Margarita Giannino Sanchez učí španělštinu na Západočeské univerzitě a na Gymnáziu Luďka Pika v Plzni. A tvrdí, že největší rozdíl mezi Čechy a Peruánci je v tom, že Peruánci se neustále smějí. Ona sama je toho úžasnou ukázkou. S češtinou sice svádí nerovný boj, a tak naše povídání klopýtá přes brázdy pádů a kameny slovesných časů, ale sympatická černovláska se pořád směje.
Odkud pocházíte, z Limy?
Ne ne, jsem z Trujilla. To je třetí největší město v Peru a hlavní město kraje La Libertad. Leží asi 550 kilometrů severně od Limy a v jeho aglomeraci žije skoro milion obyvatel. Trujillo je u moře, ne moc vysoko a pořád tam svítí slunce. Když je u nás velká zima, máme patnáct stupňů.
To v Česku musíte trpět.
Samozřejmě je mně zima. Strašná! Ale i v Peru je to někde podobné. Máme vysoké hory a tam je sníh. Vždyť to jsou velehory. Když jsem byla poprvé na Šumavě, pořád jsem se ptala, kde jsou ty hory. V Andách buď hledíte do hlubokých údolí, nebo vzhlížíte k vysokým vrcholkům.
Jak jste se vůbec dostala do Čech?
Byla jsem zamilovaná. Manžel pracoval rok v Peru, tam jsme se seznámili. O čtyři roky později jsem přijela do České republiky.
Jaký byl váš první dojem?
Je to krásná země. Ale začít tu nový život pro mne nebylo snadné. V Peru jsem měla svoji práci ve zdravotní pojišťovně, kterou jsem po patnácti letech opustila. Byla jsem v cizí zemi bez rodiny, bez kamarádek. V Čechách se kamarádky získávají obtížněji než u nás. V Peru se dívky a ženy skamarádí rychle. Tady všechno potřebuje čas.
Proč jste se rozhodli žít v Čechách? Manžel do Peru nechtěl?
Žena následuje svého muže, to je běžné. Navíc manžel měl práci, kterou nechtěl opustit.
Jak dlouho tady už žijete?
Devět… deset let.
Už jste si zvykla?
Řekla bych, že ano. Jen moje čeština je hrozná.
Je to těžký jazyk.
To určitě. Máte pro každou věc velkou spoustu slov.
Jak to? Třeba stůl je stůl, jiné jméno pro něj nemáme.
Ale říkáte stůl, stolu, stolem, stole, zkrátka skloňujete. To ve španělštině není.
Pády jsou pro vás nejtěžší, nebo vás trápí ještě něco víc?
Výslovnost. Čeština má spoustu zvuků, hlásek, které španělština nemá: ž, ř, č, š, ale i h. To se ve španělštině nevyslovuje a já v tom pořád dělám chyby. Naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří mi rozumějí.
Jak vás vůbec Češi přijímají? Když přijdete třeba do obchodu nebo na úřad, dívají se na vás divně, nebo vás berou jako každého jiného?
Špatnou zkušenost nemám. Jsem tu, protože tu být chci, a nejsem v téhle zemi jediná. I v Plzni potkávám hodně cizinců. Kdykoli potřebuju s něčím pomoct, vždycky mi někdo pomůže.
Jací podle vás my, Češi, jsme?
Vážní a formální. Nejste tak veselí jako my. Když jste vstoupila, podala jste mi ruku a představila jste se. Tohle se u nás mezi ženami nedělá. U vás je to slušnost. Pro nás je to smutné a chladné. Správný pozdrav mezi peruánskými ženami je políbení na tváře. To mi tady chybí.
To bude asi tím, že u nás je chladněji než u vás, proto jsme studenější.
To se říká. Ale i u nás máme studené kraje, ale i tam jsou lidé veselí.
Stýská se vám po Peru?
