Žena s jedinečným hlasem, zasněným úsměvem, ale také sběratelka, špionka nebo tvář na dvoutisícové bankovce. Tak většinou znají lidé pěvkyni Emu Destinnovou, která svým zpěvem dobyla Metropolitní operu v New Yorku. Sedmičce se podařilo získat nové nezveřejněné svědectví díky deníku, který vlastní potomci jindřichohradeckého obchodníka Antonína Langera. Ten se do zámku ve Stráži nad Nežárkou, kde pěvkyně bydlela, dostal rok před její smrtí.
Pečlivý obchodník Langer si zapisoval veškeré podrobnosti, které na zámku viděl. „Ty zápisky se mohou zdát až únavné, ale jako svědectví o vybavení zámku jsou neocenitelná,“ vysvětlil vnuk obchodníka Jiří Langer. Podle jeho slov deník dosud rodina nezveřejnila, protože na samostatnou knihu je příliš malý. Podle pamětí dědečka už ale rodina vydala několik jiných knih o Hradci a místních lidech.
Kostlivec Ivan
V deníku ale nejsou jen zápisky o sbírkách a kuriozitách v zámeckých pokojích. Antonín Langer si do něj nalepil i původní stříbrný vavřínový list, kterým si Destinnová zdobila vlasy při slavnostních příležitostech. Nechybí ani originální ústřižky z látek z kostýmů z americké Rusalky, Madame Butterfly nebo Toscy. V zápiscích je vlepený i originál Ex Libris Emy Destinn, kterým si označovala své knihy. Z drobné grafiky se směje kostlivec, jemuž mezi žebry vykukuje hlava Destinnové. Kostlivec Ivan, jak ho sama pěvkyně pokřtila, jí připomínal pomíjivost slávy a života vůbec. Provázel ji celý život.
„Je pravda, že měla k ezoterickým vědám vždycky blízko. Je pravdou i to, že vlastnila skutečnou lidskou kostru. Měla ji ve svém pražském i berlínském bytě.“
„Je pravda, že měla k ezoterickým vědám vždycky blízko. Je pravdou i to, že vlastnila skutečnou lidskou kostru. Měla ji ve svém pražském i berlínském bytě,“ říká historik a odborník na Emu Destinnovou František Fürbach.
O Ivanovi se výslovně zmiňuje i deník Antonína Langera. Ten přijel na strážský zámek spolu s doktorem Emiliánem Slavíkem v roce 1929. Do knihy si pak zapsal, že pěvkyně mívala kostlivce u své postele. Podle dalších záznamů ho ale přestěhovala do jiné místnosti. Stalo se tak údajně po svatbě s o dvacet let mladším leteckým nadporučíkem Josefem Halsbachem. „Myslím, že pan nadporučík, když se nastěhoval po svém sňatku do zámku, naléhal, aby bílý tento domácí přítel z ložnice byl odstraněn,“ píše Antonín Langer ve svém deníku.
Z ložnice mohla Destinnová odstěhovat Ivana možná i dříve. František Fürbach totiž tvrdí, že k tomu mohlo dojít už v době, kdy začala žít ve Stráži s operním pěvcem Dinhem Gillym, tedy v roce 1914. „Žili spolu jako manželé, i když měl Gilly v Paříži manželku. Je tedy možné, že ani jemu se kostlivec v ložnici nelíbil, ale je to jen spekulace,“ vysvětluje Fürbach.
Ještě jednu drobnou kostru ale Destinnová vlastnila. Byla to asi pětadvacet centimetrů velká rakvička s tlejícím tělem. Kromě hnijícího masa jsou na ní vidět i nitky, které mají znázorňovat červíky. Drobná krabička je k vidění v jindřichohradeckém muzeu.
Před deseti lety se muzeu podařilo získat i vykládací karty Emy Destinnové. Jsou na nich její drobné glosy, které podle historika svědčí o tom, že věštění i další bizarnosti brala s velkým nadhledem. Stejně jako „věštírnu“, kterou si nechala ve Stráži zřídit v místnosti nad hladomornou. „Scházela se tam se svými přáteli, ale spíš než aby to brali vážně, chodili se tam bavit,“ tvrdí manažer zámku ve Stráži Vítězslav Doubrava.
Tajná chodba na zámku
Panství ve Stráži nad Nežárkou koupila Ema Destinnová se svým partnerem Dinhem Gillym v lednu 1914 a až do léta zámek přestavovali. Žili v něm celou válku, protože Gilly tu byl jako francouzský záložník internovaný. Zřejmě díky přímluvě Destinnové neskončil v zajateckém táboře. Ema ještě dvakrát za války vycestovala do Ameriky, ale v roce 1916 přišla kvůli podezření ze špionáže o pas, a musela zůstat v Čechách.
V souvislosti s přestavbou zámku lidé často mluví o tajných východech. „V zámku jsou vlastně chodby tři. Jedna úniková vede k Nežárce, tu si mohou projít návštěvníci zámku. Druhá chodba vede do kostela a třetí je východ z ložnice Emy Destinnové,“ vysvětluje Doubrava. Tajný východ z ložnice, o kterém někteří spekulovali, že si ho nechala postavit až pěvkyně, byl na zámku o sto let dřív. Z ložnice mohl člověk odejít zvednutím poklopu v podlaze a poté projít točitým schodištěm ven. V současnosti je vchod zasypaný.
Strážské panství Destinnová milovala, zároveň jí ale připravilo o hodně peněz. Kupovala ho společně s Gillym v době, kdy oba hodně vydělávali. Kvůli válce ale přišli o smlouvy uzavřené ve světových operách, a na půjčce na koupi rostly úroky. Proto postupně prodávala sbírky nebo jimi platila služby. Operní pěvkyně Ema Destinnová zemřela 28. ledna 1930 v Českých Budějovicích. Snítka z květiny, kterou si do Budějovic vezla, je uložená v deníku Antonína Langera.
