Trumpovo latinskoamerické levicové domino: Madurův pád by odstřihl kubánský režim od životadárné ropy
Americký prezident Donald Trump drží svět v nejistotě ohledně svých plánů v Latinské Americe. Ve skutečnosti mohou být velmi ambiciózní. Bílý dům možná doufá, že se zbaví všech levicových režimů v regionu, a to včetně i toho více než šest dekád trvajícího kubánského. Podobné úvahy administrativy rozdmýchává ministr zahraničí s kubánskými kořeny Marco Rubio. Nejspíš věří tomu, že změnu poměrů na ostrově by pomohl nastartovat pád venezuelského socialistického prezidenta Nicoláse Madura a zastavení přílivu levné ropy na karibský Ostrov svobody.
Americká vojenská aktivita v Karibiku vzbuzuje stále větší pozornost a spekulace o konečných cílech protidrogové mise, která zatím dopadá na plavidla podezřelá z pašování narkotik. Patrně nikdo nepochybuje o tom, že by Trump rád viděl Madurův politický konec.
Není ale jasné, jaké prostředky je ke splnění tohoto snu ochoten použít a nakolik věří, že režim padne po soustavném tlaku a obviňování Madura z účasti na drogovém byznysu samovolně. Bílý dům mlží ohledně plánování úderů na cíle přímo na venezuelském území.
Trump musí mít na zřeteli veřejné mínění
„O tom pochybuji. Nemyslím si to. Ale chovají se k nám velmi špatně,“ odpověděl Trump v neděli stanici CBS na otázku, zda USA vstoupí do války proti Venezuele. Trumpova administrativa přitom podle různých zdrojů vypracovala řadu možností, jak na jihoamerickou zemi udeřit.
Ve hře jsou i přímé útoky na vojenské jednotky, které chrání Madura, či pokus o převzetí kontroly nad ropnými poli v zemi, píše The New York Times. Jenže prezident patrně zůstává nerozhodný, protože se bojí případného neúspěchu i mínění svých izolacionisticky laděných příznivců. Už jenom samotné útoky na lodě v Karibiku vyvolávají v USA debaty o legálnosti takových kroků.
Někteří experti však míní, že sesazení Madura by mohlo být první dominovou kostkou, která vyvolá další změny v regionu. Dva američtí experti na Kubu William LeoGrande a Peter Kornbluh ve svém textu pro magazín Foreign Policy poukazují na to, že v Karibiku je nasazena již desítka amerických námořních lodí a deset tisíc vojáků, což je největší síla od karibské krize v roce 1962.
„Skutečným cílem je svrhnout vládu venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a poté zastavením dodávek venezuelské ropy na Kubu splnit desítky let trvající sen republikánské pravice o zhroucení kubánské vlády,“ tvrdí ve své analýze. Podotýkají, že o tuto taktiku se během prvního Trumpova termínu neúspěšně pokoušel někdejší bezpečnostní poradce Bílého domu John Bolton a nyní ji převzal Rubio.
Kuba se bojí Rubiovy osobní averze
Podobný názor má zřejmě i kubánská vláda, která se minulý měsíc proti Rubiovi ostře vymezila. Šéf diplomacie ostrova Bruno Rodríguez Parrilla prohlásil, že současná eskalace v Karibiku je výsledkem Rubiovy osobní agendy. „Současný ministr zahraničí se nenarodil na Kubě, nikdy na Kubě nebyl a o Kubě nic neví. Realizuje však velmi osobní a zkorumpovaný program a zřejmě obětuje národní zájmy USA, aby prosadil tento velmi extremistický přístup,“ řekl kubánský představitel agentuře AP.
Bílý dům od Trumpova návratu vůči Kubě přitvrdil. Obnovil hospodářské restrikce, které zmírnil jeho demokratický předchůdce Joe Biden. Vrátil také Kubu na seznam státních sponzorů terorismu. Bývalý dlouholetý floridský senátor Rubio přitom připouští, že jeho averze vůči latinskoamerické levici je osobní.
Jeho rodiče jsou kubánští imigranti, kteří přijeli do USA v roce 1956, tedy krátce před komunistickou revolucí Fidela Castra. Vyrůstal v Miami, kde mnoho Kubánců hledalo útočiště po Castrově nástupu k moci. Ostrov je nyní ve velmi špatné ekonomické kondici a Rubio patrně větří šanci a věří tomu, že rychlé změny jsou možné. „Nastává okamžik pravdy. Kuba se doslova hroutí,“ prohlásil už v době svého nástupu do funkce.