Když nemám dost práce, tak se mi tu a tam trochu zasteskne. Ne moc. Ale je to moje země. I když i tady už jsem doma a je to na mně vidět. Když jsem přijela, vážila jsem dvaapadesát kilo, ale teď už mám víc.
Chutná vám české jídlo?
Miluju ovocné knedlíky! Dávat k obědu sladké jako hlavní jídlo je úžasný nápad. U nás je sladké jídlo jenom dezert, taková prémie za to, že sníte polévku nebo maso.
Můžete vařit něco z peruánské kuchyně, nebo se v Čechách potřebné suroviny vůbec neseženou?
Něco málo jde, ale není toho mnoho. Peru je rozlehlá země s rozmanitou kuchyní. Vaříme hodně maso, ryby, zeleninu. Vaše kuchyně je mnohem chudší. Chybí mi čerstvé ovoce, které je pro vás exotické. Pro mne je běžné. Scházejí mi mořské plody, které jsou tady velmi drahé. Proto když jedu do Peru, přivážím si zpátky kufry plné ovoce, zeleniny, koření a dalších potravin.
Takže jste se musela naučit vařit česká jídla?
Na mne jsou příliš pracná. Naše vaření je jednodušší a rychlejší. V české kuchyni je dobré jídlo výsledkem dlouhého procesu. Umím uvařit mé milované ovocné knedlíky. Ale knedlo vepřo zelo nebo vepřové koleno nedělám.
Máte v Plzni a okolí nějaká oblíbená místa, kam se ráda vracíte?
Kavárny. A lesy. Ty se mi moc líbí, mají krásnou atmosféru.
U vás jsou lesy jiné?
Kraj kolem Trujilla je skoro poušť. Samozřejmě lesy podobné českým v Peru také jsou, ale musela bych za nimi jinam. Polovinu Peru tvoří amazonský prales, ale to je od nás daleko. My máme blízko moře. Tady sice moře nemám, ale zase to mám kousek do lesa.
Nedávno jste se objevila v reportáži peruánské televize, jejímž cílem je propagovat v Peru Českou republiku jako zajímavou turistickou destinaci. Kam byste turisty ze své vlasti zavedla, co byste jim určitě chtěla v Česku ukázat?
Cokoli z gotické architektury, to je něco, co u nás nemáme. Kamarádům a příbuzným, kteří za mnou přijíždějí, vždycky ukazuji Chrám svatého Víta, Pražský hrad, České Budějovice a zámek v Českém Krumlově.
A v Plzni?
I tady je spousta věcí, které u nás nemáme, takže program pro návštěvníky může být nabitý. Velmi krásná je synagoga. Vynechat se nedá prohlídka pivovaru. Jsou tu i krásné rybníky. A také Radyně a samozřejmě katedrála svatého Bartoloměje, tu mám moc ráda a také tam často chodím. Zajímavá jsou i městečka kolem Plzně, jejich uspořádání a architektura. Pro nás je zajímavé i uspořádání vašich domů.
V Peru jsou domy odlišné?
Jak kde. Třeba v Trujillu nemají sedlovou střechu, ale rovnou. Důvod je jednoduchý: u nás neprší, takže nepotřebujeme, aby voda stékala dolů.
Co byste naopak doporučila Čechům, kteří se chystají do Peru? Co by měli navštívit a vidět?
Naše památky. Incké i po Španělích. A také hory a moře. Šumava se s Andami nedá vůbec srovnat. Určitě by se měli podívat do amazonského pralesa. A taky do Machu Picchu. Ale hlavně by měli ochutnat jídlo.
Myslíte, že se někdy do Peru vrátíte natrvalo?
Těžko říct. Když jsem žila v Peru, nikdy by mě nenapadlo, že budu žít někde jinde. Pak jsem poznala svého muže - a jsem tady. Je mi tu dobře, Plzeň se stala mým domovem. Ale co bude v budoucnu? Nevím. Teď je teď a já chci žít přítomností. Ačkoli si myslím, že Peru na mne čeká.
