Ke „komediantství“ měl Miroslav Hrabě vztah vždycky, bavilo ho bavit lidi, předvádět se a vymýšlet různé legrácky. Málokdo ví, že tenhle 192 centimetrů vysoký, nadaný mladý muž už v necelých patnácti letech založil skupinu Big Bad Boys, věnoval se basketbalu a atletice. Po ukončení studií znojemského gymnázia nastoupil jako elév do Městského divadla Cheb a poté na divadelní akademii.
První divadelní i filmové role na sebe nenechaly dlouho čekat. Hraběti se podařilo prorazit i v americké produkci, se kterou natočil dva filmy. V současnosti se nejvíc těší na novou roli v muzikálu, kde si bude moct opět zazpívat.
V rodinném muzikálu Kapka medu pro Verunku si zahrajete prince. To je ideální role, ne?
Jsem za ni opravdu rád, nemohl jsem si vybrat lépe, protože princ, kterého budu hrát, se jmenuje také Miroslav. Na jevišti se budu potkávat třeba s Jiřím Štědroněm, Bárou Basikovou, Ondrou Rumlem, Kamilem Střihavkou nebo Jirkou Zonygou a mnoha dalšími skvělými herci a zpěváky.
Co vám bude dělat větší problém, muzikálový zpěv, nebo hraní?
V muzikálu úplný nováček nejsem, zpíval jsem už v Landově muzikálu Touha. Stejně ale budu nyní docházet na hodiny zpěvu, abych se zdokonalil a získal ve zpívání jistotu. Zkoušet začínáme v květnu a teprve pak se dozvím podrobnosti o tom, kolik písniček vlastně budu zpívat. Už teď ale vím, že muzikál bude náročný i činoherně a hodně tam budu i mluvit.
Kolik jste si v životě těch princů nebo milovníků vůbec zahrál?
V pohádce Víta Olmera Sůva z nudlí jsem představoval Bertranda. Díky mé dobré angličtině jsem si zahrál v americkém filmu Princ a já 2 španělského prince či v koprodukční Kněžně Libuši mytologického Ctirada. Lyžaře zamilovaného do jedné ze sestřiček jsem si střihnul v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 a nesmím zapomenout na Matěje v seriálu Pojišťovna štěstí a Maxe ve Světlech pasáže. Největší roli „milovníka“ jsem asi měl v Troškově Nejkrásnější hádance. Ze zamilovaného zbrojnoše Ondry jsem se díky statečnosti stal generálem a oženil jsem se s princeznou. To byl asi můj největší kariérní postup.
Pro role prince máte jasně dané předpoklady. Jste vysoký, pohledný, máte hnědé vlasy, modré oči, vypracovanou postavu a oslnivý úsměv. Po kom z rodiny jste tuhle spanilost zdědil?
To je sice lichotivé, ale dobře vím, že škatulka princů je jen dočasná záležitost a není mojí prioritou, abych v ní zůstal. Myslím, že už se z ní pomalu vymaňuji. Geny v rodině určitě pomohly. Jenže u chlapa není důležité „vypadat jen dobře“, mnohem důležitější je, co chlap umí, co má v hlavě a jak je jako herec šikovný. To se pozná hlavně na jevišti a v televizi samozřejmě také. Pokud do role nedáte kus sebe, svoji duši, jen pěkný obličej vám nakonec stejně k pravdivosti nepomůže a divák to pozná.
Jistě budete souhlasit, že základem „dobré“ duše je dětství a výchova. Jak na to vaše vzpomínáte?
Dětství jsem měl krásné, pestré, plné podnětů a zážitků. Pocházím z Moravy, ze Znojma, a léta jsem trávil dva měsíce letních prázdnin v jedné malé vesničce u strejdy, který byl hajným. Žil jsem u něj v hájence, všude kolem byla krásná příroda, lesy, zvířata, romantika, dobrodružství. Měl jsem spoustu kamarádů, koupali jsme se v rybníku na splavu, prožíval jsem první lásky i kamufloval první průšvihy.
Jaké průšvihy?
