Cześć nebo ahoj. My umíme obojí

Nebývá zvykem umět při nástupu do základní školy dvě řeči. Prvňáci z polské školy v Karviné je zvládají.

Ještě si hraje s dalšími dětmi ve školce, a už mluví dvěma jazyky. Předškolák Daniel Slowik (na snímku s maminkou Renatou) z Karviné jde k zápisu do základní školy ve Fryštátu dobře připravený. Až ho u vstupních dveří učitelky přivítají v polštině, Daniel hbitě odpoví. Polsky, jak jinak. „Chodí do mateřské školky, kde se hovoří polsky. Proto půjde i na stejně zaměřenou základní školu,“ řekla Danielova maminka Renata Slowiková. Ta je na polské základní škole, která sídlí v Karviné-Fryštátě, zároveň učitelkou. „To ale není důvod, proč tam Daniela chceme dát. Je naopak spíše nevýhoda mít matku svou učitelkou,“ pousmála se Slowiková. Přesto se rozhodla Daniela do polskojazyčné školy přihlásit. „Je to trochu i tradice. Já i manžel jsme taky prošli polskou základní školou. Daniel díky tomu bude od první třídy zvládat češtinu i polštinu. To je velké plus,“ vysvětlila Slowiková.

O žáky bojovat nemusí

Podle ředitele tamní školy Tomasze Smilowského jsou Slowikovi typickým příkladem rodiny, která posílá své dítě do polské školy. „Děti sem v drtivé většině přihlašují rodiče, kteří sami prošli základkou s polským vyučovacím jazykem. Máme tady i děti ze smíšených polsko-českých manželství,“ vysvětlil Smilowski. Do boje o žáky se tak polská škola příliš nezapojuje. „O zápis na naší škole má zájem úzký okruh rodičů. Ti bývají většinou již dlouho rozhodnutí, že k nám dítě dají,“ vysvětlil Smilowski. Výhody studia na škole jsou podle ředitele jasné. „Vzhledem k tomu, že máme přibližně 160 žáků, se všichni na škole známe. Proti větším školám je u nás rodinnější prostředí,“ dodal Smilowski. Nevýhodou je dojíždění. Školu navštěvují děti až z Chotěbuzi nebo Albrechtic.