Opava přišla na to, že mezi nimi chodí cestoval a sběratel, který by mohl mít podobný význam jako slavný Emil Holub.
Třiašedesátiletý Jiří Blata si dlouho nechával vzácené úlovky z cest po celém světě, ale hlavě Afriky, pro sebe. Cestoval, obchodoval.
Současná výstava v Obecním domě a v Arboretu vzbudila senzaci a naději na vznik unikátního afrického muzea. Slezské zemské muzeum v Opavě už s cestovatelem začalo jednat o založení expozice.
Jediná větší samostatná africká sbírka v republice je v současné době pouze v Náprstkově muzeu v Praze.
Blata má svou vizi muzea: „Chtěl bych udělat něco, kde by lidé strávili půl dne a když by odešli, řekli by si: tak to je Afrika,” říká cestovatel.
V gazíku za pět stovek
Cestovatel nabral směr, který ho pak pořád táhl do Afriky, v roce 1982, když jako tehdejší ředitel okresní turistické stanice vyrazil s opavskými přáteli na výpravu do Afriky. Byla z toho největší soudobá opavská expedice na tento kontinent.
V rumunském gazíku za pět set korun, který měl najeto 580 tisíc kilometrů, společně přejeli Saharu až do Kamerunu. Stovky oprav na ojetém autě nijak nepoznamenaly kouzelný dojem, kterým si ho Afrika získala.
Od té doby podnikl do Afriky desítky výprav, pronikl k mnoha kmenům a sbíral jejich umění, které rychle a nenávratně mizí.
Fetiše, masky, šperky
Blata nasbíral více než tisíc unikátních sošek, masek, fetišů, ozdob, náčelnických křesel, které mají podle odborníků obrovskou hodnotu.
„Opava by udělala hroznou chybu, kdyby sbírku pustila. Taková sbírka jakou ta Blatova totiž ve střední Evropě není,” říká Jaromír Pavlíček, vedoucí katedry společenských věd na pedagogické fakultě Ostravské univerzity.
Pavlíček je přesvědčený, že by se Opava stala místem, jakým bylo kdysi muzeum nejznámějšího českého cestovatele po Africe Emila Holuba. To však podle něho nemělo a nemá tak bohaté zázemí jako má nyní Opava.
Obdivně hovoří i ředitel Slezského zemského muzea v Opavě Antonín Šimíček.
„Blatova bírka afrického umění a etnografického materiálu je mimořádně významná a unikátní. Nabídli jsme mu několik alternativ a doufáme, že vznikne dlouhodobá expozice,” potvrzuje ředitel Antonín Šimčík.
Magistrát také tuší, že africké sbírky jsou výjimečné a mohly by městu přinést prestiž.
„Kontinent jako Afrika je velmi rozmanitý a přitahuje zájem lidí. Myslím si, že by bylo velmi vhodné, kdybychom při přípravě muzea uvažovali o propojení se známou opavskou rodačkou Joy Adamsonovou,” uvádí tajemník opavského magistrátu a přední znalec opavské historie Tomáš Elis.
Mecenáši se hlásí
Nápad vybudovat muzeum rozvíjí opavský historik a muzeolog Jaromír Olšovský. Upozorňuje, že slezských osobností spjatých s Afrikou je více, například světově významný etnograf a misionář Pavel Jáchym Šebesta, který se narodil nedaleko Opavy. Ten pobýval také u Pygmejů, kam plánuje nejbližší výpravu právě Blata.
„Muzeum by mělo být dobře odborně zabezpečené. Například nějakým afrikanistou z Náprstkova muzea,” říká Olšovský.
Opava kdysi měla malou sbírku exotického umění. O tu ale přišla při komunistické centralizaci v padesátých a šedesátých let. Sbírka skončila v Náprostkově muzeu v Praze. Zájem o Blatovu sbírku je tak velký, že se hlásí i bohatí lidé, kteří by mohli pomoci penězi. Jednali s ním někteří majitelé blízkých zámečků a také jeden z nejúspěšnějších podnikatelů na Opavsku - předseda představenstva Brano Group a český Podnikatel roku Pavel Juříček. Je nadšený a o Blatovi řekl, že by jednou mohl být dalším Emilem Holubem.
