Už při studiu medicíny měl vizi, jak jednou bude léčit lidi daleko za českými hranicemi. Jeho přání se mu splnilo. Nyní se mladý lékař Dominik Hes zabydlel ve Rwandě. Ve střední Africe zažívá rodák z Písku pravou exotiku. A to nejen díky koupání v jezeře či opalování ve třicetistupňových teplotách poblíž rovníku.
Kdy jste se rozhodl, že budete léčit lidi ve Rwandě?
Na medicínu jsem šel s tím úmyslem, že když bude možnost někde v cizině pracovat, půjdu do toho. Potom se ve čtvrťáku ke mně dostala nabídka pracovat v Súdánu na měsíc. Vzal jsem to jako šanci a chtěl jsem vědět, jestli se ukáže, co jsem si o Africe myslel. Za rok se ke mně náhodou dostala nabídka na práci ve Rwandě, za což jsem byl rád.
V Africe pracujete v nemocnici, nebo v nějakém středisku?
Ve Rwandě jsem byl dvakrát, jednou ještě jako student, a pak už jsem se vrátil jako vystudovaný doktor. Napřed jsem pracoval v nemocnici, kde bylo zhruba sedm doktorů jak ze Rwandy, tak z Konga. Pak jsme z peněz slovenského sponzora dostavěli zdravotní středisko v horách, které spadá pod tu nemocnici. Tam tedy nyní pracuji čtyři dny v týdnu a jeden den pak v nemocnici. Celkově jsem v Africe skoro dva roky.
Jaké jsou rozdíly mezi českým a africkým zdravotnictvím?
Po zdravotní stránce se u nás v republice člověk pořád vyšetřuje a dělají se mu různá vyšetření, pak se výsledky testů posílají dál na jiná pracoviště. Ve Rwandě je to tak, že pacientovi v tamní nemocnici pomáhají, jak umí. Ale pokud nemá pojištění, tak mu klidně na rovinu řeknou, že tady ho vyléčí, ale na žádné další vyšetření už ho nepošlou.
Jak jsou nemocnice vybavené?
Jednou jsem se ptal, proč tady není EKG přístroj a proč na něm nedělají vyšetření, vždyť to není až zase taková položka. Oni mi odpověděli, že to u nich nikdo neumí přečíst. Takže by nebyl problém přístroj pořídit, ale kdo by na něm pracoval?
Byl jste jediným Čechem ve Rwandě?
Ze začátku jsme byli dva, lékařka z Čech a já jako student. Dokonce tam se mnou chvíli byla moje mamka jako zdravotní sestra a nyní od začátku roku je u nás další slovenský doktor, se kterým budeme spolupracovat.
Tolik krajanů? To musí být výhoda, ne?
Je. Hlavně, pokud se dá dohromady dobrý kolektiv lidí.
Jakou máte specializaci?
Mám nyní vystudované všeobecné lékařství a ve Rwandě se specializace nedají dělat, takže pracuji bez ní. Ve zdravotním středisku v horách máme na starosti deset tisíc obyvatel a já tam vlastně pracuji jako obvoďák, protože lidé ke mně chodí naprosto s čímkoliv. A v nemocnici k nám chodí často ženy rodit, takže mám docela dost práce i na gynekologii a porodnici.
O Africe se mluví také v souvislosti s výskytem viru HIV a onemocnění AIDS. Jak to vnímáte? Máte strach?
To je asi to, čeho se v Africe nejvíce bojím. Když děláme například císařské řezy při porodech, a i když si dává člověk sebevětší pozor, tak jednou za čas se sami píchnete nebo vás poraní kolega. Samozřejmě, že pacienty testujeme, jestli jsou negativní nebo pozitivní, ale i tak je to pro nás veliký stres. Když se vrátím do Evropy, přichází další testy, a to je taky zážitek. Nechávám si je dělat pokaždé. Nebojím se malárie nebo podobných nemocí, ale spíše AIDS.
Jak lze charakterizovat Rwandu jako zemi?
Vládne zde osvícený panovník. Je to prezidentská demokracie, a proto má prezident mnohem větší pravomoci než u nás. Myslím si, že se snaží Rwandě všemi prostředky pomoci k lepším zítřkům. Hodně známá i z filmů je genocida, která zemi postihla v roce 1994, ale od té doby se vláda snaží, aby byl klid.
