Děti útočí na důchodce

Je jim osm až dvanáct let. Nejdřív si vyhlédnou babičku. Nese tašku a jde sama. Vědí, že se neubrání.
„Dobrý den, prosím vás, mohla byste nám říct, kolik je hodin?“ Ve chvíli, kdy se stará dáma podívá na hodinky, jí stříknou pepřový sprej do očí. Prošacovat jí tašku, okrást a utéct už není problém.
To není scéna z anonymního velkoměsta, ale z budějovického Pražského předměstí, konkrétně z Nerudovy ulice. Navíc v čase jen chvíli po poledni.
Zkušenost s tím má několik žen. „Celý život jsem byla prodavačka, a tak jsem stále někoho hlídala, aby nekradl. Tak mi dodnes zůstala určitá ostražitost. Když jsem uviděla u kluků sprej, věděla jsem, která uhodila,“ vypráví svou zkušenost třiašedesátiletá Božena Pavlíková.
Rychle odvrátila hlavu, a tak sprej zasáhl jen její tvář a koutek oka. „Nevím, kde se ve mně vzala taková odvaha, ale začala jsem utíkat za nimi. Evidentně je moje reakce překvapila, tak si nic dalšího netroufli.“
Bylo pondělí 27. listopadu. Druhý den byl státní svátek a ve škole měli volno.
Od incidentu se na ulicích bojí. „Byla jsem u vnučky na Máji. Pekly jsme cukroví. Když jsem se vracela zpět do pečovatelského domu, už byla tma. Docela jsem se bála. Stále jsem se ohlížela a koukala kolem sebe,“ dodává Pavlíková.
Dvaaosmdesátiletá Ludmila Jerhotová skončila hůř. „Předminulý týden jsem šla do parku. Jen tak na procházku. Přišli ke mně dva malí kluci. Mohlo jim být tak deset nebo dvanáct let,“ vzpomíná.
Scénář byl podobný. Kluci se zeptali, kolik je hodin. Ve chvíli, když žena nedávala pozor, jí nastříkali sprej do očí.
Co se dělo potom, neví. Možná upadla. Ulice byla prázdná. V okolí nebyl nikdo, kdo by jí mohl pomoci.
„Oni mezitím prošacovali mou tašku a ukradli peníze,“ říká Jerhotová. V peněžence měla dvě stě korun.
Policie případ vyšetřuje. „Máme vytipovaná místa a oběti, takže tomu při pravidelných kontrolách věnujeme větší pozornost,“ podotýká mluvčí českobudějovických policistů Regina Tupá.
Naštěstí ne všichni zdejší senioři mají špatné zkušenosti. Anna Foltýnová patří mezi první obyvatele domova důchodců v Nerudově ulici. „Žiju tu už hodně dlouho a nikdy se mi nic nestalo. Je pravda, že chodím jenom po blízkém okolí. Někteří si třeba stěžují na děti z protější základní školy, ale já jsem tu spokojená,“ říká.
Podle Reginy Tupé platí důchodci za mimořádně důvěřivé. „Naletí“ nejen lidem na ulici, ale podvodníky si pustí i do domu. Což je největší chyba.
„Jsou to hlavně fiktivní pracovníci plynáren nebo třeba vodáren. Měli jsme tu dokonce i jednu falešnou sociální pracovnici,“ vzpomíná Tupá.„Kdykoli je cokoli podezřelé, je potřeba okamžitě volat policii,“ dodává.