Zřejmě nejznámější DeLillův román Podsvětí se roku 2006 umístil na druhém místě za Toni Morrisonovou v anketě New York Times pro nejlepší knihu posledního čtvrtletí 20. století. Velkého vlivu dosáhl i jeho román Padající muž, jenž byl autorovou reflexí situace americké společnosti, do níž se dostala po útocích z 11. září.
K českému čtenáři se díky práci nakladatelství Plus dostává překlad méně známého DeLillova Prašivého psa, jejž napsal během necelých čtyř měsíců v druhé polovině sedmdesátých letech. I v něm se setkáváme se světem špionáže, pseudoreality, jemných konspiračních vláken, které do poslední chvíle znejišťují čtenářská očekávání. Název knihy odkazuje na fiktivní undergroundový magazín, který byl prezentován v hudebním časopise Rolling Stone. V DeLillově podání se jedná o původně radikálně levicový plátek, jenž postupem času zvyšuje svůj mediální vliv i kapitál díky publikování konspiračních teorií.
Investigativní novinářka Moll Robbinsonová v knize dělá reportáž o sbírce pornografického umění senátora Percivala a při pátrání přichází i na stopu záhadného filmu. Ten má údajně zachycovat explicitní sexuální scény natočené v berlínském bunkru před smrtí Hitlera, v nichž má být zobrazen i on samotný. Film působí jako magnet na mnoho rozličných subjektů od novinářů, sběratelů erotického umění, mafie až po bývalé příslušníky vládních špionážních služeb. Mezi nimi je i Earl Mudger původně spojený se státní organizací PAC/ ORD, která měla původně za úkol financovat vnitrostátní i mezinárodní subjekty v závislosti na vládních zájmech. Z této vládní organizace se však stala nelegální skupina s názvem Radiální matrix, jež se chce především obohatit.
V této příběhové linii také můžeme sledovat hlavní poselství knihy, v němž se zrcadlí vzájemné propojování politiky, byznysu a zločinu, jehož současná neoliberální podoba má své kořeny právě v praktikách let sedmdesátých.
Pomineme-li nečekaný závěr knihy, je zmíněný moment také téměř jediným výrazným sdělením knihy, jejíž rychlý tok a torzovitý charakter nepřináší příliš výrazných momentů. Postavy se vynořují a opět mizí, aniž by zanechaly výraznější stopu. Pokud se dílo dostane do rukou člověka blíže neseznámeného s jinými tituly Dona DeLilla, může způsobit odmítnutí či nezájem o další četbu. Bereme-li však Prašivého psa jako jeden z raných románů, je tento román zajímavou laboratoří autorské obrazotvornosti.
Don DeLillo: Prašivý pes
Nakladatelství: Plus, 2011
Překlad: Petr Fantys
Hodnocení: 60 %
Autor je spolupracovníkem redakce
