Co se dva roky po sobě nepovedlo lední medvědici Coře, zvládli hravě medvědi kamčatští. Přestože opustili domov a z ruského Donu se přestěhovali do Brna, změna prostředí jim zřejmě prospěla. Koncem letošního ledna totiž medvědice Kamčatka porodila dva samečky.
„Měl jsem z toho obrovskou radost,“ říká ošetřovatel chlupáčů, devětatřicetiletý Milan Šebesta, v rozhovoru. Ač se stará v zoologické zahradě hlavně o šelmy, zatím neokusil ostré zuby ani jedné z nich.
V zoo jste pořád mezi zvířaty. Máte ještě nějaké doma?
Druhou zoo mám doma, kde chovám želvy, hady, kočku, psa a skunky.
To nevypadá, že byste bydlel v paneláku.
Rozhodně ne, bydlím v rodinném domku.
Jsou vám milejší zvířata se srstí nebo bez?
To záleží, o jaké zvíře se jedná. Mám je rád všechna, protože má každé něco do sebe.
Teď se patrně navíc staráte o raritu, medvěda kamčatského.
Jsme jediná zoologická zahrada v Česku, která medvědy kamčatské chová. Možná je Brno i jediné v Evropě, ale nejsem si stoprocentně jistý.
Čím je tak ojedinělý?
Po kodiakovi je to druhý největší poddruh medvěda hnědého. Žije na Kamčatce, kde jsou jeho hlavním zdrojem potravy lososi, ale živí se i různými bobulemi a travinami. Medvěd kamčatský je extrémně silný a odolný. Má také rychlé reakce a je velice rychlý a pohyblivý. Má obrovskou sílu v zubech a tlapách, zuby překousne i silné kosti, dokáže pohnout i s těžkými balvany, vyšplhá se i na téměř kolmý svah či vydrží hodiny sedět v ledové vodě. Je vynikajícím plavcem, běžcem na krátké vzdálenosti a za den dokáže ujít až desítky kilometrů.
Je rozdíl mezi medvědem kamčatským a tím, kterého lidé potkají třeba v Beskydech?
Jsou to sice všechno medvědi, ale ti, kteří žijí v Česku, jsou mnohem menší. Mají také jiné chování. Jsou zvyklí na lidi, protože občas vlezou do nějakého kempu. Medvěd kamčatský je plachý.
Když ho ale krmíte, nevypadá tak.
Protože se nejedná o medvědy z volné přírody. Medvědici Kamčatku a jejího partnera Jelizara jsme získali předloni ze zoo v ruském Rostově na Donu.
Takže brněnská zoologická zahrada má další tahák pro návštěvníky.
Medvědí pár máme v Brně od chvíle, kdy se slavnostně otevřela expozice Beringia. Hned první den jsem je dostal na starosti a od té chvíle to byli moji miláčci. Jsou to moje nejoblíbenější zvířata, o která jsem se kdy v zoo staral.
A neuteklo ani pár měsíců a Kamčatka byla březí. Lze to vůbec u takových „koulí“, jakými medvědi jsou, poznat?
Pozná se to těžko. Hlavně mláďata jsou tak maličká, že to očima ani poznat nejde. To, že je samice březí a porodila, se pozná spíše podle příznaků a jejího chování. Většina zvířat totiž přibere, jenže u medvědic není vyšší váha poznat.
Měli jste alespoň tušení?
Loni v červnu se Kamčatka s Jelizarem začali pářit. Užívali si to docela dlouho, takže jsme si říkali, že by to mohlo klapnout. Na podzim byl další příznak. Přestala žrát a byla taková neklidná. Ale ani to nebylo na sto procent. Chovala se totiž podobně jako před ulehnutím k zimnímu spánku.
A místo zimního spánku přišel požehnaný stav.
Přesně tak. Medvíďata se narodila 30. ledna.
Stává se, že samice své potomky sežerou. Kdy je jistota, jistože přežijí?
Třetí, čtvrtý den. Nejkritičtější jsou první dva dny. Když jsem viděl na záznamu z porodního boxu, že je krmí a stará se o ně, byly obavy pryč.
Ty první dva dny jste tedy byl neklidný?
Ano, protože jsem se na medvíďata hodně těšil. Přál jsem si, aby to klaplo.
Kolik teď ti chundeláči váží?
Deset kilogramů. V dospělosti ale budou mít až sedm set kilo.
Znamená to, že vedení brněnské zoo neplánuje, že by se medvíďata prodala?