Naštěstí mám skvělou rodinu, která mě vždycky ve všem podporovala a stála při mně. Pochopení měli i pro ty lotroviny a musím kajícně přiznat, že jsem se z toho navíc dokázal vždycky nějak „vylhat“. Býval jsem takový lišák podšitý, pokaždé jsem rodiče přesvědčil, že se vlastně vůbec nic nestalo. Tehdy jsem vlastně nevědomky pokládal základ mému herectví. Vždycky jsem totiž všechno „okecal“ a tahle finta mi vycházela i při studiu na gymnáziu. Když povážím, že jsem coby antitalent na matiku studoval matematický gympl, musím se tomu smát. Svoje nevalné vědomosti jsem totiž zakrýval neustálým vtipkováním.
Právě nyní se spousta studentů připravuje k maturitám. Jak jste zvládl tu vaši?
Třeba z češtiny a z angličtiny jsem neměl problém, tyhle předměty mě vyloženě bavily. V matematice jsem opět ale zahrál pěknou komedii na zkoušející profesorku i předsedu komise. Když mi docházely vědomosti, snažil jsem se je zabavit a rozveselit, aby mě nehodnotili tak přísně. Podařilo se a dá se říct, že právě maturita byla mojí první zkouškou herectví nanečisto. Když vezmu v potaz, co jsem u tabule z matiky předvedl, byli opravdu shovívaví a tímto jim ještě jednou děkuji. Už tehdy jsem si ale byl jistý, že se studiu matematiky dále věnovat nebudu.
Byl jste už tedy rozhodnutý vydat se po herecké dráze?
Rozhodnutí stát se hercem ve mně uzrávalo postupně. Chvíli jsem uvažoval, že bych studoval angličtinu a cestoval po světě. Pak jsem si ve třeťáku uvědomil, že mě baví herectví. Postupem času jsem se do herectví „zažral“ a přihlásil jsem se na DAMU.
Jak na studia herectví vzpomínáte?
Nástupem na DAMU se mi splnil velký sen. Navíc jsem patřil do ročníku „pana herce“ a skvělého chlapa Borise Rösnera, v té době jednoho z nejlepších pedagogů herectví vůbec, a herečky a pedagožky Evy Salzmannové. Jejich prioritou bylo, abychom se něco naučili a jednou se tím herectvím opravdu dokázali živit. Náš ročník byl plný skvělých kamarádů a talentů a všem se nám jako hercům docela daří. Ono najít uplatnění jako herec je docela svízelná záležitost, studentů herectví je ze všech dalších škol hodně, ale příležitostí je málo.
Co vám o hereckém bardovi Borisi Rösnerovi utkvělo nejvíce v paměti?
Boris byl fajn hráč, na nic si ale nehrál a jeho připomínky stály za to. Uměl skvěle parodovat, kolikrát přišel do třídy a skvěle nás všechny zahrál. Tím si z nás často a rád utahoval. Vybavuji si, že typické pro něj bylo prohlášení: „Hlavně se z toho neposer!“ Občas si s námi sednul i v hospodě, a když bylo nejhůř, ještě nás rozvezl autem domů. Čím jsem starší, tím víc si z něj beru. A dochází mi, proč reagoval tak, jak reagoval.
Můžete uvést nějaký konkrétní případ?
Na DAMU jsme byli takový babský ročník, šest holek a jen čtyři kluci. Boris vždycky protežoval holky a rád se před nimi předváděl. Nás kluků si tolik nevšímal, což jsme brali jako křivdu a byli jsme na něj za to naštvaní. Když se dnes nad tím zamyslím, dochází mi, že nás tím jenom provokoval, abychom byli jako chlapi průbojnější a naučili se více prosazovat.
Pojďme k současnosti. Máte rád jaro, které se nám momentálně představuje v té nejkrásnější podobě?
Jsem s jarem přímo bytostně spjatý, 6. května budu slavit narozeniny a právě na jaře vždycky ožívám. Ke svému životu potřebuji sluníčko, když svítí, umím se jen tak zastavit a přijímat jeho teplo. Pěkné počasí mi navozuje dobrou náladu, dokážu se smát, bavit se a mám daleko lepší nápady. Letos s jarem přišla zajímavá práce a spousta fajn lidí. To je pro mě hodně motivující, protože považuji za důležité mít kolem sebe lidi, na které se člověk může spolehnout a naopak.