Energetická závislost na Venezuele klesá
„Kubě se zhroutil výrobní sektor, což znamená, že musí dovážet zboží, aby uspokojila základní potřeby, zejména potraviny a pohonné hmoty, ale také průmyslové zboží,“ popsal v létě pro CNN hospodářskou realitu komunistické bašty i kubánský ekonom Mauricio De Miranda Parrondo, který působí v Kolumbii. Otázkou ale je, zda by případný Madurův pád skutečně vedl k bezprostřednímu kolapsu kubánského režimu.
Caracas je spojencem a sponzorem Kuby od nástupu někdejšího prezidenta Huga Cháveze k moci v roce 1999. Na počátku tisíciletí obě země podepsaly dohody o spolupráci, na jejichž základě Venezuela dodává Kubě ropu za dotované ceny výměnou za služby kubánského zdravotnického personálu.
Na vrcholu tohoto obchodu, v letech 2008 až 2015, Kuba dostávala více než sto tisíc barelů ropy denně, zatímco ve Venezuele působilo téměř třicet tisíc kubánských lékařů, ale také další specialisté. Havana Chávezovi také poskytovala vojenské poradce a zpravodajské informace, aby utužila jeho režim. Podle některých zdrojů Kuba fakticky reorganizovala a modernizovala venezuelskou armádu.
Pokud se Američanům podaří současného venezuelského prezidenta sesadit, jeho nástupce zřejmě dodávky ropy na ostrov zastaví, což by byla tvrdá rána pro kubánskou ekonomiku. Jenže Havana nyní není na svém klíčovém spojenci tak závislá, jako ještě před dekádou. Příčinou je, že od roku 2016 venezuelská ropná produkce prudce klesala a v posledních letech se ji podařilo pozvednout jen mírně. I dodávky na Kubu se tak výrazně omezily.
Rusko a Mexiko mohou přispěchat na pomoc
Kuba se v posledních letech potýká s nedostatkem paliva a rozsáhlými výpadky elektřiny. Odborníci ale mají za to, že ostrov už velkou část šoku vstřebal a nyní by se snáze vyrovnal s úplným odříznutím od venezuelského zdroje. Pomoci by mu navíc mohlo Rusko, které se snaží všemožně hledat kupce pro svůj sankcemi stižený energetický export a na Kubu dovezlo v posledních letech ropu několikrát.
A existují i další náznaky čilé spolupráci mezi Havanou a Kremlem. Kyjev tvrdí, že Kubánci se na straně Moskvy přímo účastní války. „Tisíce z nich podepsaly smlouvy a připojily se k řadám vojáků zapojených do bojových operací na ukrajinské půdě,“ stěžoval si nedávno ministr zahraničí bránící se země Andrij Sybiha.
Záchranné lano Kubě navíc může poskytnout také Mexiko, které už nyní podle Miami Herald nahrazuje Venezuelu v roli stěžejního ekonomického podporovatele ostrova. Web na základě zjištění mexické protikorupční organizace tvrdí, že jen od května do srpna na Kubu poslalo ropu a produkty z ní v hodnotě více než tří miliard dolarů.
Někteří odborníci ale tak velké dodávky zpochybňují, podle nich Kuba ani nemá kapacitu na uskladnění takových objemů. Jisté ale je, že mexická státní společnost Pemex surovinu na Kubu skutečně dodává a i další zdroje tvrdí, že letos v rekordním množství.
Změny na Kubě komplikuje i absence silné a jednotné opozice. Řada aktivistů je buď v emigraci nebo ve vězení. „Představa, že zastavení dodávek venezuelské ropy bude tou kapkou, která kubánské vládě zlomí páteř, je pouhý sen. Jistě, další ztráta venezuelské ropy by byla pro kubánskou ekonomiku vážnou ranou a prohloubila by bídu lidí. Bída se však automaticky nepromítá do vzpoury,“ argumentují LeoGrande a Kornbluh.
Trumpova agresivní latinskoamerická politika by navíc mohla tento region ještě více vehnat do náručí Číny, která se tam snaží získat vládnout důležité surovinové zdroje i získat zemědělské produkty.
