Moderní technologie, nebo stará dobrá romantika? Hollywoodské 3D, nebo evropská alternativa? Kola, nebo víno?
Klasická kina svádějí tuhý souboj s multiplexy již několik let. V mnoha městech tento boj prohrály. V Praze si ale zatím stojí dobře. Poměr klasických kin vůči moderním centrům zábavy je v hlavním městě vyrovnaný.
Výběr, nebo romantika?
Jít do kina dnes může znamenat dvě zcela odlišné věci. Buď můžete navštívit klasické kino, ve kterém nostalgickou romantiku představuje i fakt, že u pokladny stačí říct jen „Dvakrát od osmi“, a nemusíte hlásit, na který film a do kterého sálu chcete.
Nebo může vaše volba padnout na multikino v některém z obchodních domů, které už nabízejí dokonce i 5D projekce, při kterých se s vámi třese sedadlo a cítíte vůně a vítr ve vlasech. „Jedním z hlavních lákadel multikin je velikost nabídky a možnost výběru. Samozřejmostí je vysoký komfort a technická kvalita promítání, možnost online rezervací a další služby,“ vypočítává Lukáš Vedral ze sítě multikin Cinema City.
I tradiční biografy se ale snaží držet v technice krok s multikiny. Sály jako Světozor, Aero, Bio Oko nebo i komorní Evald prošly digitalizací, i když jim většinou zůstala i možnost promítání z tradičních pětaticetimilimetrových filmových pásů, kino v paláci Lucerna dokonce nabízí 3D projekce. „Kvalita promítání a komfort sledování filmu je zde minimá ně na stejné úrovni, ale často i převyšuje kvalitu nabízenou v některých multiplexech,“ říká dramaturg kina Aero Ivo Andrle.
V zábavních centrech si návštěvníci připlatí. Lístek na běžné představení stojí dospělého zhruba 180 korun, 3D projekce včetně zapůjčení brýlí vyjdou ještě téměř o padesát korun dráž. Děti, studenti, důchodci a zdravotně postižení mají vstup levnější. Výhodnější jsou třeba i pondělní promítání. „Vzhledem k programu a službám, které nabízíme, se vstupné paradoxně udržuje ve srovnání s multiplexy na nižší cenové hladině,“ připomíná Andrle. V klasických a klubových kinech se vstupné pohybuje od 60 do 120 korun.
Než se zaboří do měkkých sedadel multikina, čeká diváky cesta kolem pultů s pochutinami, jejichž zbytky by po konci představení v sálu rozhodně neměly chybět. Nejtypičtější je popcorn nebo nachos s omáčkami a k tomu kelímek koly. Pod 150 korun cena menu většinou nejde.
Jíst při představení by dřív bylo naprosto nemyslitelné, místní sály jsou na to ale již zařízené. Každý návštěvník má k dispozici na svém sedadle držáček na pití. Navíc jsou sedadla konstruovaná tak, aby tlumila hluk a lidé svým chroupáním a srkáním nerušili ostatní. Paradoxně to ale může vadit filmovým tvůrcům, kteří při premiérách neslyší reakce diváků.
Pivo a hermelín
Na baru kina Bio Oko svým návštěvníkům naopak nabízejí točené pivo, víno nebo malinovku, tradiční pochoutky zastupuje naložený hermelín a utopenci. Ve Světozoru zase čepují vlastní stejnojmenné dvanáctistupňové pivo. „Bary Světozoru, Oka a Aera umístěné ve foyer zároveň slouží jako výstavní prostory,“ doplňuje Ivo Andrle.
Místo k sezení v sále si každý vybírá dle libosti, v Oku jsou k dispozici mimo klasických sedadel i plážová lehátka, sedací pytle nebo trabant upravený na kabriolet.
„Chodím hlavně do klasických sálů, jen mi trochu chybí kompromis v občerstvení. Člověk si musí vybrat mezi točeným pivem v artovém kině a popcornem v multiplexu. Ráda bych si ale dala obojí najednou,“ stěžuje si studentka Michaela Beitlová.
Multikina sázejí hlavně na českou produkci a americké kasovní trháky. „Obecně je jejich dramaturgie založená na pestrosti. Vzhledem k počtu sálů mohou hrát v jeden den všechny aktuální filmové novinky i starší snímky. Pak nastupuje druhý dramaturg, a tím je divák. Úspěšný film, který diváky zajímá, se hraje déle, kdežto dílo, které je nebaví, postupně z kin zmizí,“ vysvětluje Vedral.
Na lince tramvaje 9
Klasické biografy se snaží zaujmout náročnější dramaturgií. „V programech těchto kin mohou diváci najít kromě kvalitního mainstreamu a artové produkce také spoustu speciálních jednorázových projekcí nebo pravidelných formátů,“ popisuje dramaturg Andrle.
Tramvajová linka číslo 9, která spojuje kina Aero, Evald, MAT a Světozor, dala vzniknout sdružení artových kin OSA9. Jejich cílem je posílit český i světový nekomerční film. Novinky uvádějí v premiérových týdnech a na plátnech se je snaží udržet co nejdelší dobu.
Znají kina dobře svého diváka? „Pokud se zeptáme syrových čísel a máme rádi statistiku, pak náš typický divák je z pětasedmdesáti procent ve věku do pětatřiceti let, z pětapadesáti procent má vysokoškolské vzdělání, ze sedmapadesáti procent je ženského pohlaví a jeho příjem je z dvaačtyřiceti procent vyšší než průměrný příjem v Česku,“ vykresluje průměrného diváka kin Světozor, Aero a Oko PR Jiří Šebesta.
U multikin typického diváka nelze určit, divácká skladba je pestrá stejně jako nabídka filmů. „Diváky multikin určují samotné filmy a také poloha kina,“ vysvětluje zástupce Cinema City.
Ačkoli všeobecný trend naznačuje spíše úpadek zájmu diváků o návštěvu kin, klasická kina hlásí opak. „Loni zaznamenala pražská kina Aero, Světozor a Oko výrazný nárůst návštěvnosti. Počet platících diváků vzrostl oproti roku 2010 o osmnáct procent,“ dokládá Jiří Šebesta.