Slyšel jsem, že je o ně zájem z jiných zoologických zahrad. Ale jak to dopadne, to záleží na rozhodnutí vedení zoo. Já to nijak neovlivním.
Už znáte jména potomků medvědice Kamčatky?
Ne, lidé o nich rozhodují v internetové anketě. Mohou si vybrat celkem ze šesti jmen. První medvídek se bude jmenovat buď Don, Bruno nebo Toby. Druhý bude pojmenován Vasil, Tigil nebo Kuba.
Jméno Tigil je, přinejmenším, zvláštní.
Mezi jmény jsou názvy ruských řek, ruské jméno připomínající původ medvědů kamčatských nebo klasická medvídkovská jména. Ostatně návrhy přišly od lidí. Byly jich stovky.
A kdy bude ofi ciální křest?
Měl by být v úterý 8. května. Záleží ale na tom, jestli je samice vyvede do výběhu. Jestli se jí bude chtít. Má na to pár dní, tak ji to teď učím.
Učíte?
Ona se o mláďata bojí, chce být spíše v porodním boxu. Bojí se zkrátka otevřeného prostoru.
Samec Jelizar se ovšem nebojí. Reaguje ostatně i na to, když na něj zapískáte.
Jsme kámoši. V přírodě ovšem není žádný medvěd kamarádský. Kamčatka a Jelizar jsou napůl ochočení. Když se ale dostali z Ruska do Brna, první věc, kterou udělal, jakmile vylezl z přepravní bedny, rozběhl se a bouchl do mříží. Tak silně, že jsem až odskočil. Později jsem ale u něj získal důvěru.
A to se dělá jak?
U všech zvířat je to o krmení a mluvení. Musí se na ně opatrně. Ošetřovatel musí poznat, co má zvíře rádo a co naopak ne.
O mláďata se staráte jak?
Medvídky krmí samice mlékem. Ona už začíná dostávat potravu. Ale postupně. Napřed dostala tři jablka, pak se potrava přidává. Malí medvídci to od ní odkoukávají. Sledují, co samice dělá, takže není zatím potřeba nijak zasahovat, protože je už dokonce učí zvyknout si na tuhou stravu.
V brněnské zoo pracujete už osm let. Z jakého mláděte jste měl největší radost?
Lední medvíďata Bill a Tom, teď mi dělají radost ti noví dva medvídci kamčatští.
Přelom dubna a května byl docela teplý. Jak medvědi takové počasí snáší?
Určitě líp než lední medvědi. Jsou víc v bazénu, Jelizar je ospalejší, unavenější. V Česku jsou navíc mírnější zimy, takže medvědi ani pořádně neupadají do zimního spánku. Přesto ale spí. Upadnou do takové hibernace. Ve volné přírodě jsou navíc takové mrazy, že ani nevylézají ven, protože by nic k jídlu nesehnali.
Takže se v brlohu ani nepřevalují?
Je to hodně tvrdý spánek.
Expozice Beringia je - dá se říct - stále ještě nová. Co v ní lidé mohou kromě medvědů vidět?
Zabydleli se tam rosomáci sibiřští, sovice sněžní, kajky mořské, jespáci bojovní, ostralky štíhlé a ústřičníci velcí.
Už jste slyšel reakce návštěvníků?
Vesměs jsou spokojení. I když je někdy problém, že medvědi nechtějí chodit ven. To bylo ale proto, že v Rusku byli zavření v mnohem menším prostoru, než je jejich nový v Brně. Neviděli zkrátka pořádný kus přírody. Museli se to naučit. Třeba tak, že jsme jim po metrových úsecích házeli krmení.
Tvrzení ochranářů přírody, že zvířata v zoo trpí, je tedy liché?
V tomto případě ano. Kamčatka i Jelizar se narodili v zajetí. Ve volné přírodě by si už ani nezvykli.
Staráte se vesměs o šelmy. Už vás některá kousla?
Za osm let, co jsem ošetřovatelem, tak ne. Asi mám štěstí. Nebo mě zvířata respektují.
Ale koušou, ne?
Jedné kolegyni se stal menší úraz, ale to bylo tím, že se šelem bála.
Ony to poznají?
Je lepší, když ví, že se jich nebojím. Veškerá opatrnost je ovšem na místě každý den.
MILAN ŠEBESTA
• Narodil se 29. října 1972.
• Vystudoval střední školu v Želešicích na Brněnsku, obor chovatel.
• Od roku 2003 pracuje v Zoologické zahradě Brno.
• Do jeho ošetřovatelského „rajónu“ patří výběhy medvědů, bobrů, rysů, tygrů, levhartů a jiných šelem.
