Chystáte se do Vysokých Tater? Takhle jsme je přešli s dětmi | E15.cz

Chystáte se do Vysokých Tater? Takhle jsme je přešli s dětmi

Jan Hocek

Skalnaté štíty, velké množství ledovcových horských jezer a odvážně vedené turistické trasy lákají do Vysokých Tater návštěvníky z celého světa. Hlavní tepnu turistů tvoří proslulá tatranská magistrála, od které odbočují do nitra hor další vysokohorské chodníky.

Variant přechodu pohoří se nabízí bezpočet, záleží na chuti, zdatnosti a na časových možnostech. V Tatrách se lze ubytovat v pohodlných horských chatách, navíc hory jsou to poměrně malé a kompaktní, takže je z nich možné v případě potřeby kdykoliv sestoupit zpět do civilizace. Když naše devítileté děti bezpečně zvládaly celodenní túry, rozhodli jsme se podniknout rodinný týdenní přechod Tater od chaty k chatě.

Měsíc před akcí jsem obvolal chataře a zamluvil noclehy, děti dostaly k narozeninám pěkné batůžky a v polovině června jsme tak mohli vyrazit směr Slovensko.

Náš plán byl postupovat podél hřebene Tater od východu k západu , jako první nocleh jsme zvolili Chatu pri Zelenom plese neboli postaru „Brnčálku“. Vyrážíme s napěchovanými batohy z Tatranské Lomnice, odkud vede značená trasa, na chatu to máme podle ukazatele necelé čtyři hodiny. Dětem jsme do batůžků dali pár lehkých věcí a v postranních kapsách se zabydleli jejich nejoblíbenější plyšáci.

My dospělí to máme o dost těžší, přesto ale naše rodinné tempo stíhá časové údaje na ukazatelích, a to včetně sběru lesních plodů a několika občerstvovacích zastávek. Krátce po poledni dorážíme na Chatu pri Zelenom plese, která leží přímo u jezera, pod mohutnými štíty tatranských hor. Ubytováváme se ve čtyřlůžkovém pokoji s palandami a vydáváme se na průzkum okolí. Postupně v následujících dnech navštěvujeme Kopské sedlo v sousedních Belianských Tatrách, šplháme k Červenému plesu pod Jahňačí štít, pozorujeme zblízka kamzíky, seznamujeme se s chlupatým psem Brunem a hrajeme si na písečné pláži u jezera.

Čtvrtý den nás čeká další přesun natěžko do nové chaty. Jako obvykle snídáme z velkorysého horalského švédského stolu a v osm již v plné polní vyrážíme k našemu dalšímu cíli, kterým je Zamkovského chata. Trasa vede po červeně značené magistrále strmým kopcem do sedla pod vrcholem Velká Svišťovka. Hravě překonáváme první úsek jištěný řetězy a postupně nabíráme výšku. Můžeme se kochat pohledy na Zelené pleso a podkovu vrcholů, které jej obklopují. Naše chata najednou vypadá jako malinká stavebnice lega. Z Huncovské doliny k nám doléhá hvízdání svišťů, tato milá zvířátka jsou ale plachá, takže se nám je nepodaří zahlédnout.

To kamzíci na nás zvědavě koukají ze skalky nad cestou a ochotně pózují při fotografování. Teď na konci jara je na cestě ještě klid, a asi proto se nás zvířata tolik nebojí. Odpoledne přicházíme na Zamkovského chatu, která nabízí celoročně ubytování a stravu a nachází se na lesní mýtině pod stěnou Lomnického štítu. Je to naše oblíbené místo, již jsme tu s dětmi několikrát nocovali, takže se těšíme do pokojíčku s balkonem a vyhlídkou na Slavkovský štít.

Následujícího rána míříme na Zbojnickou chatu. Kvůli nejistému počasí jsme „odpískali“ průchod přes Téryho chatu a Priečne sedlo, volíme raději snazší a bezpečnější variantu a sestupujeme kolem Obrovského vodopádu na rozcestí Nad Rainerovou chatou.

Po krátké siestě u vodopádů Studeného potoka vyrážíme do Velké Studené doliny. V půlce června jsou tatranské chodníky prosté turistů, takže si užíváme klidu a pohody. U Vareškového plesa obdivujeme záplavu jarních květin na šťavnatě zelených horských loukách. Fotíme fialové dřípatky karpatské, růžové silenky, žluté kamzičníky i modré zvonky. Jsme v alpínském pásmu, kde jaro teprve přichází a na svazích nad jezerem se ještě bělají ostrůvky posledního sněhu. Zbojnická chata leží ve výšce 1960 metrů a je tak nejvýše položenou chatou našeho výletu. Výše v Tatrách najdeme už jenom Téryho chatu a Chatu pod Rysmi. Zásoby sem vynášejí nosiči z Hrebienku a kvůli tomu jsou ceny vyšší a porce menší než dole v údolí.

To vše ale vyvažuje neopakovatelná scenerie štítů a horských jezer. Na  závěr jsme si nechali nejnáročnější túru, chceme přejít dvě horská sedla a dojít na horský hotel Sliezsky dom. Nejprve stoupáme dolinou, pak se kamenitý chodník stáčí k hřebenu a postupně nabývá na strmosti. Poslední pasáž vede po zasněžených skalách a vzápětí stojíme v úzké skalní štěrbině sedla Prielom, v nejvyšším bodě našeho putování. Sestup po ocelových kramlích také nepostrádá na dobrodružnosti a odměnou jsou nám pohledy na Zamrznuté pleso, které ještě nyní v červnu pokrývá vrstva sněhu a ledu.

Nakrátko se dostáváme na severní stranu Vysokých Tater, vzápětí ale znovu stoupáme do sedla Poľský hrebeň, jehož zdolání je oproti předchozímu Prielomu hračka. Protože hřebeny mezitím zahalily mraky a začíná pršet, vynecháváme bonusovou vyhlídku v podobě výstupu na nádherný rozhledový vrchol Východnou Vysokou a sestupujeme Velickou dolinou k Sliezskému domu. Původně jsme zvažovali pokračovat jeden další den po magistrále na Popradské pleso, špatné počasí nás ale dál už nepustilo. Končíme tedy u Velického plesa pod vrcholem Gerlachu a užíváme si komfortu horského hotelu se saunou a vířivkou.

Autor: Jan Hocek
 

Podpořte E15 v anketě Křišťálová lupa

Deník E15 byl nominován v anketě Křišťálová Lupa 2020 o nejlepší zpravodajský web v Česku. Podpořte nás svým hlasem - ZDE.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!