Máj je také čas lásky a romantiky. Považujete se za romantika?
Určitě jsem romantický, akorát je pravda, že na to všechno v tom shonu a shluku povinností občas zapomínám. Moc rád jsem ale v přírodě, s někým mně nejmilejším, a prožívám příjemné věci. Svoje soukromí si střežím a romantika v něm určitě hraje svoji roli.
Na které místo se v naší republice rád vracíte? Kde vám je dobře?
Nedám dopustit na Znojemsko, to je můj kraj. Miluju jižní Moravu, vinice, řeku Dyji se spoustou jejích meandrů. Většinu času ale trávím doma v Praze 5. V okolí jsou Dívčí hrady, nádherné Prokopské údolí se skalami a rozmanitými stezkami. Chodím tam pravidelně běhat skoro každý den. Když doběhnu, zajdu si do skvělé hospůdky kousek od nás, která se jmenuje Na Kopci. Těch příjemných míst u nás je spousta a já se snažím žít naplno. Jsem zastáncem toho, že jaké si to člověk udělá, takové to má.
Prý máte rád sport, a to přímo adrenalinový…
Sport patří k mým zálibám a kromě toho pravidelného běhání se aktivně věnuji plavání, atletice, občas potápění. Vyzkoušel jsem si i skok padákem, horolezectví a rafting. Dříve jsem také hodně jezdil na motorce.
Co pracovního plánujete na jaro a léto?
Kromě rodinného muzikálu Kapka medu pro Verunku, který začínáme zkoušet od května a premiéru bude mít v září, pokračuji v natáčení seriálu Gympl pro televizi Nova. Pilotní díl už je hotový a právě teď se rozbíhá natáčení dalších pokračování.
Koho v seriálu hrajete?
Profesora matematiky a tělocviku. To jasně dokazuje, že i ne úplně jedničková maturita z matematiky se může hodit i herci. Když jsem totiž v seriálu jako profesor počítal na tabuli příklad, přiznávám, že jsem tomu vůbec nerozuměl. Kromě toho mě čeká i moderování. Dostal jsem pár zajímavých nabídek a těším se. Mám rád improvizaci a mezi lidmi se cítím dobře, moderování mě opravdu baví. Nejnověji třeba úžasný projekt mých kamarádek Gentlewoman.
A vaše plány na letní prázdniny?
V těchto dnech mě čeká cesta se Zdeňkem Troškou a Yvettou Blanarovičovou na Samara Film festival do Ruska, na který se moc těším, protože to bude neuvěřitelná legrace. Hned na začátku července pak filmový festival v Karlových Varech, kam bych se také rád na tři dny podíval. S partnerkou bychom chtěli navštívit jihozápadní Itálii, Sardinii. Itálii miluju, vyhovuje mi tamní podnebí, jídlo, lidé. Potom pojedu v srpnu na letní dětský tábor Kidscamp, kde budu vyučovat herectví, které přes rok také učím na mezinárodní pražské konzervatoři. Přes léto budu pendlovat mezi Prahou a rodnou Moravou. No a v současnosti jsme si dali k narozeninám s přítelkyní romantický výlet na víkend do Říma. Tím vlastně odstartuji svoje letní dobrodružství.
MIROSLAV HRABĚ V SEDMI BODECH
1. Narodil se 6. května 1981 ve Znojmě.
2. Hraje na klavír, zpívá, moderuje a sportuje.
3. Hrál v seriálech Pojišťovna štěstí, Ordinace v růžové zahradě 2, Světla pasáže.
4. V televizních filmech PF 77, Sůva z nudlí či Vražda kočky domácí.
5. Na filmovém plátně ho mohli diváci vidět třeba ve snímcích Bolero a Nejkrásnější hádanka nebo v americké Kněžně Libuši.
6. Účinkoval v muzikálech Touha a v Divadle ABC.
7. Kromě toho natočil řadu reklam.
