Sklo s otiskem bukových lesů. Sklárna Květná se s novými majiteli vydává cestou vlastního designu

Začalo to vázou. Podnikatel a fotbalový funkcionář Dušan Svoboda zrovna přestavoval mlýn, který kdysi vlastnili jeho prarodiče. Po revoluci ho získali zpátky v restitucích ve zbídačeném stavu a Svoboda, který tam jezdil celé dětství, se rozhodl budovu obnovit. Tak vznikl Mlýn Hrušky, prostor v jihomoravských Hruškách s restaurací, vinárnou, kavárnou i se sálem, kde se dnes konají třeba svatby. Když už byla rekonstrukce skoro hotová, rozhlédl se její architekt Petr Pelčák kolem dokola a prohlásil: „Chtělo by to nějakou vázu!“

Tajemství sklárny v Karpatech

Hledání vhodného skla dovedlo Svobodu s Pelčákem do moravské sklárny Květná 1794 ležící asi hodinu cesty od Hrušek. Nakonec nezůstalo jen u skla pro mlýn. Když se Svoboda přede dvěma lety dozvěděl, že sklárna s historií sahající do konce 18. století má zavřít, zavolal svému kamarádovi Josefu Anovčínovi a spolu podnik koupili. Tím začali psát novou kapitolu Květné. „Je to něco unikátního a byla by sakra škoda to nechat padnout. Pragmaticky to moc smysl nedávalo. Bylo to spíš emocionální rozhodnutí,“ říká k tomu dnes Svoboda.

Sklárna na úpatí Bílých Karpat dokáže učarovat. Obklopují ji hluboké bukové lesy a právě ty rozhodly o tom, že tady Alois I. z Lichtenštejna v roce 1794 manufakturu založil. Ideální prostředí pro výrobu skla činí z místa také dostupnost vody a křemene. O dvě století později okolní lesy už jen dokreslují atmosféru, do níž se nejeden návštěvník zamiluje. Ostatně sklárna okouzlila i současné majitele. „Vlastně jsem si na začátku nemyslel, že můžeme sklárnu koupit, když jsem ale později viděl to místo, řemeslo a poznal její historii, rozhodli jsme se v rodině, že do toho půjdeme,“ vzpomíná Anovčín, který řídí rodinnou stavební firmu z Hodonína.

Kolekce Zvuk listů vznikla ve spolupráci s japonským architektem 

Hlavním problémem moravské sklárny bylo její zaměření. Specia­lizovala se v naprosté většině na nápojové sklo, které ale vyráběla pro jiné značky a ty tlačily cenu dolů. To spolu s narůstajícími náklady na energie v důsledku války na Ukrajině nakonec dovedlo původního majitele Lubora Cervu k úvahám, že podnik zavře. Noví majitelé naopak věří, že sklárna může v budoucnu prosperovat. Zvyšovat se má například podíl skla vyráběného pod vlastní značkou, dnes se tu fouká převážně pro konkurenci. Poměr produkce by se měl do budoucna otočit. Další velkou výhodou je produkce barevného skla.

Ze skleničkové fabriky se teď postupně stává sklárna, která přináší nové, neokoukané designy, jež se směle vyrovnají produkci konkurenčních matadorů. To je výsledek práce dvojice hlavních designérů, která za necelé dva roky přivedla na svět několik kolekcí. Některé se světovým přesahem.

Třeba ta poslední, již Květná představila, vznikla ve spolupráci s japonským architektem Kengem Kumou. Kolekce se jmenuje Haoto, což japonsky znamená zvuk listů, a představena byla na letošním veletrhu Maison & Objet v Paříži. Jde o sedmidílný set minimalistických skleněných předmětů válcovitého tvaru, které spojuje otisk žilnatiny listu na dně každého kusu. „Pro tuto kolekci jsme vyvinuli techniku, se kterou sklárna dosud nepracovala“, říká art director sklárny Tomáš Kučera. „Práce s jednoduchými tvary je často pro skláře to nejsložitější. Není zde výjimkou, že čím vypadá produkt jednodušeji, tím složitější je jednoduchosti dosáhnout. Pro sklárnu byla obrovská výzva vytvořit tyto tvary pomocí ručního foukání,“ dodává.

