„Dost!“ řekla žena po 37 letech týrání | E15.cz

„Dost!“ řekla žena po 37 letech týrání

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Bývalý manžel ji promyšleně týral. Později ho začal napodobovat i syn.

Z malého magnetofonu se řinou nadávky, včetně těch nejtvrdších, které papír neunese. „Ty krávo, svině! Všechno to tady rozsekám a tebe zabiju,“ žlučovitě křičí stařecký mužský hlas.

Haně Tiché vypadne při přehrávní přístroj z dlaně. Dva prsty na levé ruce má nepohyblivé od doby, kdy jí je v hádce vyvrátil manžel.

„Doktorka mi poradila, ať si ho nahraju,“ vysvětluje devětasedmdesátiletá žena. Odkrýt svou identitu si netroufá, pro tuto chvíli zvolila jiné jméno.

Před měsícem se s domácím tyranem konečně dokázala rozvést. Po dlouhých sedmatřiceti letech. „Pořád tomu ještě nemůžu věřit. Pořád čekám, odkud přiletí rána nebo sprcha sprosťáren,“ říká žena.

Další alkoholik

Poznali se v roce 1971, dva roky poté se vzali a sestěhovali. Už ani neví, čím ji zaujal. Již tehdy špatně viděl, stále potřeboval mít někoho po ruce. „Celý život jsem pracovala v nemocnici, asi mám takový zdravotnický komplex. Když vidím, že můžu pomoct, tak to udělám,“ podotýká Tichá.

V té době měla za sebou nepovedené manželství. Když bylo synovi pět let, rozvedla se a deset let ho pak vychovávala sama. „Můj první muž pil a syn se těšil, že bude mít konečně tátu. Jenže po pár týdnech mi bylo jasné, že jsem si zase vzala alkoholika,“ vypráví žena.

Jednou přišla s nákupem domů a opilý manžel po ní začal házet boty. V pondělí, středu a pátek chodila domů s úzkostí. V ty dny se muž pravidelně stavoval v hospodě. Hrníčků a talířů v domácnosti ubývalo, když byl v ráži, rozbíjel i nábytek. První ránu od něj dostala dva roky po svatbě.

„Ani nevím, proč mi dal facku, až mi rozhýbal můstek v puse. První, o který jsem přišla. Vykřikla jsem, kluk přiběhl pomoci. Věděl, že s nemocným musí opatrně a nechal se od něj odstrčit.

Prolítl skleněnými dveřmi. Dvě hodiny jsem mu s jeho přítelkyní tahala střepy ze stehen a zadku,“ říká Tichá.

Někdy, ve světlejších okamžicích střízlivosti, jí muž s omluvou donesl i kytku. Ve společnosti se ukazoval v tom nejlepším světle, nikdo z blízkých netušil, co se děje, když za sebou zavře dveře domácnosti. Tajila to, protože se styděla.

Ještě před dvacátými narozeninami její syn odešel z domu. Už to nehodlal snášet.

Bič rodinného účetnictví

Zatímco se Hana Tichá chytala každé naděje, že se muž změní, on nalézal další způsoby, jak ji týrat. Pedanticky po pětiletkách vedl rodinné účetnictví. Manželka mu musela do posledního haléře vyúčtovat, jak naložila s výplatou. Co udělal se svojí, si partner nechával pro sebe. Archy s čísly doplňoval kritickými poznámkami.

„Asi by se ukázalo, že částka za stravování neodpovídá skutečnosti a obsahuje nenahlášené výdaje (odívání, domácnost),“ stojí na jednom z hustě popsaných archů. Následují otazníky a vykřičníky, které proměňoval v rány.

Manžel ji přiměl, aby si udělala řidičský průkaz a vozila ho na chalupu. Jezdili tam každý víkend, trávili tam dovolené.

Žena prodělala několik operací, má endoprotézy kloubů. Musela vyhledat psychiatra, lékaři jí zjistili únavový syndrom. Odchodem do důchodu se od světa odřízla ještě víc.

Poprvé volala o pomoc

S přibývajícími léty manžel pití omezil, ale na jeho chování to nic nezměnilo. V létě 2008 jednoho dne před půlnocí zase vyhrožoval, že ji zabije a ještě prý bude mít polehčující okolnosti. Tehdy poprvé zavolala do krizového centra. Vyslechli ji a dali spojení na intervenční centrum na Černém Mostě.

„Vyšetřováním na místě jsem zjistila, že je paní Tichá obětí promyšleného týrání. Má na to i svědectví příbuzných,“ říká vedoucí Centra sociálních služeb Praha, Marie Šusterová.

Když začala Hana Tichá obcházet další organizace zabývající se domácím násilím, všude jí poradili totéž: „Rozveďte se“. Takovou možnost si nedovedla představit. Kdo by se staral o téměř nevidomého manžela a jejich společného psa?

„I když pak náš Broček umřel, připadalo mi to trapné v našich letech. Taky jsem si říkala, že se nemusíme obsílky ani dožít. Nevěděla jsem ani, kam bych šla. Ale stal se zázrak,“ říká Tichá.

Syna už neviděla roky

Od magistrátu dostala bezbariérový sociální byt. Už rok si v něm užívá pocitu klidu a bezpečí.

Něco už ale spravit nejde. „Vyčítám si, že jsem tím zničila a nakonec i ztratila svého syna. Nemohl pochopit, proč takový život snáším, až se obrátil proti mně. Dokonce mi začal nadávat stejnými slovy jako můj manžel. Jeho děti mi propichovaly pneumatiky od auta,“ vzpomíná žena.

Syn je několikrát rozvedený, Hana Tichá má tři vnoučata. Od Vánoc roku 2005 ale neviděla syna ani je.
„Nechápu, jak se mohl tak změnit. Jako by přejal to, co viděl v dětství,“ dodává žena.

Když říká, jakými nadávkami ji naposledy syn častoval, poprvé se jí zlomí hlas.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video