Je to dobrodruh, který se bez cestování prostě neobejde. Olomoučan Michal Vičar překonal spolu s kamarádem Martinem Beťkem za osm měsíců čtyři kontinenty ve čtyřicet let staré Škodě 1000 MB. S Julčou, jak auto pojmenovali, ujeli téměř 36 700 kilometrů a navštívili dvaadvacet zemí. Vičar teď o ojedinělé cestě píše knížku. A chystá se na další výpravu.
Tentokrát však už ne na čtyřech kolech, ale na čtyřech nohách. V červenci se totiž chystá vlakem transsibiřskou magistrálou do Mongolska, po kterém chce cestovat na koni. „Je možné si ho tam koupit nebo půjčit. Jezdit na něm neumím, ale budou to malí koníci, snad to zvládnu,“ věří Vičar.
Změna dopravního prostředku přitom podle něj rozhodně neznamená nespokojenost s Jůlinkou. Staré auto se na cestě kolem světa drželo po celou dobu statečně a přestálo i několik nehod. Po návratu se dobrodruzi rozhodli bleděmodré embéčko prodat v internetové dražbě a zájemce ze Spojených států za něj nabídl dokonce přes sto tisíc korun. „Vítěz dražby se ale nakonec nepřihlásil a z prodeje sešlo. Auto tak máme pořád,“ říká Vičar. Další dlouhou cestu by však už nejspíš nevydrželo.
Stopem po Evropě
Cestování je Vičarovým koníčkem už od šestnácti let. Stopem projel téměř celou Evropu. „Hodně se mi líbilo v Srbsku, kde jsem byl několikrát,“ vzpomíná student psychologie. Stopovat se podle něj dá v každé zemi. „Je to nejlevnější, ale i velmi rychlý způsob dopravy. Nejdéle jsem čekal asi čtyři hodiny v Černé Hoře. Většinou ovšem někdo do půl hodiny zastaví,“ tvrdí čtyřiadvacetiletý mladík.
Na svých cestách zažil i dobrodružné chvíle. Mezi ty méně příjemné patří zážitek z východního Turecka, kdy partu lidí včetně Vičara svezli tři Kurdové. Neuměli však anglicky, a tak přes mobil překládala jejich neteř. „Kamarád se zeptal, jestli něco neví o straně kurdských separatistů. Jeden z nich řekl, že je členem. Pak zastavil a oznámil nám, že tuhle informaci už nikomu neřekneme. Mysleli jsme, že nás zastřelí. Ale naštěstí se ukázalo, že šlo o nedorozumění,“ líčí Vičar.
Často na svých výpravách budí zájem ostatních. Pozornosti neušel ani na severu Švédska, kde za polárním kruhem na běžkách prošel 130 kilometrů dlouhou Královskou stezku. „Všichni měli sáně, jen my jsme za sebou táhli naše červené boby. Okamžitě si nás fotili,“ vypráví s úsměvem mladík, který má sen podívat se jednou do Austrálie.