Co děláte, když máte chvíli pro sebe a nemusíte se starat o pacienty?
Protože bydlíme skoro na rovníku, tak od šesti do šesti hodin je tma. Po dvanácti hodinách se tedy střídá noc a den, celý rok. Končíme podle pacientů přibližně v pět hodin. A protože tam, kde bydlím, není elektřina, žijeme jen z energie ze solárních panelů. Což mi stačí tak akorát na vyřízení e-mailů, a potom jde člověk pomalu spát. Někdy se o víkendu vykoupeme v jezeru, povídáme si s ostatními zdravotníky či zajdeme do vesnice na pivo.
Jaké je jejich pivo?
Mají dva druhy. Kromě toho dělají i banánové pivo, a to se skoro nedá pít. Pijí ho jen místní štamgasté.
A co cestování? Našel jste si čas na poznávání jiných koutů Rwandy či Afriky?
Rwandu už jsem procestoval v podstatě celou, zbytek Afriky zatím ne. Ale byl jsem se podívat v Kongu, protože pracuji dost blízko hranic. Na hranicích je jezero Kivu a my přes něj koukáme přímo do Konga. Tam jsme se byli podívat na čtyři dny, ale to je úplně jiná liga než ve Rwandě. Kdybych to měl přirovnat, tak Rwanda je takové africké Švýcarsko. V Kongu nefunguje nic.
Co vás v Africe překvapilo?
Čas se vnímá úplně jinak než u nás. U nich to není žádná hodnota. Když si dáme slovo u budějovické kašny a já přijdu o pět minut později, budete mi psát SMS, kde jsem a co dělám. Ve Rwandě si domluvíte sraz a člověk přijde za dvě hodiny. Když se na něj podíváte podiveně, on vůbec nechápe, jaký máte problém. Prostě se nestresují.
Jak dlouho plánujete zůstat v Africe?
Podepisuji smlouvu vždy na půl roku s tím, že pokud budu chtít zůstat a neudělám zásadní chybu, tak mi nabídnou, abych si smlouvu ještě prodloužil. Nebo se začne hledat někdo, kdo půjde za mne. Takže teď mám podepsáno od ledna do června. A pak bych se už asi vrátil zpátky do Čech. Ne, že by se mi v Africe nelíbilo, ale už zas potřebuji pokračovat ve specializaci u nás v nemocnicích.
Když jste nedávno přijel domů na Vánoce, užil jste si české zimy?
Nejraději mám běžky. Dokonce mám kamarády z Rakouska, kteří ve Rwandě také pracují, tak jsme spolu jeli do Rakouska si zaběžkovat. To bylo fajn. Ještě, že tam byl nějaký sníh. U nás doma to byla okolo Vánoc a Nového roku dost bída se sněhem.
Co vaše rodina říkala na to, že jim odjedete tisíce kilometrů daleko?
Už na gymnáziu mi rodiče nechávali volnější ruku ve srovnání s okolím, moc se o mne nebáli. Už v patnácti letech mě pustili stopem do Rumunska, takže jsem cítil jejich podporu. A to i v době, když jsem jim říkal, že bych chtěl jet někam po studiích. První krok byl pro ně tehdy Súdán. Ale tím, že byla se mnou ve Rwandě chvíli i moje mamka, tak tomu rodiče rozuměli, proč jsem jel do Afriky zase.
Až se v létě vrátíte, nechystáte se vydat knížku o vašich zkušenostech v Africe?
Na tohle moc nejsem. Mám totiž pocit, že čím delší dobu člověk stráví na určitém místě, tím normálnější mu život tam připadá. Ale vy jako turista, pokud za mnou přijedete na týden, budete strašně nadšený a doma vydávat cestopisy a pořádat výstavy. Takže pokud nebudu muset, nic vydávat nebudu.
RWANDA
• malý vnitrozemský stát ve střední Africe
• rozloha: 26 338 km²
• počet obyvatel: 10 473 282
• většina obyvatel se hlásí ke křesťanství, ke katolické nebo protestantské církvi
• jako úřední jazyk se používá angličtina, rwandština a francouzština jsou další používané jazyky, v menší míře i svahilština
• žijí zde dvě etnické skupiny, Hutuové a méně početní Tutsiové
