Před pětašedesáti lety vyjeli cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund na svou první výpravu. Zamířili do Afriky a Latinské Ameriky. Na cestách byli tři roky a jejich rozhlasové i novinové reportáže oslovily hned na začátku tisíce lidí. Ze spojení H+Z se stala značka.
V roce 1947 byl obrovský hlad po cestopisech. Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund při své práci samozřejmě neměli k dispozici dnešní techniku. Přesto cestovatelské reportáže poctivě a pravidelně posílali domů. Na řadu brzy přišla i první kniha. „První knihu o Africe jsme psali v Argentině. Chtěl jsem dostat zážitky z Afriky na papír dřív, než vyrazíme na cestu po Jižní Americe.
Měli jsme klapky na očích jako koně a psali a psali. Afriku jsme si rozdělili podle oblastí a každý psal část. Texty jsme si pak navzájem četli a někdy jsme se i hádali o použité věty nebo výrazy. Každý z nás měl stejný psací stroj, na jednu stránku se vešlo čtyřiatřicet řádek,“ vzpomíná třiadevadesátiletý Miroslav Zikmund.
Cestopisy Hanzelky a Zikmunda vycházely ve statisícových nákladech a jejich knih se v celkovém součtu prodalo přes šest a půl milionu výtisků. Legendární značka H+Z se nyní opět vrátila do knihkupectví. Dva díly výboru z jejich cest vyšly pod názvem Legenda H+Z Cesta první a Cesta druhá. Dva roky na nich s Miroslavem Zikmundem editorsky spolupracoval dokumentarista, spisovatel a cestovatel Miroslav Náplava.
„Chtěli jsme cestovatele Hanzelku a Zikmunda obrazně řečeno posunout do jednadvacátého století,“ vysvětluje Náplava. Nové publikace jsou výběrem ze dvanácti knih.
Přetisk dokumentů
Součástí obou vydání je obálka s přetiskem originálních dokumentů, jako je například průvodka o zapůjčení auta Tatrou Kopřivnice, s níž se oba zavazují ujet minimálně patnáct tisíc kilometrů, kopie cestovního dokladu, který má formát A4 a obsahuje 273 úředních razítek. V reedici cestopisů se také objevují dosud nezveřejněné fotografi e, na kterých jsou zachyceni oba cestovatelé. Například fotka z Núbijské pouště, kde šlo sice o život, ale právě tady vznikl snímek, na kterém Zikmund jakoby plave v písku.
„Mezi bonusy jsme zařadili i osmistránkové podání na ministerstvo průmyslu z července 1946, ve kterém Hanzelka a Zikmund podrobně popisují svůj cestovatelský záměr. Tento dokument může i dnes sloužit jako bible každého cestovatele. Je úžasné, jak byli oba na cestu připraveni,“ uvedl Náplava.
Cestopisy Hanzelky a Zikmunda byly už ve své době reportážně téměř dokonalé. „Jsou tam kapitoly, které se dají vyndat, dát k nim dnešní datum a trochu je změnit jazykově, a nikdo nepozná, že to vzniklo před půl stoletím,“ dodává Náplava. Zikmund do reedice doplnil i kapitoly, které v původní knize nebyly. Například o výstupu na Kilimandžáro. V původní knize je popsaný výstup s Jiřím Hanzelkou. Ale ve skutečnosti tam byl i český cestovatel Stanislav Škulina. Ten ale z republiky emigroval. Takže se pak v knize nemohl objevit.
Lidé jejich příběhy hltali
Za času mladých inženýrů Hanzelky a Zikmunda byly cestopisy o afrických pygmejích nebo jihoamerických lovcích lebek naprostou bombou pro čtenáře. Lidé jejich příběhy hltali s ušima přilepenýma k rozhlasovým přijímačům a každá nově vydaná kniha rychle zmizela z pultů.
„V dnešní době to už nestačí. V televizi si můžeme pustit tolik úžasných filmů o přírodě, o zemi. Kolem nás je tolik lehce dosažitelných informací,“ dodává Náplava, který se svým kolegou Petrem Horkým napsal pět knih ze svých cest, sám vydal knihu o mořeplavci Eduardu Ingrišovi a je autorem desítek cestopisných reportáží a dokumentů.
Natáčel s Thorem Heyerdahlem či Arthurem C. Clarkem. „V prvních letech to bylo, jako když veverka přeskakuje ze stromu na strom. Tak já jsem přeskakoval ze země do země. A děsně mě bavilo, že jsem měl třeba jeden doma na přebalení kufru. Teď už je to jiné. Chci za sebou vidět výsledek. Pokud nás osloví téma, a to mluvím i za kolegu Petra Horkého, tak se mu věnujeme intenzivně. Nejenom, že se na cestu pořádně připravíme, ale taky se několikrát do té destinace vracíme,“ říká Náplava.
Když se například vydal na expedici Tajné vraky na Maledivách, dostal se na zakázané ostrovy, kam jel sedmkrát za šest let. Na Kubu, o které vyšla kniha Cuba libre, jezdili pět let, každý rok, aby mohli porovnávat, sbírat informace. Stejné to bylo i se zatím poslední zemí, o které letos vydali knihu Albánie - kráska se špatnou pověstí. Jezdil tam šest let. Miroslav Náplava navštívil Albánii před napsáním knihy asi osmkrát.
„Když jedu někam poprvé, tak jsem ze všeho vykulený. Až při třetí nebo čtvrté cestě se člověk oprostí od toho placeba. Informace z dlouhodobých projektů jsou pak podle mě relevantnější,“ doplňuje Náplava.
Opravdu špatná země?
Na první albánskou cestu se vydal v roce 2006. Chtěl se přesvědčit, jestli je Albánie opravdu tak špatná země, jak se o ní povídá. To znamená mafie, drogy, obchod se ženami. „Řada věcí, které jsou nám zprostředkované, se liší od reality. Albánii máme doslova za humny,“ podotýká Náplava. Historie Hanzelky a Zikmunda sahá téměř sedmdesát let zpět. Na svou první cestu se Hanzelka a Zikmund připravovali několik let. Překreslovali si mapy, učili se historii, zajímali se o ekonomiku i podnebí. Učili se jazyky. Hanzelka ovládal němčinu a francouzštinu. Zikmund se domluvil anglicky.
Oba si přibrali ruštinu a pár exotických jazyků. Hanzelka se rozhodl pro svahilštinu, Zikmund měl arabštinou a zvládl ještě základy italštiny a holandštiny.
V dubnu 1947 vyrazili mladí inženýři Hanzelka a Zikmund od pražského sídla Autoklubu do Marseille a dál lodí do Afriky. Další cesta vedla přes Káhiru, Asuán a Núbijskou poušť, kde jim šlo o život kvůli nedostatku vody a hlavně pohonných hmot. Na začátku roku 1948 zdolali šest tisíc metrů vysoké Kilimandžáro, dostali se k Viktoriiným vodopádům a pak až do Kapského Města.
Za více než tříletou cestu urazili přes sto tisíc kilometrů. Spali na vrcholku Cheopsovy pyramidy. Byli u zrození sopky. Přestože v roce 1948 dostali cestovatelé příkaz, aby se vrátili domů, pokračovali v cestě. Přeplavili se do Argentiny, jeli kolem Amazonky k lovcům lebek, dále do Panamy, Kostariky a Guatemaly. Druhou cestu, tentokrát do Asie, zahájili v roce 1959. Ve dvou nákladních Tatrách 805 projeli východní Evropu, Asii a tichomořské ostrovy. Do Československa se vrátili v roce 1964.
