Cítím hořkost, tvrdí Šilhart po odvolání

Jeho jméno bylo s jihlavským basketbalem spojováno deset let. S A týmem zažil pády i úspěchy, jako například letošní účast v semifinále druhé ligy. V příští sezoně už se ale Petr Šilhart na lavičce BK Jihlava v roli hlavního kouče neobjeví. „Vedení klubu mi po sezoně oznámilo, že u chlapů končím. Náznaky jsem ale měl už v průběhu sezony,“ tvrdí trenér.

Takže to pro vás zase až takové překvapení nebylo?

V tomhle směru ne, ale jinak ano. Přišlo to z ničeho nic, nikdo mi předtím nic nevyčítal. Prostě mi najednou oznámili, že končím.

A důvod?

Nekoncepčnost.

Vy s tím ale zcela evidentně nesouhlasíte.

Samozřejmě, že ne. Jak říkám, až doteď nikdo nepřišel a neřekl, že jsou s něčím nespokojeni. Jednoduše myslím, že si na místo trenéra u áčka začal dělat ambice někdo jiný a já musel z cesty.

Jaký vám vedení klubu vytyčilo na začátku letošní sezony cíl?

Záchranu, protože jsme ve druhé lize působili jako nováček. A to se povedlo. Dokonce jsme se dostali až do play-off a byli krok od postupu do finále. Takže cíl jsme rozhodně splnili.

A kolik hráčů jste během soutěžního ročníku protočil?

Zhruba nějakých osmnáct, takže si určitě nemyslím, že bych nedával prostor mladým klukům.

Co ve vás nyní po odvolání převládá za pocity?

Hořkost. Beru to hodně osobně, protože byla spousta jiných příležitostí, kdy mě mohli odvolat. Ale ne poté, co jsem splnil cíl. Prožili jsme dobu, kdy se nám vůbec nedařilo, a nikdo nic neřekl. Nepřišli za mnou: Hele Šilharte, pojď, zapojíme tě víc do tréninku šestnáctky, osmnáctky a tobě dáme k chlapům asistenta, aby ti pomohl a něco se naučil.

V jihlavském basketbalu končíte úplně? Nedostal jste třeba jinou nabídku?

Ale jo, dostal. Navrhli mi, abych začal pracovat na náboru děvčat a vytvořil z nich tým. Jenže podle mě je ta nabídka jen tak, aby se neřeklo, že se nesnažili.

Jak to myslíte?

To je jednoduché. Teď máme květen, což znamená, že školy pomalu končí. A tudíž není čas dávat najednou narychlo dohromady nějaký nábor, něco organizovat.

Dovedete si představit, že po těch letech nebudete mít s jihlavským basketbalem nic společného?

Jsou věci, které jsem si raději nikdy nepředstavoval, a tohle byla jedna z nich. Uvidím, budu se snažit v něm nějak angažovat, ale teď ještě nevím, jak konkrétně.

Zajdete někdy na zápasy druholigového A týmu?

Určitě. Já se všemi hráči vycházím velmi dobře a budu jim přát jenom úspěch. S nikým jsem neměl problém, vždycky jsme se navzájem respektovali. A klidně jsem s nimi zašel i na pivo.

A do jiného města byste trénovat nešel?

To je trochu složitější. Nikdy jsem neměl ambice živit se trénováním. Mám v Jihlavě svoji rodinu, práci, a odejít, to by znamenalo buď vzít manželku a syna s sebou, nebo jít bez nich. Manželka má tady svoji práci, to bych nemohl udělat.

Takže tahle varianta padá?

Nevím. Ve chvíli, kdy jsem cítil, že mi asi neprodlouží smlouvu, tak jsem rozhodil sítě jinde a ozval se mi třeba pan Mikel ze Zlína. Řekl mu o mně Tomáš Pětivlas, který v Jihlavě hrával, ve Zlíně trénoval a nyní působí ve Svitavách. Jak už jsem řekl, je to složité. Prostě uvidím, co bude dál.