Kuba je prostě jedno velké muzeum pod širým nebem, jako by země zůstala uvězněná v polovině minulého století, kdy bratři Fidel a Raul Castrové svrhli diktátora Batistu a nastolili revoluční vládu. A právě v té době se na kubánském venkově zastavil čas. Krásným důkazem této neměnnosti je například Trinidad, zřejmě nejkrásnější a nejzachovalejší koloniální město celého Karibiku, jehož nádhera odráží lukrativní obchod s cukrovou třtinou, která majitelům plantáží vynášela pohádkové zisky.
Pět set let starý zázrak
Kubě se ostatně přezdívalo cukrový ostrov a Trinidad byl jedním z center tohoto výnosného byznysu. Ostatně i otec revolucionářů Fidela a Raula Castrových byl v první polovině 20. století úspěšným a bohatým obchodníkem s tímto bílým zlatem. Ale pojďme zpátky do Trinidadu, který byl v polovině 19. století hlavním centrem cukrového průmyslu a jen v okolí Trinidadu se vyráběla plná třetina kubánské cukrové produkce.
Majitelé plantáží závratně bohatli a své zisky investovali do honosných sídel. V centru města proto dodnes stojí spousta výstavních koloniálních paláců, ve kterých dnes sídlí nejrůznější muzea či výtvarné expozice, takže si je můžete, většinou zdarma či za symbolické vstupné, beze spěchu prohlédnout. Ostatně celé město působí na první pohled jako velké muzeum a pro svůj unikátní charakter a koloniální krásu bylo v roce 1988 zapsáno na seznam kulturního dědictví UNESCO. Příští rok ho navíc čeká velká sláva. Bude totiž slavit 500 let od svého založení.
Bůh, který se bojí myší
Obrovským zážitkem je návštěva některé ze svatyní Santerie, což je zvláštní odnož křesťanství, která na Kubě vznikla spojením katolicismu s náboženstvím afrických otroků z Nigérie či z Konga. Santeria je v současné době nejrozšířenějším náboženstvím na Kubě a přenáší se z generace na generaci ústní tradicí, jíž se předávají nejen podivné modlitby a tajemné rituály, ale také magické zpěvy a tance, které často nabírají podoby transu.
Ve veřejně přístupných svatyních obvykle narazíte na černé sošky bůžků, kteří jsou oblečeni do různých oděvů (vzdáleně tak připomínají Pražské Jezulátko) a kterým nosí místní věřící nejrůznější obětní dary, například med či kokos, ale také rum nebo doutníky. Bůžků a bohů je nespočetné množství, tak například Changó je bohem ohně, ale také vášně a mužnosti, a navíc má ještě na starosti hromy, blesky a také hudbu, především bubny. Orunmila zase pomáhá zahánět smrt a Olodumare je sice pánem všech bohů, nicméně má panický strach z myší. A tak bychom mohli pokračovat hodiny a hodiny.
Muzeum revoluce
Pokud je návštěva santerijské svatyně poněkud bizarním zážitkem, nedaleké muzeum kubánské revoluce a boje proti kontrarevolucionářům je ještě mnohem absurdnější. V nekonečných sálech bývalého františkánského kláštera totiž většinou najdete jen nejrůznější výstřižky a zažloutlé fotografie ze starých novin a pár předmětů z doby, kdy bratři Castrové po několika letech partyzánského živoření v divokém pohoří Sierra Maestra zvítězili a rozprášili poslední odpůrce své revoluce. Navíc na nádvoří stojí pár zrezivělých vojenských vozidel a dávno vysloužilých zbraní.
Pokud má návštěva tohoto muzea nějaký smysl, tak snad jen kvůli kostelní zvonici, která je jedním ze symbolů města, a odkud si také můžete prohlédnout Trinidad krásně z výšky. Daleko větší zážitek nabízí malá galerie před muzeem, kde se prodávají obrazy ve stylu kubánského hyperrealismu včetně portrétů nádherných Kubánek se zapáleným doutníkem v ústech a kubánskou vlajkou či portrétem Che Guevary nakresleným na rameni. A aby byl kubánský kolorit úplný, na malém plácku před galerií boxuje přímo na ulici skupinka malých kluků s postarším trenérem.
Tanec na schodech
Když se pak u pojízdného stánku osvěžíte sladkou šťávou vylisovanou z cukrové třtiny a ochucenou limetkou, můžete pokračovat v průzkumu zdejších křivolakých uliček plných překvapení a nejrůznějších bizarností. Třeba navštívit nedávno otevřenou rodinnou restauraci, jejíž vybavení připomíná jedno obrovské starožitnictví. Všechny stoly, křesla i další nábytek, ale také zdobený porcelán a nádherné sklo musí být minimálně sto let staré. Jenže stejně jako americké bouráky je tady všechno funkční, takže pokud si objednáte třeba lahodnou langustu, a tu vám vřele doporučujeme, budete hodovat jako v nějakém šlechtickém sídle. A po večeři se pak můžete přesunout na slavné schody u katedrály, kde hraje živá hudba a kde se večer co večer pod širým nebem tančí. A kde za sklenici prvotřídního kubánského rumu zaplatíte stejně jako v Praze za sklenici minerálky.
Co vyzkoušet
Svezte se ve starém americkém bouráku. Není to sice úplně levné, neboť zatímco místní platí za podobnou jízdu pár korun, pokud si chce 60 let starého veterána pronajmout cizinec, vyjde ho to mnohem dráž (až na několik set korun). Ale stojí to za to. Zajeďte se podívat třeba k nedaleké 45 metrů vysoké věži Torre Iznaga v centru bývalých plantáží, která sloužila ke střežení otroků. Na věž je možné také vylézt a rozhlédnout se po krajině.
Co ochutnat
Na Kubě musíte ochutnat fantastické kubánské koktejly, jako je mojito či daiquiri. V Trinidadu však navíc dělají jeden unikátní a speciální koktejl, který nikde jinde nenajdete. Jmenuje se canchanchara a dostanete ho ve stejnojmenném baru v centru města. Na rozdíl od jiných koktejlů se nepodává ve sklenici, ale v malém keramickém kalíšku. A jak se připravuje? K rumu, ledu a limetce se přidává med, který dává drinku nezaměnitelnou chuť.
Co navštívit
Jen deset kilometrů od Trinidadu najdete poloostrov Ancón s krásnými plážemi s bílým pískem a tyrkysovou vodou, kterému se někdy přezdívá malé Varadero. Najdete zde spoustu hotýlků, restaurací a pláží a na rozdíl od skutečného Varadera zde volný čas tráví také Kubánci.
