci Černé věže krátce před listopadovou revolucí. Stroj opět rozpohybovat, to byl úkol pro Karla Hebíka, který doplnil chybějící části a mechanika mohla v roce 1985 opět kopírovat noční oblohu.
„Orloj? Na Černé věži?“ ptá se Miroslava Kvapilová z Budějovic a prohlíží si městskou dominantu. „Nikdy jsem o tom neslyšela,“ kroutí hlavou.
5. Zazděná panna
Železnou pannu najde každý Budějčák. Ale Zazděnou? I když je zajímavá památka lidem trochu skrytá, není problém ji vypátrat. Stačí se u vchodu do Čajovny v Hroznové ulici podívat doleva. Ve výklenku v čísle popisném šestnáct je zvláštní kamenná konzola s lidskou tváří.
Stavbaři ji odkryli při poslední opravě domu a název přišel sám, snad s odkazem na železnou sestru na nábřeží.
„Co přesně to je, nikdo neví. Na zbytek podloubí nevypadá. Spíš to byl gotický stavební prvek, který držel třeba vysazený arkýř nebo celé patro,“ přemýšlí Jan Schinko.
Podle Daniela Kováře je pravděpodobné, že se tam záhadný kus kamene dostal až později, ve středověku mohl například zdobit blízký kostel svatého Mikuláše. Podobné prvky se dochovaly v klášterním kostele Obětování Panny Marie na Piaristickém náměstí.
6. Cejchovaný loket
I další netradiční památka je ve zdi. Cejchovaný loket na radnici, veřejná délková míra zasazená do čela městského úřadu. Sloužil lidem, kteří si nebyli jistí poctivostí obchodníků. „Pokud měl kupující podezření, že ho obchodník ošidil, mohl si na lokti ověřit délku materiálu. Jenže ověřovat délku sukna na lokti na radnici je ve skutečnosti hodně nepraktické. Tahat tam materiál, rozkládat, to dá práci,“ usmívá se Schinko.
7. Hráz Krumlovského rybníka
Že hned vedle historického centra stával rybník, vědí jen odborníci na budějovickou historii. Na jeho stopy se ale může přijít podívat každý. V Háječku kousek od letního kina a hvězdárny zůstal zbytek hráze. Je tam menší kopec, na kterém v zimě sáňkují děti.
„Rybník se jmenoval Krumlovský a vznikl v roce 1514. Ohraničit jeho území můžeme dnešními ulicemi Mánesova a Lidická a Vltavou s Malší. Od řeky ho oddělovala hráz,“ vypráví Milan Binder.
Velká vodní plocha zmizela v roce 1802. Když pak železniční společnost při stavbě koněspřežky nedostala od c.k. úřadů povolení postavit solnici u nádraží, musela vybudovat přes vypuštěný rybník most. Dlouhý neuvěřitelných 417 metrů. „Po něm pak jezdila koněspřežka,“ uzavírá Binder.