„Jen nemůžu být jediný, kdo vznik muzea zaplatí, protože to nebude levné. A město Opava by mělo najít nějaký vhodný prostor,” říká podnikatel. Dodává, že především záleží na představách sběratele.
Afrika pro všechny
Blatu těší zájem muzea i soukromníků. Nechce, aby sbírka skončila zaprášená někde v depozitáři. Chce, aby zajímala a bavila nejen odborníky, ale i laiky.
„Byl jsem se teď podívat v Louvru na tamní expozici, kde je jedna socha na pět metrů. To bude zajímat tři lidi ze sta. Tak bych to nechtěl. Chtěl bych, aby si tam každý něco našel,” říká Blata. Představuje si Afriku popisující přírodu, zvířata, lidi, zbraně, umění. Vše, co dá dohromady obraz, který návštěvníky vtáhne do kontinentu.
Zásady sběratele
Nejvíce návštěvníků jeho nynější výstavy v Obecním domě se podle Blaty zajímá o to, za jaké ceny africké skvosty získal.
Cestovatel se odpovědím výhýbá, opavské Sedmičce však něco prozradil.
„Lidem afrických kmenů nabízím v první řadě věci jako nože, tabák a další. Peníze dávám vždycky jako poslední. Peníze jsou nebezpečené, protože hrozí, že si za ně koupí alkohol, který je ničí,” vypráví.
Pro úspěch při výměně je podle něho důležitá důvěra a dobrá nabídka. Třeba s korálky a podobnými šperky, které kdysi sběratelé dobře vyměňovali, by už toho moc nezískal. Vysvětluje, že řada kmenů používá korálky a podobné ozdoby jako symbol příslušnosti. I když se jim evropské třpytky líbí, ke kmenovým je nepřiřadí. „Oblíbené jsou nože, vždycky nosím aspoň padesát nožů. Víceúčelové nože s nůžkami, pilečkami,” dodává Blata.
Aby získal, co chtěl, musel jednou sundat boty. „Nosím kvalitní pohorky, které se hodí do buše. Majitel cennosti se upnul na moje boty a řekl, že jedině za ně, všechno ostatní odmítal. Tak jsem skončil v afrických botách z pneumatiky převázanými šňůrkama. Za dva dny jsem se pak dostal do afrického městečka, kde jsem si koupil tenisky,” směje se cestovatel.
Někdy mu umělecké předměty zachránily majetek. Vzpomíná, jak si kdysi dával v malém městečku coca-colu. Jeden mladý Afričan se mu pokusil ukrást kloubouk, který odložil stranou. Na zloděje ho upozornily zděšené výkřiky a úprk kolemjdoucích, kteří si zakrývali rukama oči. Pod kloboukem totiž měl schovanou rituální sošku, jejíž lesklé oči měly velkou šamanskou sílu a všichni se jí báli.
Samopaly a globalizace
Více než obchod ho zajímají zanikající původní civilizace. Hodně fotografuje a sleduje proměny lidí a míst. „Zajímají mne především lidé nezasažení západní civilizací. Mají úžasný etnografický potenciál,” říká Blata nadšeně. Někdy zamíří do liduprázdných míst, pozoruje zvířata, krajinu, poznává pralesy, pouště, savany. Mezi největší nebezpečí, které ohrožuje původní kmeny řadí globalizaci, alkohol, samopaly. „Neštěstí je, že dnes mají všichni chlapi v kmenu samopaly. Jsou rozšířené jak u nás mobilní telefon,” popisuje muž. Zbraně sbírají domorodci buď po padlých vojácích nebo je vymění za krávy. „Divoch nepotřebuje kalhoty, ale bez samopalu se neobejde. Kmeny válčí o pastviny, kradou si krávy, ženy. Dříve jim stačil luk a šípy,” říká smutně Blata. Cestovatel doufá, že i kdyby se mu na cestách přihodilo něco zlého, jeho sbírka už nezanikne. Stará se o to i jeho mladší syn, kterého Afrika také chytla.