Kučera absolvoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru jednoho z nejviditelnějších tvůrců Ronyho Plesla. Sklářské řemeslo ale pochytil Kučera v rodině, která pochází z další sklářské bašty, tentokrát ve Světlé nad Sázavou. Spolu s ním stojí za uměleckým směřováním Květné Klára Janypková. Ta je designérkou a také architektkou a s Kučerou už dříve spolupracovala na projektech pod značkou Monotropa, jejímž cílem je propojovat produktový a interiérový design. Květnou každopádně oba znali už dřív. Právě tady realizovali některé svoje projekty, sklárna prý měla vždy výbornou pověst a zajímavou tradici i přístup k řemeslu.

Sklo z Květné je extrémně tenké, ale pevné

S novými majiteli dvojici propojil známý designér Michal Froněk. „Od začátku to působilo jako přirozené spojení, oni chtěli značku posunout, my jsme viděli potenciál v tom, co Květná umí,“ dodává designérka s tím, že podobná nabídka nepřichází každý den. „I když jsme zpočátku nevěděli, co všechno to bude obnášet, cítili jsme, že jde o příležitost, která dává smysl. Květná je ikonické místo s historií, a když jsme si představili, že bychom do ní mohli vnést současný pohled, bylo rozhodnuto,“ vysvětluje. Spolu s Kučerou dnes mají na starosti produktový vývoj, vizuální identitu i komunikaci a marketing značky.

Dvojice se na začátku zaměřila na portfolio značky, jež se rozhodla pročistit a také sjednotit. Spolu se studiem Najbrt upravili vizuální identitu Květné 1794, značku oživili a dodali jí současný výraz. Pak přišly na řadu nové kolekce. První z nich byla Desidére.

V ní designéři vyzdvihli hlavní přednosti sklárny i to, co jí až dosud chybělo. Tím prvním je samotné sklo. V Květné 1794 umějí udělat opravdu tenoučké sklo, které může mít hned několik odstínů. Působí velice křehce, přesto je velmi pevné a pružné. Může za to titan přidaný do sklářského kmene. Druhým aspektem kolekce je fakt, že jde o vázy, jež se v produktovém portfoliu sklárny dosud nenacházely.

Jde tedy o kolekci váz ve třech velikostech, které jsou transparentní a kromě té čiré, křišťálové, jsou k dostání v dalších osmi barvách. Později k nim přibyly také pískované varianty. „Chtěli jsme vytvořit elegantní předměty, které budou sloužit jako decentní, ale zajímavý doplněk interiéru. Unikátní je právě jejich tenkostěnnost. Vyfouknout takový tvar s tenkým sklem je vlastně mnohem složitější než vyrobit silnostěnnou vázu a ne každý sklář něco takového zvládne,“ líčí designéři s tím, že vázy působí opravdu velmi křehce, jako by měly každou chvilku prasknout, ale ve skutečnosti toho vydrží hodně.

Sklárna vrací trend servírování kávy ve skle

Z tenkostěnného skla Květná vyrobila i letošní kolekci Drop. Je vskutku unikátní, zákazníky vrací do dob, kdy se káva připravovala do skla. Sklo Dropu je ale tak tenké, jako by tam snad ani nebylo. Křišťál přitom běžně není používaný jako varné sklo. Šálky dokážou zvládnout i horký nápoj díky výjimečnému technickému zpracování. Elegantní kolekce je složená ze šálků na espresso, flat white a cappuccino doplněných o podšálky. Pro ně se designéři inspirovali v pohybu kapky dopadající na hladinu. „Produktů spojených s alkoholem bylo v portfoliu už dost. Nám je káva oběma blízká, což se propsalo i do samotného výsledku,“ říká Kučera. Podle Janypkové to byla právě tato kolekce, jež otevřela sklárně nové možnosti spolupráce. Jaké? To zatím designéři komentovat nemohou.

