Táborský kuchař Martin Svatek se chystá do Singapuru na světový pohár. Šance národního kuchařského týmu vidí nadějně.
Jako předkrm pstruh, hlavní jídlo hovězí kližka a dýňová nádivka. Vše završené sýrovým řezem, ovocnými knedlíky, zmrzlinou a čokoládou. To je jen ochutnávka toho, s čím se na světovém poháru v Singapuru představí Národní tým kuchařů a cukrářů z České republiky. Bude mezi nimi i táborský Martin Svatek.
Kulinářští odborníci se na asijském poháru sejdou po čtyřech letech. Na patnáct národních týmů z celého světa čeká nelehký úkol. Zaujmout osm odborných komisařů a přesvědčit je, že právě jejich kuchyně je ta nejlepší.
I kuchařský sport má své manažery
„Mám za sebou už dvě olympiády. Na posledním asijském poháru jsme skončili čtvrtí. Teď chceme bojovat o medaile. Pokusíme se o všechno,“ popisuje Svatek odhodlání přivézt nejhůře třetí místo. Jedenáct členů má přesně rozdělené úkoly. Svatek bude mít na starosti hlavní chod. Studenou kuchyni dělají všichni společně.
Na Singapur trénují kuchaři už tři čtvrtě roku. Navzájem hodnotí a předvádějí své nápady a vybírají ty nejlepší. Vše musí být dokonale připravené. Nutné je počítat také s tím, že některé suroviny nejsou k dostání všude.
„Původně jsme chtěli dělat daňka, ale na místě je problém ho sehnat. Stejně jako třeba candáta, kilo vyjde na dva tisíce korun,“ vysvětluje Svatek.
Z jeho vlastních nápadů se do finálního menu o třech chodech dostaly bramborové krokety s liškami a škvarky s fazolemi.
Komisaři ale nehodnotí jen výslednou chuť, pečlivě sledují i postup kuchařů. Důležitá je čistota práce, profesionalita. Kreativního ducha musí kuchaři ukázat při studené tabuli. „Je to vlastně výtvarný počin, vše musí být originální, precizně vypracované,“ upřesňuje rodák z Mladé Vožice.
Soutěž v Singapuru trvá pět dní. Ty jsou pro týmy maximálně náročné. Jsou na nohou i osmačtyřicet hodin.
Kuchařská soutěž má stejná pravidla jako většina sportovních klání. „Máme svého kapitána i manažera,“ vysvětluje Svatek.
Být nejlepší vyžaduje tvrdý trénink. Celý tým, který pracuje pod záštitou Asociace kuchařů a cukrářů České republiky, se schází jedenkrát do měsíce, a to hlavně v Praze. Většina kuchařů totiž předvádí své umění právě tam. Martin Svatek z táborské restaurace hotelu Dvořák je společně s kolegou z Brna čestnou výjimkou.
Vyhrává česká klasika: kachna, knedlík a zelí
A Svatkův osobní vkus? „Vařím moderní českou kuchyni. Třeba hovězí krk, kaše s kroupami, k tomu zelenina,“ osvětluje své představy. Sám má přitom nejradši kachnu s knedlíkem a se zelím, a to podle babiččina speciálního receptu, kde nechybí třeba višňová marmeláda nebo dokonce perník.
Jeho snem je dostat se se svou kuchyní do hodnocení prestižního francouzského průvodce Michelin.
„Kuchaře musí řemeslo bavit, aby byl dobrý. Je to jako ve fotbale, když hra nebude fotbalistu brát, taky nedá gól,“ odpovídá Svatek svou oblíbenou sportovní terminologií na otázku, co nesmí chybět dobrému kuchaři.
„Jsme tady proto, abychom naučili lidi vnímat rozdíl mezi dobrým a špatným. Česká kuchyně totiž není jen smažený sýr nebo rozklepaný kuřecí steak,“ dodává.
Popularitu poctivého kuchařského řemesla podle něj zvedly také televizní pořady. Jak by osobně rozsoudil diváckou polemiku posledních měsíců - Pohlreich nebo Babica? „Proti panu Babicovi nic nemám, ale není to kuchař. Neučí lidi vařit, ale plácat. Je to jen zboží na prodej. A ještě špatné,“ má ihned jasno Martin Svatek.
