Lenka Chalupová
Přerov
Nadcházející rok hodlá přerovská farnost věnovat jednání o možnosti zřízení křesťanské mateřské školy. Pokud vše půjde podle plánu, v září příštího roku by nová mateřinka mohla přivítat první děti. Zájem mezi přerovskými věřícími by už teď zaplnil jedno celé oddělení a dá se předpokládat, že s větší informovaností rodičů bude zájemců přibývat. „Vstupujeme proto do jednání s vedením města a zjišťujeme možnosti, kde by předškolní zařízení mohlo vzniknout. Chtěli bychom, aby mělo alespoň dvě oddělení,“ prozradil přerovský farář Pavel Hofírek.
Zřízením církevní školy hodlá Arcibiskupství olomoucké podpořit iniciativu rodičů, kteří se už několik let scházejí s předškolními dětmi v klubu Sedmikráska ve farním středisku Sonus. „Výchovný program ve školce bude obohacen o rozvoj duchovního rozměru osobnosti s důrazem na křesťanské hodnoty – jako je láska k bližnímu, přátelství, tolerance, vděčnost, schopnost spolupracovat a dělit se,“ prozradila vedoucí Centra pro školy Arcibiskupství olomouckého Zdislava Vyvozilová. Podle ní bude v začátcích nutné odstranit z povědomí veřejnosti mylné a tmářské představy, které o církevním školství panují – třeba že se děti budou celé dny jen modlit a místo židliček mít klekátka.
Mateřinka se navíc v některých směrech bude přibližovat jiným školkám – například v rámci doplňkového programu se tu děti budou učit základům anglického jazyka. Jenže tento módní trend by se neměl stát prioritou, nebo hlavním „tahákem“ pro rodiče. „Více, než aby dítě mluvilo anglicky, nám bude záležet na tom, aby mluvilo slušně,“ podotkla Zdislava Vyvozilová.
Církevní předškolní výchova má v Přerově za sebou dlouhou odmlku. Původně zde byly dvě školky pro děti věřících rodičů. Říkalo se jim doslova „kinder gardner“. „Sestry z kláštera na Šířavě, u kostela svatého Michaela, začínaly s dětskými zahrádkami po roce 1875. Ty byly zrušeny v roce 1942, kdy Němci z jejich kláštera začali dělat lazarety. Když se po válce chtěly ke své původní činnosti vrátit, už jim to znemožňoval zákon o jednotném školství,“ vzpomněla kronikářka přerovské farnosti Zdeňka Mollinová. Další církevní školku provozovaly od roku 1917 Dominikánky v klášteře na Velké Dlážce. Také tady došlo po válce k útlumu a nakonec k úplnému pohřbení jejich činnosti.
Církevní školka, která by měla v Přerově navázat na křesťanské tradice, má už teď své příznivce i odpůrce. „Jsem jednoznačně pro. Je důležité, aby dětem byly odmalička vštěpovány hodnoty, které se už dnes moc nenosí, aby byl kladen důraz na morálku. Školka bude proto přínosem i pro nevěřící,“ vyjádřila svůj názor matka dvou dětí Jana Šaratová, která pracuje pro přerovskou farnost. Jiný názor má pětatřicetiletá Monika Kozáková, která by svou tříletou dceru do církevního zařízení nezapsala. „Pokud by na školku hned navazovala základní škola, mělo by to možná smysl, ale děti pak přejdou do běžné základní školy a budou v šoku, že téměř nic z naučeného modelu chování mezi ostatními dětmi nefunguje,“ řekla. Než se ovšem plány o školce přetaví z myšlenky do reality, čeká na realizátory několik nezbytný kroků. Kromě zajištění vhodného prostoru musejí zajistit náležitosti k zápisu do rejstříku škol a školských zařízení a také vypsat výběrové řízení na učitele a ředitele. A posledním – tím příjemnějším úkolem – je nalezení příhodného jednoslovného názvu mateřinky.
