Chci pomáhat táborské atletice | E15.cz

Chci pomáhat táborské atletice

Jan Suchan

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Tomáš Slavata závodí v terénním triatlonu, běhu, biathle, atletice a na horských kolech. K tomu trénuje atletickou mládež v Táboře.

Před několika týdny skončil Tomáš Slavata na mistrovství světa v terénním triatlonu na Havaji, kde závodilo více než pět set závodníků, na 181. místě. Ve své kategorii od pětadvaceti do devětadvaceti let se umístil na třinácté příčce. Pro příští rok má vyšší ambice.

Jak jste spokojený se svým vystoupením na mistrovství světa na Havaji?

Určitě spokojený nejsem, protože jsem toho předtím nikdy tolik nenatrénoval. Na druhou stranu mě omezovaly zdravotní komplikace. V srpnu jsem musel jít na operaci klíční kosti, kterou jsem měl na čtyřikrát zlomenou. Už desátý den po zákroku jsem ale vyjel na kvalifikaci na Havaj. Pak jsem se měsíc a půl jen připravoval na samotný závod. Kvůli té klíční kosti jsem ale bohužel nemohl plavat, měl jsem v podvědomí pořád strach. Věřil jsem si tak do padesátého místa. Ta tvrdá zkušenost mi ale dodala další motivaci. S umístěním se vnitřně nespokojím. Příští rok chci zajet do padesátého místa. I když první stovka je strašně nabitá.

Jaký byl váš největší zážitek?

Ten hic tam. Vlhkost a vedro po celý den a po celou noc bylo neskutečné. Teplota skoro nikdy nespadla pod třicet stupňů. Prostředí je tam ale nádherné a lidi jsou strašně otevření, v pohodě, free.

V současnosti působíte jako atletický trenér mládeže v klubu Atletika Tábor. Jak jste se jako člověk z Prahy k tomuto angažmá dostal?

Asi před rokem mě oslovil Tomáš Purman, který tu trénoval mládež, jestli bych mu nepomohl se soustředěním, protože mu vypadl jeden z trenérů. O mně věděl, že se o mládež starám v Dukle Praha. Na tom kempu v Itálii jsem se seznámil i s trenérem Davidem Borem. Oběma se jim líbil projekt pro Duklu, na kterém jsem pracoval. Proto mi pak nabídli spolupráci a já ji přijal. V Dukle jsem totiž nedostal prostor realizovat svou vizi, narazil jsem na zkostnatělou strukturu, na lidi, kteří tam jsou dvacet, třicet let a nemají rádi kreativní myšlení a nové způsoby. V Táboře mi tu možnost dali, a proto jsme si plácli.

O co ve zmíněném projektu šlo?

O seriál závodů pro děti z dětských domovů, podporu sociálně znevýhodněným dětem, jejichž rodiny si nemohou dovolit posílat je do oddílů, o individuálnější přístup k závodníkům z mládežnických kategorií. Tréninky by měly být pestřejší a nejen atletické. Pro děti by to měla být hlavně zábava, takže se mohou u sportu udržet i přes to, že jsou v pubertě.
Jaké máte s táborskou atletikou plány?
Chci navázat na zdejší dobře fungující systém a přinést mu větší pestrost a atraktivnost. Věřím, že táborskému klubu mohu pomoci i svým příběhem a mediální podporou, kterou mám. Snad přilákám víc rodičů a dětí, aby měli chuť přijít a trénovat v Atletice Tábor.

Trenérská práce vás tedy uspokojuje více než vaše vlastní závodění?

No jasně! Můžu mládeži předávat své zkušenosti. Také si ale říkám, že čím úspěšnější budu, tím lepším příkladem pro děti můžu být. A když se na velkých závodech dobře umístím, tak získám i sponzorské peníze, které tak trochu zneužívám na ty aktivity pro mládež.

Kdo jsou podle vás největší naděje táborské atletiky?

Těch je strašně moc. Například dorostenky, které jsou mistryněmi republik. Jen se obávám, že oddíl v budoucnu nebude schopný ty holky finančně podpořit natolik, aby se tomu mohly věnovat profesionálně. To by byla škoda.

Tomáš Slavata

Narodil se 16. června 1980 v Praze. Největších úspěchů dosáhl v běhu do vrchu, ve kterém v roce 1999 vybojoval 5. místo na juniorském mistrovství světa. Trénuje táborské atletické naděje a stará se o své dva synovce, které má v pěstounské péči. Je držitelem Čestného diplomu Českého klubu fair play.

Autor: Jan Suchan

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video