Doubek nadchl kresbami i v Káhiře

Když končil pražskou Vysokou školu pedagogickou, řekl mu profesor Cyril Bouda: „Jedničkou tužkou kreslí každý, ale trojkou tužkou si to zkuste.“
František Doubek z Písku poslechl a vytvořil si vlastní styl. Typickým znakem se pro něj stala perokresba a grafiky s jednoduchou, tenkou linkou a šrafováním nebo naopak s linkou zesílenou. Zachytil touto technikou podobu českých i evropských měst, erby české šlechty a mnoho dalšího.

Ve kterém ročním období tvoříte nejraději?

Mám rád zimu i jaro. Tvoří se mi dobře na jaře a v létě, když je dlouho vidět. V lednu a únoru mám období, kdy si připadám naopak nevýkonný.

Proč jste si vybral hlavně perokresbu?

Na ostatní musí mít člověk ateliér. Perokresbu můžete dělat za stolem. Dostal jsem se k ní už na škole, když jsem dělal diplomovou práci o architektuře. Po revoluci mě oslovilo jedno nakladatelství, které vydávalo Lexikon české šlechty. Chtělo po mně, abych vytvořil rodové erby. Tím jsem se dostal ke své práci.

Navrhujete i pamětní medaile. Nedávno pro město Plzeň. K jaké příležitosti to bylo?

K výročí konce druhé světové války, kdy do Plzně přijeli váleční veteráni, naši, Rusové a Belgičané. Dostali tuto medaili. Je to limitovaná série 152 kusů, každý má doma originál. Jednu jsem dostal i já jako autor a jednu Václav Klaus.

Ilustrujete také knihy?

Známí si ze mě dělají legraci, že jsem dvorní ilustrátor spisovatele Ladislava Berana. Ilustruju ale třeba i kuchařky. Spisovatel Karel Sýs je velký ctitel Julese Vernea. Verne byl gurmán a v každé jeho knize jsou minimálně čtyři recepty na nějaká originální jídla. Sýs je vybral a napsal z toho kuchařku podle Vernea. Tam jsem použil dřevoryty. Udělal jsem i koláže, aby to bylo zajímavé. Karlu Sýsovi jsem ilustroval také knihy Písecká domovní znamení nebo Písecké věže a vížky.

Loni jste reprezentoval jihočeské výtvarníky v Bruselu. Jak na tuto výstavu vzpomínáte?

Šlo o velkoformátové grafiky zobrazující historická centra měst a další památky. Aby to nebyla nuda, doplnil jsem ji o české panovníky a šlechtu naší země. Na výstavu zavítal mimo jiné i Mirek Topolánek. Tomu se nejvíc líbil Petr Vok, protože se prý nebál zadlužit.

To ale nebyla jediná vaše výstava v zahraničí?

Nejdál jsem vystavoval v roce 2000 expozici Praha a osobnosti Čech v Káhiře, tam jsem byl osobně. A v Arabských emirátech, tam jsem ale nebyl. Do Káhiry jsem přijel na pozvání ministerstva zahraničí. Na místě jsem zjistil, že tam žijí tři rodiny Písečáků. Výstava měla úspěch. Bylo to pro Egypťany zase úplně něco nového. Nikdy neviděli kresbu domu linkou.

Na čem právě pracujete?

Čeká mě grafický list Jihlavy, Lednice a Valtic. Podle Evropské unie se totiž po třiceti kilometrech musí stavět na dálnici odpočívadla. Na těch bude panel s plánem. Města charakterizuju erbem. Případně jsou tam ještě loga, kde je kostel, zámek, infocentrum a podobně. Nevyznačuji silnice, jen dálnice a řeky.