Císařská garda verbuje na Olomoucku

Dostat se do gardy císaře Napoleona I. nebylo snadné. Vojáci museli mít za sebou deset let služby, dvě tažení, měřit nejméně 178 centimetrů a mít alespoň pětadvacet let. A výstroj stála celé jmění. To platilo před více než dvěma stovkami let. Dnes je to jiné. Stačí jen mít nadšení pro vojenskou historii. Císařská garda ze Slavkova, četa francouzských pěších granátníků v uniformách z let 1804 až 1805, míří na Olomoucko a do svých řad verbuje nové členy.

„Takzvanou napoleonikou se zabývá víc skupin, my konkrétně gardovou pěchotou. Jsme první gardový pluk, což bývala taková osobní ochranka císaře. Ta když šla do boje, tak s tím, že buď zvítězí, nebo padne,“ říká Pavel Grenar z Penčic u Přerova, který je styčným důstojníkem pro vznikající pobočku klubu v kraji.

Císařská garda vznikla v roce 1997 ve Slavkově u Brna a zaměřuje se na rekonstrukce bitev od roku 1789 do roku 1815. Četa čítá zhruba čtyřicet mužů a čtyři ženy. Tři jsou markytánky a jedna hraje na píšťalu. Nejmladší „gardista“ má šestnáct let, nejstarší sedmdesát.

Doktoři i právníci v poli

Střelba z pušek a děl, mumraj vojáků i jezdců na koních a do toho řev povelů ve francouzštině prožívají novodobí gardisti na bitevním poli u Slavkova, ve Znojmě, v Lipsku, v Jeně, u Waterloo a na dalších místech při rekonstrukci historických bitev.

„Je to vždy neskutečný chaos a spousta adrenalinu. Tak nějak bojovali císařští vojáci, jen s tím rozdílem, že jim šlo o život,“ popisuje Grenar, kterého do klubu přivedla stejně jako ostatní vášeň pro uniformy, zbraně a historii. „Pro mě je to hlavně perfektní odreagování. Jsou mezi námi manažeři, doktoři i právníci, kteří si touto chlapskou zábavou čistí hlavu,“ uvedl Grenar, který se živí jako technik u archeologů.

Není to jen hra na vojáky, ale také pronikání do tajů života napoleonských vojáků zkoumáním tehdejších dokumentů, detailních rozkazů a hlášení, ale také objasňováním tehdejších rozhodnutí generálů. Hlavně ale jde o rekonstrukce bitev. A na ty se musejí vojska přesunout, mnohdy do zahraničí. Ale není to až tak náročné na peníze. „Většina pořadatelů přispívá na cestu, zajišťuje ubytování na slámě nebo místo k táboření a také stravování. Buď dostaneme teplé jídlo, nebo povolí ohně, dají nám suroviny a my předvádíme táborový život a vaříme dobová jídla,“ říká Grenar.

Pohled na granátníka v plné zbroji a na ceny za zbraně a uniformu může někoho odradit. Výstroj a výzbroj totiž přijde na zhruba padesát tisíc korun. Naštěstí si nový voják může výbavu pořídit postupně, zbytek mu kamarádi ze začátku půjčí. „Zájemci o členství se více dozvědí na www.gardeausterlitz.cz,“ dodává Grenar.