Současní tvrůci navázali na tvary  architekta Bohuslava Fuchce

Za zmínku stojí ještě jeden nový výtvor. Je jím kolekce, kterou před lety navrhl známý architekt Bohuslav Fuchs. Kromě domů navrhoval i textil, koberce, keramiku nebo skleněné soupravy. A právě ty objevil zmiňovaný architekt Petr Pelčák. Fuchs, který byl jedním z nejvýznamnějších představitelů meziválečné československé architektury, si kolekci nechal před lety vyrobit právě v Květné. Jeho nákresy sehnal dnešní autorský tým sklárny v Muzeu města Brna. Sklárna zachovala Fuchsovy tvary, kolekce však v novém zpracování dostala nové barvy. „Měli jsme pocit, že si tak krásné věci zaslouží oživit. Nejen jako pocta Fuchsovu odkazu, ale i jako pokračování tradice kvalitního českého sklářství,“ líčí Janypková.

Nově narazíte v Květné také na svíčky či na vánoční ozdoby. Zároveň tu tvoří i jiní než hlavní autorská dvojice. Třeba sklář Lukáš Jabůrek vytvořil loni spolu s Květnou limitovanou edici ručně foukané křišťálové karafy se dvěma skleničkami pro slivovici Rudolfa Jelínka. Letos chystají ve stejném složení spolupráci s Bugsy’s Barem a Žufánkem. Na jaře vznikla ve sklárně rovněž kolekce pro restauraci Štangl, kterou navrhlo studio Olgoj Chorchoj. Pro luhačovickou Vincentku Květná připravila modrý, ručně vyráběný set sklenic a karafu.

Majitelé šlapou také do vývozu. Nově se sklo z Květné vyváží do Jižní Koreje či Singapuru. „Myslíme si, že bychom tam mohli prorazit,“ míní Anovčín. Kengo Kuma by zase mohl tradiční české sklo z Květné přiblížit Japonsku. Do budoucna chtějí designéři pracovat i s jiným typem skla. To tenkostěnné, které tu skláři vytvářejí s mimořádnou precizností, zůstane asi vždy hlavní konkurenční výhodou firmy. Janypková s Kučerou ale chtějí posouvat hranice a zkoušet nové technologie. Brzy se tak dočkáme nových kusů z produkce Květné 1794, jež budou ve větších formátech nebo půjde o docela nové produkty.

Degustace, u které nejde o víno

V produktovém portfoliu sklárny se toho událo poměrně dost, nikoli už v samotném areálu Květné 1794. Tam se přesouvá pozornost majitelů nyní. Areál chtějí proměnit na moderní sklářskou fabriku, jež bude ukazovat historické řemeslo. Jako první by měla doznat změn vila, která vykukuje z areálu do ulice. Patřila Emanuelu Zahnovi, majiteli sklárny z doby na přelomu 19. a 20. století. Po nástupu komunistického režimu dostala vila zabrat. Přestavěna byla na byty, později na mateřskou školu, následně tu byly kancelářské prostory. V budoucnosti by se měla stát muzeem zdejšího umu a poskytovat prostor pro návštěvníky. Bude se tady ale například také degustovat. Nikoli víno, spíš samotné skleničky. V těch ručně foukaných, z tenkého skla, totiž nápoj chutná skutečně jinak.

Rekonstrukce vily, pro kterou se aktuálně chystá dokumentace pro stavební povolení, by měla odstartovat celkový rozvoj sklárny. Zmizí obrovský bílý stan, jejž postavili bývalí majitelé s tím, že se vrhnou na strojovou výrobu. Místo toho tu vznikne ubytování. Sklárna by se měla mimo jiné stát turistickým cílem a lákat domácí i zahraniční cestovatele na ukázku výroby, která uhranula také Svobodovy s Anovčínem. Vzniknout by zde mělo rovněž zázemí pro studenty sklářských oborů. „Teď ještě skláře máme, ale do budoucna to bude ohromný problém. I proto dnes spolupracujeme například se sklářskou školou ve Valašském Meziříčí. Kdo se s tímhle zvládne popasovat, bude mít obrovskou šanci to přežít,“ popisuje Anovčín s obavou, že sklárny začnou postupně z Česka mizet, Květná 1974 chce být jednou z těch, které přetrvají.