Pif znamená doslova frňák a rouge červený – hned je jasné, o jaké jde spojení. Tak se Francouzi zvou na sklenku vína, po česku „dát si trochu do frňáku“. V Mon rouge pif to jde v dost kultivované podobě. Vína zde nejsou opuštěná, ale doprovázejí je výborné galské speciality. Provozovatelé se snaží co nejvíce přiblížit francouzskou gastronomickou kulturu, a tak zde najdeme zdařilé párování jídla s vínem.
Malující kuchař
V Mon rouge pif jsou stále přítomny dvě osobnosti francouzské divadelní a filmové scény: Pierre Richard a Gérard Depardieu. V Dalimilově ulici na Žižkově je jejich přítomnost pochopitelně virtuální, ale Pierre Richard již do podniku zavítal a posvětil i místní menu. A tak ze stěn shlíží z fotografií dva slavní francouzští herci, jimž sekundují obrazy z dílny vládce zdejší kuchyně.
Raritou podniku je totiž malující kuchař. Je snadné s ním komunikovat, protože se s ním můžete domluvit, na co byste měli právě ten večer chuť. A když je host zvídavý, tak se dozví i o jeho malířské kariéře: „Když mi bylo třináct, jel jsem vlakem k babičce a na jednom nádraží mě zaujal pomalovaný vagon. Od té doby mě to chytlo, i když dlouhá léta pro mne byly hlavní malířskou plochou volné zdi, které jsem zaplňoval grafity.“ Jak lze vypozorovat ze současných vystavených děl, tak se posunuly od někdy dobrodružného malování na zdi o hodně dál. Asi nejvíc k Salvadoru Dalímu.
Pif je příjemný především svou odlehčenou atmosférou, svíčky a lucerničky s klasickými modrými stoly dodávají podniku nonšalantní ráz. Kuchař vládnoucí pánvemi i štětci se prezentuje nepříliš rozsáhlým jídelníčkem, ale o to více se s jednotlivými jídly mazlí. Všechna jsou dělaná na okamžitou objednávku. Pokud si někdo zamluví nějakou specialitu, která není v jídelníčku, zakoupí suroviny teprve v den, kdy ji večer bude připravovat. Jak se od něj lze lehce dozvědět, řada surovin pochází přímo z Francie. Právě ta jídla, která se zcela otevřeně hlásí ke kuchyni galského kohouta, stojí za to ochutnat.
Neznásilněné suroviny
Opomenul jsem foie gras, ale docela se zájmem jsem zvolil sice jednoduchou kombinaci, ale náročnou na rozlišení chuťových nuancí. Ty se u francouzských kozích sýrů hodně liší, rozpečený sýr je trochu loterie, dá se pokazit nesprávným odhadem, jak dlouho jej nechat rozpékat. Zvláštní kapitolu tvoří i salátové lůžko, na kterém se podávají.
Michal Tonko se strefil a také prokázal, že dokáže u zelináře odhadnout, kolik desítek hodin má zakoupený salát. Ze sýra, který dovážejí od malých výrobců přímo z Francie, dýchala nepotlačená výraznější vůně, lístky ledového salátu a kousky ovoce měly ještě v sobě závan sadu.
Protože podnik je pro ty, kteří jej dokázali objevit v zapadlé žižkovské ulici v zadní části bloku, kde sídlí divadlo Járy Cimrmana, přitažlivý jedinečným výběrem francouzských vín, tak je zcela nemyslitelné pominout rituál „frňáku“ u kteréhokoli chodu.
K sýrovému předkrmu jsem si proto objednal sklenku růžového ze Château de Tigné, vinařství, které vlastní v regionu Anjou čerstvý majitel minimálně dvou pasů Gérard Depardieu. Jeho vinice jsou z dost severní polohy, nejde tedy o oslnivé víno, ale právě takové se ke zdejší atmosféře výborně hodí a vhodně pasuje i k předloženému chevru.
Kromě polévek tvoří standardní menu čtyři masitá a čtyři rybí jídla. Asi správnější volba je vsadit na ta masitá. Kuchař ubezpečuje, že kachní prsa putovala do Mon rouge pif téměř expres v chlazené podobě od francouzského dodavatele. To rozhodlo. Povedlo se, protože kuchař měl k surovině úctu, a tak maso nijak neznásilňoval sofistickými kalkuly a spolehl se na jeho výbornou kvalitu.
Červený frňák na závěr
Zde volba vína padla na patrona restaurace Pierra Richarda z jeho jihofrancouzských tratí. Languedoc Corbieres je možná ke kachnímu masu trochu lehký, ale tak se už vína z této oblasti prezentují. Nutno dodat, že je to vlastně dobře, protože host si může dál koštovat další vína, která jsou k vinařské velmoci příslušná.
Nechal jsem si ujít sladkou chuť kostky s belgickou čokoládou a zakončil večeři pouze ovocným salátem a k tomu jsem si konečně objednal vínko, které dalo útulnému podniku jméno – Mon rouge pif. Nos mi sice nezčervenal a červeň do tváře mi nevehnal ani účet. Jen jsem se cítil mnohem mladší, koneckonců tohle bistro ve francouzském duchu je určeno především mladým, ale nečekané poklady si najdou ve vinném sklepě i opravdoví znalci vína.
E15 hodnotí
menu * * * *
obsluha * * * * prostředí * * * *
sociální zařízení * * *1/2
ceny standard
celkový výsledek * * * 1/2
hvězdička
plus – odlehčené prostředí
minus – omezená otevírací doba na večerní hodiny (od 18. hodiny)
Výběr z jídelního lístku:
Rozpečený kozí sýr na ledovém salátu s čerstvým ovocem 115 Kč, francouzská cibulačka 75 Kč, kačeří prsíčko na grilované zelenině 285 Kč, grilovaný filet z candáta na bylinkovém másle 340 Kč, ovocný salát s domácím karamelem 65 Kč, sklenka Château de Tigné (z vinařství Gérarda Depardieu) 88 Kč, sklenka Languedoc Corbieres (z vinařství Pierra Richarda) 79 Kč
Kontakt: Mon rouge pif, Dalimilova 359, Praha 3, monrougepif.cz
