Dva velcí myslitelé sedí na vysokých stoličkách před radnicí. Mohli by se klidně podívat, co se děje v kanceláři primátora. Kontrast bílé a černé, napětí, víra ve zdravý rozum. Je to náhoda zrovna v rozbouřené době, kdy bělovlasý muž vystřídal v čele města černovlasého?
„Vytvořil jsem tyto sochy přímo pro České Budějovice. To jsem samozřejmě ještě netušil, co se na radnici odehraje. Bral jsem to tak, že se zamýšlejí nad stavem a systémem společnosti, nad ekonomickou krizí, samy nad sebou. Nechám na divácích, ať si každý představí, co chce,“ vysvětlil autor akce Umění ve městě a tvůrce soch Myslitelé Michal Trpák.
Dva zadumaní muži v pozici slavné Rodinovy sochy stejného jména váží dohromady asi osm set kilogramů. Sedí na třímetrových židličkách a sami jsou tři metry vysocí, což je snad dostatečná obrana proti vandalismu, kterým dva předchozí ročníky této akce nechvalně prosluly.
„Jsem rád, že se mladí sochaři nevzdali a vrátili se do Budějovic i do třetice. A moc mě těší, že jsem se mohl podílet i na tomto ročníku. Sochy skvěle oživují město, například Myslitelé jsou vlastně pomyslnou branou na náměstí. Že je jeden černý a druhý bílý? V této situaci velmi zajímavá hříčka,“ glosoval bývalý primátor Juraj Thoma, který před třemi lety stál u zrodu celé myšlenky.
Plameňák a prasátko
Sedmičku soch a objektů letos stmeluje jejich měřítko, takže vyrůstají do několikametrové výšky z dlažby náměstí, trávníku na Sokolském ostrově a také se vynořují nad hladinu slepého ramene Malše.
Konfrontovat svoji sochu s vodním živlem se rozhodl Jakub Flejšar, který do Malše umístil sousoší Klesající figury vypovídající o poklesu důvěry jednotlivce v systém, který nám řídí životy. Další sochou v řece je Plameňák Zuzany Beránkové. Naproti na Sokolském ostrově se po trávníku prochází dvoutunová ocelová noha Lukáše Raise.
Kromě sousoší Myslitelé, kdy jedna socha je prořezaná figurami a druhá je z nich jakoby poskládaná, pracuje s metodou prolínání také Čestmír Suška v protějším rohu náměstí. Ladislav Plíhal, tvůrce sochy Domeček a Prasátko, se zjevně nechal inspirovat městem, domovem i vesnicí. Kvartet na náměstí doplňuje Richard Švejda figurou v oblacích s názvem Proč ne..?
„Těším se, jak si sochy začnou žít svým životem, podobně jako se to stalo Humanoidům na Lannově třídě,“ poznamenal Trpák. Chtěl by lidi vyprovokovat k tomu, aby narušili každodenní stereotypy, zvedli hlavu a na chvilku se zastavili.
